Mosty

Zelená

Když se ráno oblékal do obvyklé košile s černými kalhoty, měl v plánu raději kravatu s pláštěm vyhodit. Dokonce i přemýšlel o tom, že se nějak pokusí vypárat toho hada a přebarvit podšívku. Nakonec se se vším smířil, ač se mu podivně pletly prsty, když si kravatu uvazoval.
,,Můžu si k Ronovi s Hermionou při zařazování přisednout? Pak bych si přesedl ke zmijozelu. Slibuji." Vyběhl z ložnice. Profesor si dopřával šálek ranní kávy, až se zakuckal, jak se přítomného lekl.
,,Tiše, Harry, ne tak hrr." Trochu se zamračil. ,,A odpověď je ne. Albus Brumbál tě hned na začátku večeře uvede jako mého syna a nového, právoplatného čelena zmijozelské koleje. Jistě ti Draco bude držet místo vedle sebe." Usmál se. Harry z toho nebyl ani trochu nadšený.
,,Nech toho. Už nemluv o Dracovi jakoby to byl můj dlouholetý kamarád. Nesnáším ho a on mě taky ne. Je to prostě vzájemná rivalita. Pochybuju, že by cokoli z toho dělal dobrovolně."
Severus přikývl. ,,Neumíš si ani zavázat kravatu?"
,,Štítím se jí," prskl Harry, kravatu ležérně hozenou kolem krku. Hábit nechal někde hozený přes postel.
,,Štítíš se jí kvůli barvě, podivné vůni? Mám snad poprosit skřítky, aby ji znovu rychle vypraly?" Nadzvedl obočí. ,,Nebo to je snad kvůli koleji, které náleží?"
Harry přikývl, když viděl ten zamračený profesorův pohled, raději se rychle pokusil kravatu uvázat. Prsty se mu pletly, jak byl pod dozorem dvou černých očí.
Lektvarník praštil Harryho přes prsty, dokud ruce nedal od nepovedeného uzlíku na kravatě pryč, elegantně kravatu narovnal a uvázal. Pak mu ji ještě trochu poupravil pod límeček košile. Harry velmi nejistě a tiše poděkoval.
,,Když máš ty vlasy takhle mastnější, alespoň ti netrčí do všech stran." Uhladil mu jednu stranu vlasů. Dalo by se to splést s pohlazením, ale pouze mu narovnával jeden neposedný pramen. Harry stál jako strnulý. Nedokázal se ani pohnout. Vlastně cítil strach.
,,Nejsem na podobné emoční výlevy, které bys asi čekal." Harry tiše přikývl.
,,Zaklel tě snad někdo, že jsi tak tiše?" Zeptal se snad až starostlivě.
,,Ehm, to spíš já bych se měl ptát, jestli náhodou nejste pod nějakým kouzlem." Chtěl dodat kyselou poznámku staráte se, ale nakonec si to rozmyslel. Snaží se, snaží se být pro něj alespoň snesitelným otcem. Měl by se snažit taky.
,,Stačí, když mě teď otcovsky poplácáš po rameni, dáš mi radu do života a popřeješ, aby mě hned v prvním týdnu paní Dolores Umbridgeová nevyhodila." Zazubil se na něj, přivolal si z ložnice svůj nový hábit a oblékl se do něj. Přišlo mu, jakoby si s ním na ramena položil těžkou váhu. Tušil, že přijdou od teď jen problémy.
Snape se nad jeho radou zamračil, ale přesto nezůstal jen tak stát. Položil mu ruku na rameno a nepatrně jej stiskl. I to gesto bylo na bezcitného profesora hodně.
,,Jdeme na večeři," pronesl příkře, otočil se tak rychle, až se Harry musel vlajícímu hábitu uhnout.
Ve dveřích se na něj ještě otočil a sjel jej přísným pohledem, Harry brzy pochopil, že ten pohled patřil jeho myšlenkám. ,,A profesorka Umbridgeová na tebe ani nešáhne."
Ve Velké síni bylo na Harryho až moc velké ticho, možná to bylo kvůli tomu, že právě on prošel po boku nejobávanějšího profesora v Bradavicích postranním vchodem, kudy většinou chodili jen profesoři a zaměstnanci školy. Jedinou útěchou bylo, že Harry seděl hned vedle Hagrida, nevyjímaje jeho otce.
