Ten den❤/FF (Baxtrix,House,Artix)

[4]

Pohled Štěpána
Ráno

Vzbudil jsem se kolem 9 hodiny. Zcela normální. Hned po probuzení se mi začalo vybavovat co se vlastně včera dělo. Sakra já jsem idiot! Vždyť Vikču znám ani ne den! A stalo se tohle?!
Aghhhh!

Vstal jsem z postele a šel rovnou do kuchyně. Pepa s Kubou tam už seděli.

P- No nazdar ty kanče!
Š- Hele drž hubu...
P- Si nějakej nesvůj ne? První pusa. Tu sis měl užít. Začal se tlemit.
K- Hele nech ho. On za to stejně nemůže.
Š- Máš pravdu. Nemůžu za to ja ale Pepa!
P- Tak promiň že jsem ti chtěl s ní pomoct. Bez dalšího slova odešel...

Š- Půjdu se jí za to vše omluvit.
K- Jooo hochuu to je na tobě.
Šel jsem do koupelny tam udělal ranní hygienu a poté do pokoje kde jsem se oblékl a vyrazil jsem.
Došel jsem k jejímu domu. Nádech výdech Štěpáne. To dáš! Když jsem zazvonil sklopil jsem hlavu. Nečekal jsem ani minutu a hned někdo otevřel. Ani jsem se danému člověku nepodíval do tváře.

Hele,Viky chci se ti omluvit za ten včerejšek. Neměl jsem dělat "drsňáka" a brát si ten úkol... Znám tě tak 2 dny a já udělal tohle.. Jsem debil. Doufám že mi dokážeš odpustit. A můžem začít od začátku. Co ty na to?

Když jsem zvedl hlavu tak zjistil že vlastně všechno jsem neříkal Viky ale jejímu bratrovi. Kurva. Řek jsem si.

A- Příště bys mohl zvednout první hlavu než na někoho zacneš mluvit... Odpověděl nepříjemně.
Š-Je Viky doma? Zkusil jsem se mile usmát.
A- Je. Ale nepustím ji sem. Hele ty si ani nedovedeš představit co si všechno prožila a prožívá. Hele jestli se ji chceš nějak omluvit tak ji nelez na oči.
Zabouchl.

To nemůžu. Prožívá si něco hrozného. Vždyť tím že se jí budu vyhýbat a ignorovat ji uškodím víc a to neudelám. Přečetl jsem si jejich příjmení " Pokorní" Ještě před jejich domem jsem šel na facebook a vyhledal si Vikču. Yass!Mám ji!

Žádost odeslána. Poté jsem šel domů. Snad ji přijme. Říkal jsem si cestou.

Pohled Viky

Vzbudilo mě děsné bouchnutí. Opatrně odejdu z pokoje abych nevzbudila Míšu,ale ze schodů letím jak raketa. U dveří vidím kapánek naštvaného Adama.
V- Stalo se něco?
A- Ne. A odešel do kuchyně.
Šla jsem hned za ním.
V- Proč se od toho večera chováš jak debil!? Křikla jsem na něj.A když jsem si uvědomila jak jsem ho nazvala dala jsem si ruku před pusu.
V- Áha. Ta pusa. To tě tak žere?
A- Jo protože vím jak jsi ty naivní! Dal ti pusu a ty si myslíš že před tebou hned klene! Myslíš si že s tebou bude chodit,že budete mít svatbu,děti! Takhle život nefunfuje Viktorie! Je jiný než si myslíš! S takovou jako ty nebude!

V- S takouvou jakou jsem já? Nahrnuly se mi slzy do očí.
A jaká podle tebe jsem?! Co?!
Mlčel. Jen na mě koukal.
M- Co se tady děje?!
V- Jdi nahoru prosím...
M- První mi řekni co se děje.
A- Nejspíš bys už měla jet.... Jdi si zabalit odvezu tě.
M-Ale...
V- Míšo prosím jdi.
Míša odešla nahoru a já s Adamem byla pořád dole.
A- Viky... Já to tak nemysel.
V- To nic. Řekl sis co sis myslel. Rozbrečela jsem se ještě víc a utikala nahoru.
A- Počkej! Rozběhl se hned za mnou.

