Mosty

Prosím, Harry

Když se Harry včerejší večer v knihovně připravoval společně s Hermionou na test z lektvarů, netušil, že jej donutí si vše opakovat ještě u snídaně.
,,Harry." Vždy, když takto vyslovila jeho jméno, věděl, že přijde přednáška. Zvedl pohled od naškrábaného textu a zakoulel na ní očima. Když ji Ron přemluvil, aby ho už nechala, měl chuť mu dát pusu, jak byl nadšený.
,,Tak šup Harry, vychutnej si svoji snídani před tou smrtí v podobě Snapa, jsem rád, že už příští rok ho už nebudem muset mít," zasněně se zadíval do stropu Ron, ale rychle zase sklopil pohled přímo do talíře, jakoby se mu zamotala hlava z té výšky.
Společně s Ginny a Hermionou se tomu zasmáli, čímž si všichni vysloužili od Rona nenávistný pohled.
,,Ronalde, nechtěl jsi se snad stát bystrozorem jako tady Harry? K tomu potřebuješ i OVCE z lektvarů," namítla.
,,Hmpf-" zahuhlal s plnou pusou koláče, ,,chtěl jsem, ale teď chci být profesionální famfrpálový hráč." Zvedl vidličku do vzduchu, jakoby zvedal nějaký pohár.
Ginny se mu snažila něco posunky naznačit, ani Harry ji ze začátku nechápal, dokud Ronovi nepřilítl jeden pohlavek.
,,Pane Weasly," začala profesorka McGonagallová, ,,jestli takto budete pokračovat, někomu ublížíte, dejte laskavě ten příbor zpátky na stůl," Ron rychle poslechl, přes tvář mu přeletěl ruměnec, ,,a laskavě se věnujte studiu a ne nějakým snům." Jakmile s klapotem zmizela u profesorského stolu, všichni v Ronově doslechu se rozesmáli., nNechali toho, jakmile se Ron začal zvedat a docela rychle zmizel z velké síně.
Harry se na sebe s Hermionou jen podívali, vstali a rychle se rozeběhli za ním.

,,No tak, Ronalde," Ron ji zastavil posunkem ruky.
,,Než začneš s něčím jako, že měla McGonagallová pravdu, tak mě toho laskavě ušetři, ukážu vám všem, jak jsem dobrej, ukážu vám, že jsem nejlepší." Vítězným gestem, které předvedl už v síni, málem vyrazil Hermioně učebnice.
,,Uklidni se, Rone, nikdo ti tvůj sen nebere, ale něco na tom bylo - viděla jsem tvoje známky z lektvarů, dokonce i z bylinkářství, nechceš zkusit poprosit Nevilla o doučování?" Nahodila.
Ronovy tváře chytly podobný odstín jeho vlasů, něco si pro sebe zamumlal, než zahnul k učebně obrany, ve které zrovna měli hodinu.
Všem přeběhl mráz po zádech.
Od té doby, co na místo učitele obrany proti černé magii nastoupila Umbridgeová, nedala nikomu pokoj., Harry měl pocit, že je na něj více méně zasednutá, jako obvykle každý na obranu. Skousl si spodní ret, když si vzpomněl na všechna ta nařízení, která dosud stihla vydat a to byl teprve začátek prosince.
,,Jestli bude mít ta obluda zase nějaký kecy ohledně téhle školy, tak... tak," mumlal Harry, ale nedokázal přijít na nějaké vhodné slovo, kterým by slušně vyjádřil, že ji vykope ze školy.
,,Ano, pane Pottere? Copak uděláte?" Vlezlý hlas profesorky v růžovém Harrymu přivodil málem infarkt.
,,N-nic," zamumlal a otočil se k ní čelem. Zahanbeně sklopil oči k zemi, ve snaze nedostat školní trest.
,,Po večeři se hlastě panu Filchovi, nikdo si nebude dovolovat zpochybňovat mou autoritu. A teď do třídy." Otevřela dveře a vpustila žáky dovnitř.
Hermiona s Ronem mu věnovali soucitné pohledy a zasedly do svých lavic.
Harry si zase pro sebe stěžoval, že i hodiny s Lockhartem ve druhém ročníku jej naučily víc, než tyto, kde jim Umbridgeová vštěpovala, jak je ministerstvo důležité a něco dalšího, co Harry už přestal vnímat.
,,Pane Pottere, můžete prosím zopakovat, co jsem teď říkala?"
