Ten den❤/FF (Baxtrix,House,Artix)

[5]

Stál tam můj táta?! Tati co ty tu děláš??
T- Slovo "ahoj" by.klidně stačilo. A snad tu bydlím,ne? Pustila jsem ho dovnitř a okamžitě se zeptal. Taaaak kde je můj syn? Dlouho jsem ho neviděl takže už bylo načase!
V- Já nevím... Řekla jsem koktavě.
T- Jak jako nevíš? Tak snad je to tvůj bratr nebo ne?

V- Víš nějak jsme se nepohodli... Tak se naštval odvezl moji kamarádku Míšu a už jsem ho potom neviděla..
T- A to tě nenapadlo že se mu něco mohlo stát?! Křičel na mě.
V- Prosím tati.. Nekřič na mě... A nahrnuly se mi slzy.
T- Panebože Viktorie! Jsi snad už dost stará! Nebreč a uhni mi!
Šel ke dveřím se kterýma práskl a pak už jsem ho neviděla.

Nevěděla jsem co mám v této situaci dělat.... Napadlo mě jen jedno. Obula jsem si boty a utíkala jsem za Štěpou.
Zazvonila jsem a on mi otevřel. Ihned jsem mu spadla kolem krku, brečela a hned jsem mu začala vyprávět co se stalo.

Š- Hou,hou spomal,klid to bude dobré.
Uklidňoval mě.
V- A co když ne?! Co když se mu něco opravdu stalo?! Můžu za to já! Měla jsem ho jít ten večer ještě hledat! Jsem to ale KRÁVA! Brečela jsem více.
Š-Ale ne nejsi. Jsi nejchytřejší člověk kterého znám! A pojď nebudeme to řešit tady na chodbě,půjdeme do mého pokoje.
Š- Dáš si něco?
V- Jen vodu....
Š- Dobrá hned jsem tu! Odběhl a já čekala v jeho pokoji. Přihlížela jsem si jeho věci když mi najednou příjde zpráva : Našel jsem Adama. Za 10 min. budeme doma. Táta.
Strašně se mi ulevilo. Byla jsem šťastná. Přišel do pokoje Štěpa a ihned jsem mu tu zprávu sdělila. Jak to tak vypadalo nadšení nesl se mnou. Povídali jsme si o všem možném.

Když se podívám na hodiny bylo to už 20 minut co by měli být doma. Vykouknu ze Štěpánova okna. Auta furt nikde. Třeba si jen zajeli na oběd. Uklidňovala jsem se. Štěpa si všiml toho že jsem trošičku nervózní. Tak aby mě uvolnil nabídl že se podíváme na nějakou komedii. Souhlasila jsem a šli jsme se dívat na bláznivá dovolená.

Štěpa je fajn kamarád. Mám ho ráda. Ale připadá mi že k němu cítím víc než jen přátelství..
Po filmu jsem se zase podívala z okna. Bylo už strašně pozdě. Auta stále nikde. Chytla jsem hysterák. Chodila po místnosti sem a tam.

Š- Tímhle chozením nic neudělaš. Na vem si moji mikinu a pojedem se podívat po okolí. Nasedli jsme do jeho auta a jeli. Jezdíme kolem našich obydlích cca 20 min. a stále nic. Ale noták! Do země se přece nepropadli. Řekl Štěpán.
V- Štěpo jsem strašně ráda že mi s tímto pomáháš. Ale nechci tě moc zatěžovat,takže pokud chceš tak mě zavez domů a já pojedu svým autem je hledat.
Š- To ne. Jsem rád že ti můžu nějak pomoct. Usmál se. Popojedem kousek dál a uvidíme. Řekl.

Uviděli jsme majáky.. Sanitky,policajti,hasiči. Štěpán okamžitě zajel tam. Řekl mi ať zůstanu v autě a on se půjde zeptat co se stalo. Jenže mě to nedalo a šla jsem s ním. Policista nám odpověděl že se tu stala autonehoda dvoum mužům kteří jsou vážně zranění. Policista nám ukázal jejich fotky jestli je náhodou neznáme.

Když je ukázal okamžitě jsem začala brečet a padla k zemi.
V- To snad nemůže být pravda! Brečela jsem. Byli to oni můj otec a bráška.
Štěpa mě uklidňoval ale nepomáhalo to. V- Kdybych věděla že se jim to stane nikdy bych před Adamem neudělala takovou scénu a tátu zbytečně naštvala.
Š- Ty za nic nemůžeš! Říkal mi pořád dokola. Furt jsem Štepovi brečela na rameno když jsem v tom najednou usla. Viděla jsem jen tmu kde byl můj táta a bratr. Odcházeli pryč. Křičela jsem po nich ať nikam nechodí. Přeci jen zmizeli. A já jen stála a brečela...