Love knows no limits / ff CZ

Prozrazení

,,Bože, jo...já a Bill spolu chodíme.,, zašeptal Tom. Seděli spolu s Georgem a Gustavem v jejich pokoji. Já jsem tiše poslouchal za dveřmi. Jak jinak jsem nebyl pozvaný. Buď  se se mnou nechtěli bavit anebo měli za to, že spím. Nejspíš obojí. Já se ale dnes probudil nezvykle brzy.

Když jsem nahmátl lůžko vedle mě, bylo prázdné. Strašlivě mě bolela hlava a asi jsem měl horečku. Posadil jsem se na posteli a pokusil se postavit. Zvládl jsem to, ale jen s velkými obtížemi. Chystal jsem se sejít dolů do kuchyně a uvařit si čaj. Najednou jsem však uslyšel zvláštní zvuky z pokoje kluků. Potichu jsem naklonil ucho ke dveřím. Nejdřív jsem slyšel jen zastřený šepot, po chvilce už jsem dokázal rozeznat hlasy a jednotlivá slova.

,,Co se děje s Billem?! Neustále se nám vyhýbá a baví se jenom s tebou. Stalo se něco?,, starostlivý hlas Gustava jsem nemohl nerozpoznat.
,,Nic, on je...je prostě zabouchlej.,, šeptl Tom.
,,Fiiha.,, hvízdl Georg.,,Do koho jako?,,
,,Ehm...,, nastala chvilka ticha.
,,Dyť to nemůže bejt zas tak hrozný, mluv!,, drcl do Toma Georg.
Neříkej to prosím, neříkej...Skoro jsem se modlil za dveřmi.
,.Bože, jo...já a Bill spolu chodíme.,,
Ne. Jak mohl? Sesunul jsem se na zem.
Z pokoje se však ozval smích. Mysleli si, že je to vtip. Docela rád bych viděl Tomův obličej. Usmíval se, nebo se ušklíbl nad jejich naivitou?

Ve svém zklamání, jsem při pokusu vstát kopl kolenem do dveří. Hlasy za nimi utichly. Moje ikstrým síkryt (extreme secret) mise byla odhalena. Ve stylu Mission imposible jsem se rozběhl k pokoji. No, přiznejme si, rychlost Ethana Hunta, stejně jako jeho obratnost, jsem očividně postrádal.
Neudělal jsem ani dva kroky a ucítil jsem Tomovu ruku, jak mě chytá za loket. Možná to bylo taky tím, že vyhrabat své skoro dvoumetrové tělo ze země nebylo zrovna nejjednodušší. A ještě ta horečka.
Chabá výmluva, pomyslel jsem si. Do výslechu, který měl brzy přijít se mi nechtělo.

,,Mě neutečeš.,, ušklíbl se Tom a já se na něj usmál.
,,Ehm...takže jako co má tohle znamenat?,, zeptal se víc než zmateně Georg.
,,Nic, jen někdo nešikovný poslouchal za dveřmi.,, odpověděl Tom.
,,Pfff.,, odfrkl jsem si.,, Můžeš mě už pustit?,, dodal jsem. Tom stále svíral můj loket.
,,Neptal jsem se na tohle, jakože to spolu fakt chodíte?,, domáhal se odpovědi Georg.
,,Jo, kolikrát to mám opakovat.,, vyštěkl Tom, pomalu mu docházela trpělivost.
,,Hele, už to není vtipný. Jak je to ve skutečnosti?,, začal i Gustav.
,,Takhle.,, rozzuřil se Tom, přitáhl si mě za loket, vzal mou hlavu do dlaní a vášnivě mě políbil. Byl jsem jako omámený, a tak jsem se ani nebránil.

Georg s Gustavem na nás vyděšeně hleděli.
,,Co to .....kurva bylo?,, pronesl myšlenku obou Georg. Jenomže, co na to říct? Vždyť to znáš, taková ta klasika, kdy se zabouchneš do vlastního dvojčete. To asi ne. Moje myšlení bylo díky horečce na nule.
,,Jakože spolu šukaj.,, zašeptal Gustav. V jeho tváři byl zraněný výraz. Byl jsem překvapený, zrovna od něj jsem takovou reakci nečekal.
,,Jak dlouho už...?,, zlomil se mu hlas. Co to s ním bylo?
,,Dva, dva měsíce.,, řekl Tom a zakroužil piercingem ve rtu.
,,Aha.,, šeptl Gustav. Teďka už jsem nechápal naprosto nic. Zatímco Georg jen pokyvoval hlavou, Gustav vypadal na zhroucení. Myslel jsem, že právě on bude v pohodě, ale nebyl...

,,Myslel jsem si to.,, řekl zamyšleně Georg. První věc, kterou jsem chápal. Vlastně celá tahle situace mi přišla směšná. Ještě před pár dny jsem byl odhodlaný náš vztah skrývat do poslední kapky krve a věřil jsem, že Tom také. Tak proč tohle udělal? Potřeboval jsem si s ním promluvit, a pak i s ostatními. Jak ho ale teď vylákat do pokoje?
,,Hele, mám horečku, takže...,, stočily se na mě všechny pohledy. Naštvané pohledy. Tom mi přiložil ruku na čelo, hned ji však zase odtáhl.
,,A jakou, musíš do postele.,, chytil mě za ruku a vedl k našemu pokoji. Tak tohle bylo jednoduché. Raději jsem se neotáčel, protože vraždivé pohledy uměli kluci skvěle.

,,Donesu ti nějaký léky.,, řekl brácha, když mě uložil do postele. Zachytil jsem jeho tričko. Zase bylo moc velké.
,,Musíme si promluvit.,, stáhl jsem ho na postel.
,,Já vím, já vím.,, protočil panenky.
,,Proč si jim to najednou řekl, říkal si přece...,,
,,Jo, říkal, ale situace se za tu dobu dost změnila. Nebudu se pořád dívat, jak moc tím trpíš. Jsi špatný lhář, Bille. Jenomže tím, že se jim budeš vyhýbat se nic nezlepší.Naopak.,, zabořil hlavu do dlaní.
,,A co když to někomu řeknou, nebo co já vím, něco horšího?!,, do očí mi vyhrkly slzy.,, A proč....beze mě?,,
,,Chtěl sem ti jenom pomoct.,, vypravil ze sebe Tom.,, Myslel jsem...,,
,,Co? To by mě vážně zajímalo.,, rozhodil jsem rukama.
,,Ahjo, Bille. Seš jak špatně naladěná manželka.,, ušklíbl se. Naklonil se ke mně a vtiskl mi lehký polibek. Až příliš lehký.
,,Zajdu ti pro ty léky.,, odešel rychle.

Sám jsem v pokoji dlouho nezůstal. Po chvíli, se dovnitř vetřel Gustav. Tvářil se smutně.
,,Promiň, za to šukání.,, pousmál se.,,Ale vždyť, já...mysleli sme si, no že...že seš homouš, ale já...,, Gustavova zmatená řeč mi nedávala smysl, co se mi proboha snažil říct?
,,Cože?,, vypálil jsem na něj.,, Ehm...co se mi tady snažíš říct?,,
Zadrhl se a jenom se na mě díval. Tak nějak jinak. Zvláštně. Dostal jsem strach.