Love knows no limits / ff CZ

Sprcha pro dva

Když limuzína konečně dorazila k našemu domu, byla již tma. Vystoupil jsem do teplého večera a rychle zamířil dovnitř. Nechtělo se mi s nikým mluvit, ani nikoho vidět. Vyběhl jsem do prvního patra a vešel do pokoje. Okna jsme nechali zavřená, a tak bylo v místnosti hrozné dusno. To mě ale teď nezajímalo. Přešel jsem práh koupelny a shodil ze sebe oblečení. Vlezl jsem do sprchy a pustil si na tělo proud horké vody. Byl to moc hezký pocit, když se mi teplo rozlilo až do konečků prstů a já mohl čistě myslet.

Přišel jsem si strašně. Ačkoliv byli Gustav i Georg mí nejlepší přátelé, byl bych radši kdyby tu nebyli.
Choval jsem se k nim hrozně cize a dny kdy jsme trávili večery jedině spolu a téměř nikdy nebyli jeden bez druhého byli najednou pryč. Jak moc bych si přál, abych jim to všechno mohl říct. O mě a Tomovi. Věděl jsem, že kvůli tomu vzniká mezi námi čím dál větší propast. A já se mohl jen dívat. Dívat se, jak ztrácím své nejbližší přátele.
Najednou mě přepadl smutek. Toužil jsem se vpít do bílých stěn a nemuset tohle prožívat. Proč zrovna já?! Ta otázka rezonovala v mé hlavě. Po tváři se mi začaly řinout slzy.
Dva proudy slz byly stále silnější a mně se podlomila kolena. Svezl jsem se na zem a brečel.

,,Ťuk, ťuk.,, zaklepal někdo na dveře. Neodpověděl jsem. Neměl jsem sílu se ani zvednout a přestat tak hlasitě brečet.
Dveře se po chvilce otevřely a já uviděl Toma. Při pohledu na mě se zatvářil ustaraně. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděl a doufal jsem, že proudy slz alespoň splynuly s vodou, která mi stékala po hlavě. Přitáhl jsem si kolena blíž k sobě.
Tom zatím pomalu přešel ke sprše. Zadíval se do mých uplakaných očí a shodil ze sebe oblečení. Vlezl za mnou do sprchy, ačkoliv tu pro dva bylo příliš málo místa, sedl si na zem a beze slov mě obejmul. Složil jsem hlavu do jeho náruče a rozplakal se ještě více. Jeho obejmutí bylo přesně to, co jsem potřeboval.

Když jsem se trochu uklidnil a přestal vzlykat, polil mě stud. Za můj výkon by se nemusela stydět kdejaká hysterka. Na tvářích se mi opět objevily červánky. Kdy se naučím to ovládat? Pomyslel jsem si a přitiskl svou hlavu blíž Tomově krku. Celou dobu nepromluvil jediné slovo, za což jsem byl vděčný. Pažemi jsem mu obepnul krk a vzhlédl k jeho tváři. Sjel pohledem ke mně. V očích měl smutek a strach. Počkat, strach?! Bál se snad o mě? Nevěděl jsem, co si myslet a moje myšlenky se splašily.
Odhrnul mi z tváře vlhké vlasy a pohladil mě. Prsty sjel k mým rtům a přejel po nich, jakoby je chtěl uhladit. Když je odtáhl byli celé černé od mých stínů, které se mi musely roztéct po tváři a já se lehce usmál.

Tom se ke mně nakláněl, nejspíš se mě chystal políbit, ale na půli cesty k mým rtům se zarazil. Váhavě se odtáhl a znova se podíval do mých očí. Já jsem ale nechtěl čekat, chtěl jsem jen aby mě zasypával polibky, hýčkal ve své náruči a přivedl na jiné myšlenky. Zoufale jsem k němu natáhl ústa. Zabralo to. Tentokrát už neváhal ani setinu a přitiskl své rty na mé. Vášnivě a nenasytně mě líbal a tiskl ve své náruči. Poséval polibky každé místo na mém obličeji a dlaněmi mi klouzal po těle. Slyšel jsem zurčení vody, bušení našich srdcí a zapomněl na všechno ostatní. Spadla ze mě veškerá mizerná nálada.