Koutkem oka zpozoroval, že na něj Umbridgeová vrhá nenávistné pohledy, skryté za milým úsměvem. Dokonce spatřil i ten Brumbálův - povzbuzující.
,,Jak jistě víte," začal, jakmile tušil, že jsou v síni již všichni, ,,během prázdnin, ač byly krátké, se událo mnoho událostí, jedna však otřásla Bradavicemi více, než ostatní. Rád bych vás upozornil na to, že Harry Potter, dnes již Harry Snape, bude dále po zbytek svého studia v Bradavicích žít ve zmijozelské koleji. Doufám, že nikdo z nebelvírských nebude mít Harrymu za zlé, co se stalo, velmi by mě to od vás mrzelo," přejel celý nebelvírský stůl pohledem. Jak od nebelvírských, tak od zmijozelských se ozvalo brblání a nesouhlasné mručení.
Harry nebyl schopný se podívat ke stolu své bývalé koleje, nechtěl vidět to zklamání. Raději se ohlédl po své nové koleji. Většina z nich jej propalovala tak nesmírně nenávistným pohledem, až z toho Harrymu běhal mráz po zádech.
,,Prosím, Harry... běž se posadit," lehce mu pokynul za zády. Harry měl oči jen pro příjemně usmívajícího se Malfoye.
Chlapci to skoro vyrazilo dech, když se posunul a poklepal na uvolněné místo vedle něj. Harry konrčně věnoval jeden pohled Hermioně, která se na něj povzbudivě usmívala a došel si sednout ke zmijozelským.
Tušil, že Dracův úsměv bude hraný. A pokud ano, byl velmi dobře hraný. Vypadal tak upřímně.
,,Ahoj." Ozval se blonďák.
Před Harrym, jakmile dosedl, se objevil prázdný talíř, jen jej zaplnit jídlem ze stolu.
,,Ahoj?" Zašeptal trochu překvapeně.
,,Co takhle zakopat válečnou sekeru?"
Harry se trochu zamračil. ,,Po tom všem? Jako vážně?" Zavrtěl hlavou.
,,Teď jsi jeden z nás." Kývnul k zmijozelům naproti, ale myslel tím všechny.
,,Hm... pro ostatní ne."
,,Ale jo... ne hnedka tě přijmou, ale myslím si, že brzy pochopí, že se moudrý klobouk prostě spletl."
,,Jenže on se prostě nespletl - přemluvil jsem ho." Zašeptal tiše. Šepot kolem něj se utišil. Uvědomil si, že se na něj dívá většina zmijozelských, kteří právě tichý rozhovor zaslechli.
,,Přemluvil?" Zeptal se posměšně Zabini.
,,Jo." Odpověděl příkře.
,,A jak?" Zeptal se nechápavě Goyle.
,,Prostě jsem řekl, že nechci do zmijozelu." Pokrčil rameny.
Obtloustlý chlapec vedle něj vypadal najednou zasněně. ,,Takže ho poprosil o to, abych byl v havraspáru, poslal by mě tam?"
Harry pokrčil tiše rameny a sáhl po noze kuřete. Draco jej praštil po ruce, kterou k němu natahoval.
,,Hele." Obořil se na něj. ,,Můžu se přece najíst, ne?"
,,Jo, ale ne takhle. Dívá se." Kývnul k učitelskému stolu. Harry se tam raději ani neotočil.
,,A co s tím? Je to jeho kolej, samozřejmě, že se dívá." Povzdechl si.
,,O to nejde..." Velmi ztišil hlas. ,,Severus nesnáší nevychování u stolu. Takže se okamžitě narovnej, vezmi si pořádně nůž s vidličkou a přilevituj si jídlo na talíř - nedotýkej se ho jako nějaký mudla." Odfrkl si a převedl mu, co myslel. Dokonce i Harrymu nandal jídlo - palačinku, velmi podobnou té, kterou měl už na Snape Manor.
,,Proč se tváříš tak záludně? Je to obyčejné jídlo, až tak dobře sem nevidí, aby viděl, že třeba špatně kladeš nůž nebo vidličku. Jez."
,,Přilil ti někdo do pití nějakou omamnou látku nebo ti někdo přikázal, aby jsi byl na mě milej?" Zamračil se na něj, ale přesto začal jíst.
