Ten den❤/FF (Baxtrix,House,Artix)

[6]

Ráno

Probudila jsem se v jiném prostředí než jsem zvyklá. Kde to sakra jsem?! Křikla jsem až trošičku nahlas. Vtrhl do pokoje Štěpán a já myslela že mě trefí. Š- Co se stalo? Zeptal se docela ustrašeně. V- Až na to že mě z tebe před chvilkou málo trefilo nic.. Jen jsem se lekla kde to jsem. A navíc proč tu jsem?! Táta s Adamem mě zabijou! Musím rychle domů!
Š- Počkej ty si ze včerejšeka nic nepamatuješ? Tvůj táta a bratr měli.... měli nehodu....
V- Takže to nebyl příšerný sen,ale strašná pravda?! Dala jsem si hlavu do dlaní a začala brečet.

Štěpán mě po celou dobu uklidňoval.
Š-Hele už včera jsem ti to říkal.Oba dva budou v pořádku. Věř mi. Mile se usmál a já mu úsměv vrátila. " Díky že si mě tu nechal spát ale už radši půjdu."

"Noo něco mě napadlo. Vím že se neznáme nějak extrémně dlouho,ale co kdybys tu zůstala? Je toho teď na tebe moc." Říkal trošičku nervózně.
"Jsi moc hodný Štěpo,ale jen bych byla tobě i klukům na obtíž." " To bys teda nebyla! Mě ani klukům vadit nebudeš." Řekl mi s úsměvem na tváři. Bože ten jeho úsměv žeru.

"Nooo musím si to nechat projít hlavou,ale i tak ti děkuji za nabídku." "Ale teď opravdu půjdu domů"
"Půjdu s tebou" Řekl Štěpán docela odhodlaně. "Takže budeš takovej můj bodyguard jooo?" Začala jsem se smát. "Si piš!" " No tak tedy pojď ty můj ochránče"

Cestou k domu jsme si různě povídali. "A Štěpo co ty vlastně děláš? Máš práci,brigádu nebo ještě studuješ?" Začal se mírně pousmívat. Vůbec jsem nechápala. "Počkej já myslel že víš co dělám. Jsem youtuber přezdívka baxtrix. Furt nic?" Začal se smát.
"Hmmm promiň ale fakt ne. Cz/Sk ytb scénu faaaakt nesleduju."
"Ouu aha. To jsem nevěděl." Po zbytek té krátké cesty k mému domu bylo jen trapné ticho. Bože jak já tohle nesnáším.

"Chceš jít i dál nebo..." "Jo a rád půjdu" Nasměrovala jsem ho přímo do obýváku. Já jsem mezitím šla do kuchyně připravit něco k pití. "Máte to tu pěkné" Slyším z obýváku. "Díky máma si na tom dala záležet" Říkala jsem za chodu do obýváku. "Promiň já.." "To nic." Nenechala jsem ho domluvit.

"To je ona?" Ukázal na fotku která byla vystavena na poličce. "Jo je.." Štěpán si stoupl a šel se na ní podívat blíže. "Byla krásná." "Jo to ona byla. I každého zaujala. Hlavně teda taťku."
"Víš že se ani nedivím?" Pousmál se. "A co vlastně ona dělala? Pokud se tedy mohu zeptat." "Ne nevadí že se ptaš. Dělala modeling. Ale nejvíc ji naplňoval zpěv." "A co ty? Ty zpíváš?"
Zeptal se zvědavě. "Já jestli zpívám? To radši ne. Né že bych to nevyzkoušela ale jako ona tak dokonale znít nikdy nebudu."

"Tak mi něco zazpívej" Řekl s nadšením. "No tak na to zapomeň." Začal na mě dělat psí oči. "Plosííím."
Říkal pořád a pořád dokola. "Kamaráde můj na mě tohle neplatí." Vzala jsem polštář a hodila mu ho do obličeje. "Jo tak slečinka chce bitvu? Fajn má jí mít!" Polštáře lítaly celou místnosti. Když se to konečně tak trochu uklidnilo smíchy jsme se mohli potrhat.

"Achjo Štěpáne.. S tebou se člověk nenudí." "To máš pravdu. Nenudí."
"Hele a už sis rozmyslela to dočasné bydlení u nás?" Co mu mám říct? Mám jít nebo ne? Za zkoušku nic nedám. "No tak na týden bych to zkusit mohla." "To je úžasné!" Vstal z gauče a utíkal rychle do mého pokoje mi zabalit.

Pohled Štěpána

"No tak na týden bych to mohla zkusit." Tahle zpráva mi zvedla náladu o 10000%! Okamžitě jsem vstal z gauče a utíkal do vrchního patra Vikči zabalit. Možná to trošičku bylo divný ale co. Nevěděl jsem které dveře byly od jejího pokoje. Takže jsem vešel do prvních které jsem viděl. Byla to šatna.

Začal jsem si tam prohlížet věci. Strašně moc šatů a dalších různých společenských oblečení. Narazil jsem na takovou bedničku. Vím sice je to neslušné ale nedalo mi to a otevřel jsem ji. Byly tam různé fotky její matky,Vikči,Adama a jejich otce. Páni Vikča jí je strašně podobná. Na spodku bedny byla obálka s dopisem.

Jelikož byla neotevřena nechal jsem ji být. Bednu jsem vzal a dal ji na místo odkud jsem ji vzal. Otočil jsem se a ve dveřích stala Viky. "Promiň já nechtěl." "To nic. Taky mě to mělo napadnout že jsi tu poprvé takže nevíš kde mám vlastně pokoj" Vzala mě za ruku a vedla mě do jejího pokoje. "Tak pro příště je to tenhle pokoj" Začala se smát. "Neboj cestu jsem si zapamatoval."

Vypadalo to jak kdyby na všechno co se stalo včera zapomněla. Ale vím že někde hluboko uvnitř ji to žere. Po asi půl hodinovém balení a vybíráním vhodných věcí jsme konečně odešli k nám.

"Budeš spát v mojí posteli a já tam na tom gauči fajn?" "To ne. Já budu spát na té pohovce." "Já na tom trvám."