Harry zvedl hlavu a rozhlédl se po třídě, Hermiona mu tentokrát neradila, což jej překvapilo, nikdy ji neviděl nevnímat hodinu. Když dost dlouho mlčel, profesorka se jen škodolibě usmála. ,,Nevíte? Škoda, vypadá to, že pan Filch bude muset vaši přítomnost snést dva večery po sobě. Konec hodiny," poklepala hůlkou na tabuli a text z ní se smazal.
Jakmile vyšel z učebny, oba kamarádi mu šli hned po boku. ,,No tak, Harry, nesmíš si to tak brát," klidnila jej Hermiona.
,,Jo, Harry, v klidu, ta nána za to jednou zaplatí, neboj." Stiskl mu rameno Ron, přesto jej to moc neuklidnilo.
,,Jsem v klidu," namítl, ,,jen mi přijde, že jsme tenhle rok dostali ty nejhorší hodiny po sobě, teď máme se Snapem tu dvouhodinovku," vytáhl z kapsy poznámky, ,,a já jsem naprosto vygumovanej."
Hermiona mu dodávala sebedůvěru celou cestu až do sklepení tím, že mu neustále připomínala, jak se včera tak moc učil.
,,Já očekávám troll, kámo, na mě se moc nedívej," pokrčil rameny Ron, když vešli do třídy a posadili se spolu do lavice.
Profesor Snape nemeškal, jako obvykle, vtrhl do třídy s vířícím pláštěm kolem sebe, nezapomenul náležitě bouchnout dveřmi a jakmile došel ke katedře,, dvakrát poklepal na tabuli, na které se objevilo zadání testu.
,,Máte pět minut na opsání," zakouzlil tempus a posadil se za katedru, s prsty spojenými si přeměřoval všechny ve třídě.
Jakmile pět minut uběhlo, z tabule text zmizel.
Harry se nenápadně pokusil podívat pod stůl na své koleno, kde měl položené poznámky, vzpomněl si, jak Hermioně slíbil, že podvádět nebude, ale vyhlídka na lepší známku jak troll byla příliš lákavá.
,,Pane Pottere, uniklo vám snad, že v mé třídě se nepodvádí?" Harrymu se na chvilku zastavilo srdce, když se nad něj vytyčil černý stín.
,,Ne, pane," odpověděl kajícně.
,,Když se mnou mluvíte, dívejte se mi do očí." Zasyčel. Slyšel, jak se zmijozelští začali pochichtávat.
Harry neposlechl, opravdu se mu nechtělo vidět právě teď ten veliký nos.
,,Pottere," zavrčel profesor, najednou mu někdo zvedl násilím hlavu.
,,Omlouvám se, profesore, asi mi ten váš nos zabránil ve výhledu na vás." Uchechtl se, podle toho výrazu to přehnal, čekal školní trest nebo nějaký stejně hnusný komentář, místo toho mu z pravé strany přiletěla facka, až mu brýle slítly na lavici.
V celé třídě bylo najednou ticho.
Za pár vteřin si všichni začali něco šuškat, jen Harry opravdu překvapeně zíral na profesora, který si jej nenávistně měřil, na chvilku snad spatřil v jeho očích něco jako strach, ale pokud to nebyl přelud, velmi rychle ze to ztratilo.
,,Opusťte moji učebnu, Pottere, máte troll." S výsměšným úšklebkem ukázal na dveře. ,,Příště si dvakrát rozmyslíte, než si ze mě budete dělat srandu."

,,Ten zatracenej parchant!" Vztekal se Harry, když se vrátil z trestu s Filchem.
,,Uklidni se kámo, víme, že to je parchant,"
,,Ronalde, neříkej mu, ať se uklidní, právě dostal od učitele facku, tato situace-"
,,Sklapni Hermiono." Zavrčel Harry a promnul si tvář. Už necítil ten otisk Snapeovi ruky, ale stejně nějak v podvědomí tušil, že tam stále je.
,,Pojď Rone, očividně tu o nás není zájem." Namýchla se čarodějka a zvedla se ze sedačky, chytila Rona za rukáv a snažila se jej vytáhnout ze společenské místnosti, jenež Ron ucuknul paží.
,,Co to do tebe vjelo? Běž si sama, já tady zůstanu s Harrym." Hermionina tvář vypadala opravdu naštvaně, zrudla, otočila se a s odseknutím odkráčela z nebelvírké společenské místnosti.
,,Rone, to je v pohodě, běž klidně za ní, přišlo mi, že si zrovna začínáte rozumět víc." Namítl. Zrzek zavrtěl hlavou a sedl si vedle Harryho.
,,Neboj, jen jsem ti chtěl ještě říct, že brzy budou vánoční prázdniny, takže si to pěkně užijem, co ty na to?" Harry přikývl a usmál se, Ronm mu vždycky dokázal zvednout náladu.