,,Ne. Jo... možná. Jsme teď rodina." Pokrčil rameny. ,,Měl jsem v plánu se v chování vůči tobě změnit. A pak mi i domlouval táta." Přiznal. ,,Jsou s profesorem dlouholetí přátelé."
Harry přikývl.
Dlouho u stolu bylo ticho, než se k němu přišel Graham Montague, nově jmenovaný kapitán famfrpálového družstva.
,,Mluvil jsem s Dracem, ještě před večeří. Draco si přeje, abys hrál na pozici našeho chytače. Souhlasíš s tím?" Zeptal se. Harryho to zaskočilo. Podíval se na Draca, který přikývl.
,,Trvám na tom." V Harrym se znovu něco pohnulo, bylo to od Draca milé, ale nechtěl až tak moc zradit svou kolej.
,,Já-já nevím." Přiznal velmi tiše. ,,Můžu dostat čas na rozmyšlenou?"
,,Jasně Pottere." Zašklebil se.
,,Snape," slyšel se říkat. Většina koleje se na něj podivně zaškaredila. ,,Jmenuji se Snape, ne Potter."
Graham jej pevně chytil za rameno, možná až moc silně, Harry skoro syknul, když ucítil, jak se k němu jeho ostré nehty tisknou. Natlačil jej na stůl, až se musel zachytit kraje, aby nespadl přímo na něj.
,,Na mě si vyskakovat nebudeš," prsknul, ,,a jestli doufáš, že budeš mít v naší koleji nějaké výhodu kvůli svému, nově nalezenému jménu, tak to rozhodně nebudeš. U nás se nedá místo koupit. A nebelvíři tu nemaj co dělat." Lehce s ním škubnul, než jej pustil a opustil síň.
Draco hned položil Harrymu ruku na rameno a povzbudivě se usmál. ,,Neboj, můžeš u mě hledat kdykoli oporu." Přikývnul. Chlapec rychle setřásl jeho ruku a raději se otočil zpátky ke svému jídlu. Srdce mu pořád splašeně bušilo.
Doslova do sebe tu palačinku naházel, aniž by se nějak zabýval způsobem, jak a rychle se zvedl. Jedním pohledem vyzval Hermionu, aby šla taky, ta beze slov vstala a zamávala naproti Ronovi před obličejem. Až skoro ke vstupu slyšel jeho protesty, ale nakonec taky vstal.
V tu chvíli šel Harry už chodbou. Byl rozrušený. A to opravdu hodně. Oba přátele jej rychle doběhli.
,,Jsi v pořádku, Harry? Viděla jsem, co se u stolu stalo..." Začala tiše. Ron šel větší kus od nich a pohled měl sklopený do země.
,,Jo." Odseknul tiše. ,,Jo jsem." Povzdechl si. ,,Do prdele," neodpustil si, ,,proč já nikdy nemůžu mít normální rok? Proč?"
,,Ehm, ehm," ozval se za nimi vysoký tón hlasu. ,,Pane Snape, jsem si jistá, že jste náležitě seznámen s výnosem 15, kde je jasně psáno, že studenti budou trestáni za každé sprosté slovo. Po vyučování v mém kabinetu."
Jakmile Harry přikývl, vydala se svou cestou.
,,Ta protivná babka," zapojil se konečně do konverzace Ron. ,,Fred s Georgem celé prázdniny mluvili jen o tom, jak jí sesadit." Vypadalo to, že nabral najednou odvahu jít vedle Harryho.
,,No, kámo," dodal ještě. ,,Vypadáš jinak." Podotknul tiše. ,,Ta zelená, no... sluší ti." Přikyvoval rychle.
,,Harry... nesmíš zapomenout na to, že vždycky budeš nebelvír, tohle je prostě jen podraz toho umaštěnce." Zašeptala Hermiona. Ron zapal po dechu nad tím oslovením.
Chlapec si začal mnout jeden pramen vlasů, které mu padaly skoro do poloviny krku. ,,To mi připomíná, Hermiono, neměla bys prosím šampón? Snape má jen takovej divnej, po kterým máš úplně děsně mastný vlasy..." Povzdechl si.
,,Takže to je šampónem? Myslel jsem, že je umaštěnej prostě už od narození." Prskl zrzek.