Líbali jsme se stále vášnivěji a hlouběji. Odtrhl jsem se od něj, abych nabral dech. Dýchali jsme jeden přerývavěji než druhý. Tom zatím vypnul vodu, jinak bychom se asi udusili. Rukou nadzdvihl mou bradu a pomalu se postavil. Já jsem měl bohužel nohy celé zdřevnatělé a narozdíl od Toma jsem vůbec necvičil, takže mi nešlo se postavit. On mě ale chytil za ruce a pomohl mi na nohy.

V párou naplněné sprše jsme stáli naproti sobě. Jediným krokem zrušil ten malý prostor, který mezi námi zůstával.
,,Ehm...jsi už v pohodě?,, zeptal se nejistě.
,,Jo, já....promiň..,, chtěl jsem se omluvit, ale on mi přiložil prst na pusu.
,,Chápu.,, šeptl a jazykem mi zase vjel mezi rty. Po chvilce mi ústa celá hořela. Tom mě však nečekaně otočil zády k němu. Zděšeně jsem se pokusil otočit, ale on mě pevně držel a jen se naklonil k mému uchu.
,,To bude dobrý, věř mi.,, zašeptal vzrušeně a já se pokusil sklidnit splašený tep.

S Tomem jsme sice byli už nějakou tu dobu, ale ,,opravdový,, sex jsme nikdy neměli. Vždyť ani jeden z nás si nedokázal představit, že by mu ten druhý prostě strčil penis do zadku. Bylo to něco jiného a nového, čeho jsem se bál. Brácha nejspíš tolik ne.
Tohle mi prolítávalo hlavou, když jsem k němu stál zády. Měl jsem zvláštní pocit vzrušení, strachu a zvědavosti. Dlaněmi jsem se zapřel o zamlžené stěny sprchy. Viděl jsem jak se do oné mlhy vpíjí otisky mých rukou. Tom přejel rukama od mého krku až k bokům. Tam mě pevně chytil a já ucítil špičku jeho penisu na svém zadku.

,,Uvolni se.,, poradil mi a já se zhluboka nadechl. Ucítil jsem, jak zatlačil a pomalu se dostával dovnitř. Přerývavě jsem dýchal a snažil se nekřičet. Bolest byla silná, ale dala se snést s vypětím všech sil. Tom pronikal hlouběji a hlouběji. Kdyby mě nedržel, asi by se mi podlomila kolena.
,,Bože..,, uniklo mi ze skřípajících zubů. Napětí uvnitř mě se stále stupňovalo, až přišel onen sladký bod úlevy.
,,Aaaah.,, vydechl jsem a položil se na Tomův hrudník. Tom mě obejmul a jemně políbil na tvář. Vysunul svůj penis a já se mu svezl do náruče. Bylo toho moc.

Když jsme vyklopítali ze sprchy, tak mě Tom uložil do postele. Zkusil jsem protestovat, ale nebylo to nic platné.
,,Zajdu ti pro večeři.,, usmál se brácha a přehodil přes sebe oblečení. Během chvíle zmizel za dveřmi a já usnul.
Probudilo mě až jemné zatřesení.
,,Nechci tě budit, ale měl bys něco sníst.,, povzbudivě se usmál Tom. Zamrkal jsem, abych setřásl únavu.
,, Na jídlo nemám ani pomyšlení.,, zašeptal jsem. ,,Chci se vyspat.,,
,,Bille.,, přistrčil mi hranolky s nugetkami. Že by dneska Mekáč? Odevzdaně jsem skousl hranolku. Byly dobré a ještě teplé.
,,Vyděrači.,, ušklíbl jsem se.

Nakonec jsem toho moc nesnědl. Víčka se mi klížila a já chtěl jen usnout v Tomově náruči. Uslyšel jsem, jak vedle mě zalezl pod peřinu a zhasl lampičku. Stulil jsem se k němu. Sladký pocit bezpečí a tepla mi prostoupil tělem.
,,Děkuju, Tommy.,, šeptl jsem. V nastávající tmě jsem neviděl jeho blažený úsměv. Přitiskl si mě blíž k sobě a oba jsme usnuli.