,,Tak jo... a šup, jdi za Hermionou, nechceš přeci, aby po cestě narazila na někoho, kdo by ji chtěl utěšit místo tebe, ne?" Zazubil se. V Ronově očích spatřil něco jako nepříčetnost, když rychle vstal.
,,Jo, máš pravdu, půjdu, vyřídím jí, že se omlouváš," mrkl na něj, Harry mu věnoval úsměv a zaposlouchal se do zpěvu jedné druhačky, která právě svým přátelům zpívala nějakou mudlovskou píseň. Harrymu text známý nebyl, ale melodie ano.
Zdálo se, že to už bude klidný večer, ale spletl se.
Chvilku na to, co se společenská místnost trochu vyprázdnila, když prváci odešli do svých komnat, vešla krbem profesorka McGonagallová.
,,Pottere?" Rozhlížela se. Chlapec jí to usnadnil, vstal a rozešel ke ke krbu. ,,Ah, Pottere, ředitel s vámi chce mluvit, prosím, následujte mě."
Nedala prostor k otázkám ani k odporu. Pár překvapených pohledů bylo směřováno spíše na Harryho, než na její rychlý vpád, nevzpomínal si, že by tu snad někdy byla, kromě pár momentů v minulých letech, většina těch momentů byla pro Harryho zdrcujících, protože se dozvěděl něco, co mu nebylo po chuti.
,,No tak, Pottere," Došla až ke vstupu. Harry stál na místě a přemýšlel, co se mohlo stát.
Dozvěděl se snad ředitel, že jej Snape praštil uprostřed hodiny? Dozvěděl se proč? Protože nadával jeho nosu? Objevil se snad Voldemort? Stalo se snad ještě něco horšího?
Všechny tyto myšlenky jej sužovaly, když následoval profesorku přeměňování k ředitelně. Vyslovila název nějaké cukrovinky, kterou Harry nezaznamenal.
Brumbál seděl u svého stolu a vyřizoval nějaké papíry. Fénix seděl jako vždy na bidélku poblíž. Harrymu oku neunikl ani moudrý klobouk ležící na jedné polici.
,,Harry, chlapče, příjemný večer ti přeji," pokynul mu k židli, aby se posadil.
Profesorka opustila místnost.
,,Čaj, Harry? Mohu ti nabídnout?"
,,Ne, pane, ale děkuji."
,,Ah, dobrá, já si dám," poklepal hůlkou na stůl, kde se objevil šálek čaje.
,,Já," začal Harry, ,,chtěl jsem se omluvit, slibuji, že už to neudělám a když už, nechám si svoje připomínky pro sebe." Zavrtěl hlavou, chtěl to mít rychle za sebou. Když na něj Brumbál překvapeně hleděl, pokračoval, ,,víte, řekl jsem profesoru Snapeovi, že má velkej frňák," pokrčil rameny jakoby to bral jako normální věc.
Řediteli se na tváři vyloudil pobavený úsměv.
,,Ah, s tím se mi profesor Snape ještě nepochlubil, no, snad mě pobaví při zítřejší snídani, ale Harry, toto není to, co s tebou chci probrat."
Chlapec se málem propadl do země. Dal by celý svůj poklad v bance teď komukoli, jen aby mohl posunout čas a zastavit se předtím, než řekne řediteli tu onu ponižující věc.
,,Ah, Harry, neboj se, nepotrestám tě za to." To jej uklidnilo.
,,Co se tedy stalo? Voldemortův další útok? Nebo jsem provedl ještě něco jiného?" Naléhal. Starší muž si v poklidu upíjel svůj čaj a nikam nespěchal.
,,Chci Harry, aby jsi na Vánoce odjel domů, prosím. Vím, že nemáš své příbuzné rád, ale za momentálních okolností je to nezbytné, víš přeci, že je pro mě na prvním místě tvá ochrana, tvé tetě se strýcem jsem už napsal dopis, kde jim objasňuji situaci," Harry otevřel ústa, že bude něco namítat, ale ředitel pokračoval, ,,je mi líto, chlapče, nemůžeš odporovat, pokud to nevezmeš jako mou prosbu, budu ti to muset přikázat a to já bych opravdu nerad. Je potřeba něco projednat, takže se ti vysvětlení dostane až po prázdninách." Ředitel se dlouze odmlčel, Harry byl natolik zmatený, že otázky neměl.
,,Dáš si citrónový bonbon?" Usmál se na něj, Harry ještě se zmatkem v hlavě zavrtěl hlavou a vstal.
,,Jestli dovolíte, už půjdu, čekají mě ještě úkoly." Ředitel jen přikývl.