Do pokoje sem nechtěla protože tam byla Míša. Tak jsem se rozběhla do máminy šatny. Teda bývalé máminy šatny. A zamkla jsem se. Opřela jsem se o dveře a pomalu sklouzávala dolů.
M- je v pohodě??
A- Jo je. Máš zbaleno?
M- No dalo by se říct.
A- Tak jedem.
M- Chtěla bych se ještě rozloučit s Viky.
A- S tou se teď do řeči nedáš. Tak pojď.

Šla jsem k oknu a sledovala jsem odjíždějící auto od našeho domu.
Vyšla jsem ze šatníku rovnou do pokoje kde jsem čapla telefon. Nová žádost od Štěpán Buchta. Příjmula jsem ji. Ani neuběhlo 5 minut a už mi od něj přišla zpráva.

Ahoj. Chtěl bych ti něco důležitého říct.. Můžeme se někde sejít?

V hlavě se mi začalo přehrávat co mi Adam říkal. Kašlu na Adama! Řídit se budu podle sebe a ne jeho!

Ahoj. Nejspíš by to šlo. Kdy a kde?

Tak třeba ve 3 v tom malém parčíku tady?

Fajn budu tam. ;)

Telefon jsem hodila na postel a šla si udělat něco k jídlu. Jídlo jsem si vzala k sobě do pokoje. Zamkla jsem se protože Adama fakt už vidět dnes nechci.Vzala notebook a šla sledovat seriály.

Nakonec jsem Usla. Když jsem se probudila okamžitě jsem se podívala na hodiny kolik je. Třičtvrtě na 3. Sakra! Jako blesk jsem odemkla a vyrazila do koupelny. Učesala se,vyčistila zuby,oblékla a namalovala. V chodbě jsem si obula první tenisky co jsem viděla a pak už jenom utíkala do parku.

15:05. Jo to nic. Pět minut zpoždění nikoho ještě nezabilo. Vešla jsem do parku a uviděla jsem Štěpu. Rychlým krokem jsem k němu došla.
V- Ahoj! Promiň za to zpoždění.
Š- Čau. To nic. Jsi v pohodě? Vypadáš strašně udýchaně. A začal se smát.
V- Jo to bude tím že jsem sem celou dobu běžela,protože jsem tak trošičku zaspala.
Š-Jaj. To jsi nemusela až tak spěchat. By nevadilo kdyby si přišla později. Hlavně že jsi tady. Mile se usmál.
V- Pojďme si radši sednout nebo se mi nohy podlomí.

V- Hele ještě než začneme s tou důležiou věcí tak bych se ti chtěla omluvit za Adama...
Š- To nic. Chápu ho. Sice nemám mladší sestru ale kdyby jo tak ji chráním jako Adam.

V- No tak teda co bylo to důležité?
Š- No dnes ráno jak jsem šel k vám jsem se ti chtěl omluvit za ten včerejšek jenže všechno to jsem říkal tvému bratrovi. Nejspíš jsem mu to připomněl a jemu se to nelíbilo. Řekl mi že tě mám nechat napokoji. Jenže ignorovat tě po takové věci mi přijde špatné. Viky neber to nějak špatně ale známé se sotva dva dny a tohle bylo na mě i na tebe moc... Takže co tedy začít od samého začátku? Mile se usmál.

V- Za toho Adama se moc omlouvám... A ano taky bych začala od začátku. :) Takže kámoši? Zasmála jsem se.
Š- Kámoši!
Š- Chceš ještě někam zajít nebo radši domů?
V- Můžeme třeba někam na jídlo?
Š- Tenhle plán se mi líbí! Na co čekáme? Jdem!

Šli jsme na nějaké to jídlo a nakonec na takovou procházku parkem. Štěpán dělal celou dobu všelijaké kraviny. Prdel je s ním dobrá. Jsem ráda že jsme kámoši. Nakonec byl čas jít domů. Štěpa mě doprovodil,rozloučili jsme se a šel taky domů.

Vešla jsem do naší chodby. Adamovi boty které si vzal na sebe když odvážel Míšu tam stále nebyly. Myslela jsem si že se třeba zdržel u nějakého toho svého kámoše,ale i tak jsem o něj měla strach.

Byl tu večer a Adam stále nikde. Mám strach. Nevím co mám dělat. Najednou někdo zaklepal. Šla jsem tedy otevřít. Stál tam.....