Love knows no limits / ff CZ

Zkouška ohněm

Do rukou v poutech mi již nějakou dobu neproudila krev. Zakroutil jsem s nimi a pokusil se uvelebit. Zavřená víčka jsem k sobě přitiskl ještě víc, protože jsem uslyšel zoufalé Tomovy vzdychy a bolestný křik. Trvalo to tak dlouho. Mezi víčky se mi objevily nové slzy. Stékaly mi po tvářích a já se divil, že pode mnou není louže.
,,AAAAAHHHH.,, další křik. Ne, šeptl jsem a rozplakal se. Pokolikáté už? Jak dlouho bude trvat tohle mučení?

Když se zničehonic rozhostilo v místnosti ticho, znejistěl jsem. Nechtěl jsem vidět, co se zde děje, ale ovládla mě zvědavost a já jemně pootevřel oči. Proč jsem to udělal?!
Naskytl se mi ten nejhorší pohled v mém životě. Tommy seděl na křesle, zcela bez života. Kolem byly stříkance krve a jeho nahé tělo pokrývaly hluboké krvavé šrámy a modřiny, sytě fialové. Hrudník se mu slabě chvěl a ze zadku i rtů mu stékaly pramínky krve.
Nad ním stála ona. Plášť měla opět na sobě a s výsledky, které si poznamenávala do notýsku byla evidentně spokojená.

Opět jsem se podíval na Tommyho. Žije vůbec?! Jde tohle přežít? Hlasitě jsem se rozvzlykal a brečel. Prudká bolest se mi šířila od srdce celým tělem a já zoufale trhl pouty. Proč zrovna my? To nikdo nemá ani trochu slitování? Nenávidím je, nenávidím ji, nenávidím všechny!!! Zcela ponořen ve svém smutku jsem nevnímal okolí.

Bylo mi jedno, že se na mě doktorka dívá a zjevně se dobře baví. Bylo mi jedno, když dovnitř vešli zase ti chlápci v uniformách a odvlekli Tommyho pryč. A bylo mi i jedno, že mě ta stvůra v plášti odvázala a posadila na křeslo smrti. Doufal jsem v rychlou smrt. Nechtěl jsem tohle dál prožívat a litovat se. Chtěl jsem jenom pocítit tu sladkou úlevu a zemřít. Opustit smutný a útrpný život, který mě tu čekal...

,,Nemusíte se bát, váš bratr není mrtvý, prozatím..,, slyšel jsem její jedovatý hlas.
,,Vaše prohlídka bude ale nejspíš kratší, nechala jsme se unést a už nám zbývá málo času.,, pokračovala. Mluvila jakoby ji při epidemii chřipky překvapilo množství pacientů. V našem případě dalších nemocných lidí. Neodpověděl jsem a zahleděl se na zářící žárovky u stropu.

Na hrudníku mi přistála první tvrdá rána bičem. Nevykřikl jsem i když jsem cítil teplou krev, jak se dere na povrch a stéká mi po žebrech.
,,Nejdříve otestujeme vaše fyzické zdraví a kvalitu svalů.,, sdělila mi naprosto normálně.
Příští rána byla silnější a já tiše vykřikl. Tentokrát dopadla na břicho, což bylo mnohem méně příjemné. Pohled jsem stále upíral ke stropu.
,,Aaaaaahhh.,, vykřikl jsem překvapeně. Ránu přímo do rozkroku jsem nečekal a přestože byla nejslabší, bolela nejvíce. Od zatínání zubů mě rozbolela čelist. Chvěl jsem se po celém těle, ale věděl jsem, že to musím vydržet. Pro Tommyho.

Rány na rozbolavělý zadek se již daly s vypětím všech sil snést. S každou další mi po tváři stékaly slzy a můj zadek se pomalu barvil do fialova.
Když přestala, přiměl jsem se na ni pohlédnout. Něco si zapsala a svlékla si plášť. Neměla pod ním vůbec nic.
,,Teď musíme zjistit, jestli bude možné z vás udělat normálního člověka a podle vašeho zatvrzelého bratra vím, jak moc to bude těžké.,, povzdechla si. ,,Vzrušuje vás to?,, sjela mě pohledem.

