Love knows no limits / ff CZ

Doktorka Klumová

Skrze všelijaké chodby a chodbičky jsme dorazili až do rozlehlé místnosti. Jen co jsme vešli, velké kovové dveře za námi s hlukem zaklaply. Chlad mi způsobil husí kůži a já se rozechvěle nadechl. Z úst mi stoupal obláček páry. Byla tu opravdu příšerná zima.

Pohled mi utkvěl na koženém zubařském křesle ve středu pokoje. Nebo alespoň sedadle podobném zubařskému křeslu, akorát toto mělo zvláštní tvar. Na pultíku poblíž byly nějaké nástroje skryté pod hadrou a kolem čistě vytřená podlaha. Stěny byly na první pohled zvukotěsné a šedé. Všechno tu bylo tak sterilně šedé.

Něco mi říkalo, že tohle není ani trochu dobré. Muži, kteří nás doprovázeli brzy odešli, možná jsem na nich zahlédl i záchvěv strachu a my zůstali s Tomem sami. Nevěděl jsem, jestli tu nejsou kamery, nebo se nikdo nedívá, ale měl jsem takový strach, že jsem se k Tomovi jemně přitiskl. Nastalé ticho bylo ubíjející.

Z dálky ke mně dolehly kroky a já se rychle od Toma odtáhl. Kroky zněly stále hlasitěji a před námi se objevila žena. Na sobě měla volný lékařský plášť a černé lodičky. Nemohlo jí být více než 35 let, tvář jí lemovaly dlouhé blond vlasy a z obličeje na mě shlížely hnědé oči. Byly pichlavé a zvědavé. Drobný nosík při pohledu na nás jemně nakrčila a úzké rty roztáhla do chladného úsměvu.

,,Doktorka Klumová.,, napřáhla ke mně ruku v latexové rukavici. Ačkoliv jsem měl okolo dvou metrů byla téměř stejně vysoká jako já.
,,Těší mě.,, šeptl jsem. Pokývla hlavou a přešla k mému bratrovi. Očividně ji zaujal, protože s ním mluvila o něco déle a v tváři jí zvláštně zajiskřilo.
,,Myslím, že můžeme přejít k prohlídce.,, ušklíbla se a postavila se za pultík.
,,Tak kdo půjde jako první?!,,

Nejistě jsem koukl na Toma. Ani trochu se mi do zdejší prohlídky nehtělo. Vlastně mě až překvapovalo, jak moc jsem klidný. Právě mi sdělili, že mě mí známí udali do léčebny a já byl klidný. Zvláštní obranný program v mém mozku mi zakazoval o tom přemýšlet. Koneckonců, brzy mě pustí ne?!
,,Já.,, hlesl Tommy. Poděkoval jsem mu vděčným úsměvem a chystal si sednout na čekací židli, ale ona nebyla spokojená...

,,Ehm, moc elegance jste tedy nepobral pane Kaulitz, nemá snad slečna přednost?,,sjela mě krutým pohledem. Super, ten kdo je v gay vztahu podle ostatních za holku je vždycky nenáviděnej, chápu...eeehh. Tommy chtěl zaprostestovat, ale já se postavil na nohy.
,,Půjdu první.,, vykročil jsem k ní a obešel Toma.
,,Posaďte se prosím.,, zasyčela a já sedl na onu pochybnou židli.

Když jsem dosedl, s hrůzou mi došlo k čemu má sloužit daný tvar. Samozřejmě byl naprosto dokonalý k sexu. Nohy byly jemně roztažené, na zadku byla díra jako blázen a polohovatelné záda s řemeny na rukou a nohou, taky nezněly nejlépe. Ona si však můj okamžik prozření vychutnala.
,,Pokud jste již pochopil, tak šaty dolů Billy.,, vyslovila mé jméno jedovatě.

Divil jsem se, že jsem se na místě nesesunul. Prohlídka?! Srdce mi bilo na poplach a já cítil hukot krve ve spáncích. Čeho se vlastně bojím? Téhle hubené blondýny? Nesvléknu se. Tečka.
,,Ne.,, řekl jsem pevně a v hlase mi zazněla hrdost.
,,Jak chcete...,, potlačila zhnusení. Vytáhla zpod stolu paralizér a aniž by se hnula, mě naprosto ochromila.V elektrických šocích jsem se zhroutil k zemi.

Tom vstal ze židle a chytil hlavu do dlaní. Doktorka mi nůžkami začala rozstříhávat oblečení. Trhala ho, jako dítě papír z dárků na Vánoce. Košile skončila dole a po chvíli i kalhoty. Trenky mi nechala, prý aby mi nebyla zima. Alespoň to mě i Toma lehce zklidnilo. Elektrické šoky dozněly a ona mi rozkázala, abych si sedl na židli. Připoutala mě řemeny a záda nastavila do polohy sedu.

,,Teď přijde ta zábavná část.,, pousmála se. Shodila ze sebe plášť, pod kterým se ukrýval černý latexový obleček. Prsa neměl skoro vůbec zakrytá a mezi nohama byla díra. Tváře mi překryl ruměnec. Pomalými kroky ke mně došla a obkročmo si sedla na můj klín. Několikrát zavrtěla zadkem a když se uvelebila, pohlédla mi do očí.

Prsty přejela mé rty a pomalu mezi ně vsunula svůj jazyk. Líbala mě mlaskavě a dlouze. Nebylo to sice tak odporné, jako Gustavovy polibky, ale nebylo to ani dobré. Toužil jsem pouze po konci. Ať už to skončí!
Zaklonil jsem hlavu dozadu. Z boku jsem zahlédl prudký pohyb. Tom měl v dlaních židli z kouta místnosti a chystal se uštědřit doktorce pořádnou ránu. Ona to ale čekala...

Nevšiml jsem si paralizéru v její ruce, stejně jako Tom, který se rychle sesunul k zemi.
,,Zajímavé.,, řekla zesedla ze mě bez jakéhokoliv zájmu a přidřepla si k němu.
,,Musím se přiznat, že ačkoliv se to mockrát nestává, vy jste skutečně hodný mého času. Ty vystouplé lícní kosti, hnědé oči, plné rty...jste sladčí než čokoláda, Tommy. Skoro by se dalo říci, že jste mě okouzlil. Tak nevinný..,,přejela jazykem hranu jeho čelisti.,, A milujete....bohužel nesprávného člověka, ale nebojte...já vám pomůžu.,, usmála se pohladila ho po tváři a vstala, aby mě odpoutala od sedadla.

,,Nuže, pane Kaulitz.,, pokynula Tommymu ke křeslu a mě přivázala provazy k trubkám na stěně.
Nebránil jsem se..Proč taky?! Neměl jsem kam utéct a rozhodně jsem neměl v plánu nechat svou lásku na pospas téhle stvůře. Už od začátku chtěla pouze jeho, věděla, že ji napadne ...Věděla všechno...

Moc, moc děkuju za 100 přečtení!!!❤️❤️❤️Za všechny hvězdičky a  milé komentáře... (od jediného nejmenovaného člověka, že?!) ehm... Každopádně mi klidně napište komentář, sledujte mě...a blablabla...všichni to známe, každopádně ještě jednou díky!!😊😘😘😘😘Jste nej!!❤️❤️❤️