Myslím, že se stačilo mi podívat mezi nohy, aby pochopila, že mě vzrušuje zhruba jako stará babička chystající se předvést striptýz u lampy na ulici. Ano, měl jsem chuť tak maximálně utéct. Ušklíbla se.
,,Jak myslíte.,, zdvihla obočí a přistoupila ke mně. Klekla si na kolena. Bylo mi jasné, co se chystá udělat a tak jsem se pokusil přitáhnout kolena k sobě. Nešlo to. Zkušeně polkla můj žalud a rukou přejela po mém penisu nahoru a dolů. Ačkoliv jsem se tomu bránil s vypětím všech sil, postavil se mi, což ona přivítala s nadšením.

Párkrát mi po něm ještě přejela rukou, ale pak na mě nasedla.
,,Máte ho jiného než váš bratr.,, řekla mi. Díky, tohle jsem opravdu potřeboval vědět, pomyslel jsem si a snažil se na ni nedívat. Hnusila se mi. Každá křivka jejího těla, každý vlas mi přišel odporný. Ona se mezitím začala na mém klíně pohupovat, postupně zrychlovala, doslova na mě skákala a hlasitě vzdychala. Upřel jsem pohled do stropu. Nesmím na tohle myslet. Třeba, když se udělám, tak už mě nechá být.

Ale nešlo to. Kdybych v sobě měl nějaké jídlo snad bych i zvracel. Doktorka se mi nejspíš snažila vymrdat duši z těla a přirážela stále rychleji.
Najednou mi penis prudce stáhly její poševní svaly a ona se udělala. Překvapilo mě to. Nikdy jsem nic podobného necítil a ten zvláštní pocit ve mě vyvolal orgasmus. Nastříkal jsem to přímo do ní.
Bylo mi špatně, vzpomněl jsem si na nejspíš všechny romantické knížky popisující hrdinku, která se po znásilnění bezhlavě zamiluje do násilníka a žijou šťastně až do smrti.

Vážně by mě zajímalo, kde na to v Hollywoodu přišli...Já jsem se do doktorky nezamiloval ani trochu, jen jsem ji více a více nesnášel, za to co mi prováděla.
,,Mooc pěkné, nejste přece jen tak neoblomný, že?!,, konstatovala s úsměvem. Unaveně jsem ji sjel pohledem. Tak odporná.
,,Ne.,, zaskřehotal jsem. Možná, že pokud budu oblomný přiřadí mě k nějakým lehčím případům. Kde je ale Tommy?! Neříkala něco o jeho ,,neposlušnosti,,? Kde skončil on?

Zděšeně jsem vyjekl. Prsty pomazanými lubrikantem mi doktorka projížděla prdel nejmíň třemi prsty. Přitiskl jsem půlky k sobě.
,,Na tohle jste asi více zvyklý, že?,, mlela další dotěrné připomínky. Nevnímal jsem ji. Bude to znít hloupě, ale mohla by si ostříhat nehty?!
Prsty mi ojížděla zadek, dokud mi tam nenacpala celou ruku. Cítil jsem svůj natržený anál a tváře mi pokryly slzy. Ať už to přestane!!!

Ani se mi nepostavil. Bolest z jejích nehtů a natrženného análu vše přebíjela. A ta žízeň. Z neustále ostrého světla a bolesti mě začali chytat mdloby.
,,AAAAAHHHH.,, zařval jsem. Bič mi pročísl kůži na břiše podruhé.
,,Takhle brzo omdlívat nebudete!,, štěkla.
Byl jsem omámený, stále další rány a křik mě nakonec omámily úplně a já se ztratil ve tmě.

Díky moc za všechny přečtení a kdyby jste měli nějaké připomínky k příběhu nebo byste měli nějaké nápady do dalšího pokračování, tak mi klidně napište do komentu...❤️❤️❤️😘