,,Nech toho, Ronalde. Jistě, Harry, seženu ti šampón, mám jich dost, pokud ti nebudou vadit květinové vůně."
,,Ne, to přežiju." Přikývl s menším úsměvem.
,,Harry!" Rozezněl se za nimi hlas Draca. ,,Harry! Pojď se mnou, chci ti ukázat naši společenskou místnost a svůj pokoj..." Velmi znechuceně sjel pohledem jeho společnost.
Výmluvně se na přátele Harry zadíval. Hermiona jen přikývla a Ron zase svůj pohled někam odvrátil. Děvče mu stouplo na nohu, nejspíše docela silně, protože se z Rona ozvalo tiché zasyčení.
,,No jo, no jo. Běž Harry, uvidíme se v hodinách."
Vděčně se na ně usmál a odešel ke schodům do sklepení s Dracem.
,,Nemůžeš se bavit s tou nebelvírskou veteší. Bude to kazit reputaci zmijozelu."
Harry si znovu vzpomněl na svůj příjezd do Bradavic a na slova moudrého klobouku. ,,Ve zmijozelu bys vynikl..." Zašeptal si tiše pro sebe. Draco se na něj nechápavě podíval. ,,To mi kdysi řekl moudrý klobouk... vtipné, ne?" Uchechtl se.
,,Nemyslím si," pokrčil rameny, ,,a navíc, jsi syn Severuse, upřímně, přijde mi, že ti tohle všechno víc prospívá."
Nedokázal si stále přivyknout na tuhle hodnou verzi Draca Malfoye. Přišlo mu, jakoby byl najednou v nějaké alternativní realitě, kde je vše naopak. Na malý okamžik si to snad i přál - nebyl by chlapcem, který přežil, třeba by doopravdy nepřežil. Všechno by bylo jinak.
,,Jak prospívá?" Ozval se po delší chvilce, když si uvědomil, že se do myšlenek až moc zahloubal.
,,No, zaprvé, jméno. Potter zní opravdu až příliš Potterovsky... sice je docela divné ti říkat Snape, ale snesitelnější. Tvůj vzhled, ty dlouhé a nerozčepýřené vlasy ti opravdu sluší, jen ty brýle kazí vizáž." Uchechtl se. ,,Můj otec se zmiňoval, že ti Severus rovnou nechal dát i jméno, které jsi měl mít od narození. Prý nosíš i jméno jeho matky..."
,,Snažíš se mě přinutit, abych ho řekl? Nejsi moc nenápadný," usmál se na něj.
,,No... jen mě to zajímá..."
,,No... Harry Tobias... ehm... Loyd Prince Snape? Alespoň myslím, že to takhle zní..."
,,Jo, to je něco na Severuse - hlavně vznešené jméno. Trochu se upřímně divím, že ti dal jméno po svém otci. Nenávidí ho. Dokonce se prý usmíval, když zjistil, že zemřel." Zavrtěl nad tím hlavou.
,,To byl jeho otec nějak hrozný?" Zeptal se překvapeně.
,,Kromě toho, že to byl mudla, byl to prý neskutečně velký piják. Mlátil svou manželku - Severusovu matku, u té nevím, jak zemřela, ale taky je už po smrti. Táta by toho věděl víc." Pousmál se.
Harry jen tiše přikyvoval. Nikdy nečekal, že by měl Snape nějak hrozné dětství. A už vůbec nečekal, že není čistokrevný.
,,To s tou krví nechápu... přijde mi, že je posedlý... ehm, čistokrevnými."
,,Ah... tohle nikomu neříkej, ano? Když si matka Severuse vzala toho mudlu, její rodina jí přímo vydědila, ale někdy později, to byl Severus už v Bradavicích, je nejspíše poprosila, aby mu zajistili budoucnost, prý si toho hodně vytrpěla, ale dosáhla svého. Jakmile jeho praděda zemřel, sídlo bylo přepsáno na něj. Neskutečně si činu jeho matky váží, proto se nejspíše snaží chovat tak,a by se za něj nestyděla. Musím přiznat, že je sídlo o něco honosnější, než to naše..." odmlčel se. ,,Otec bude pořádat výroční oslavu manželství, nebude tam nikdo mého věku. Vlastně jsem ani nechtěl, aby tam někdo byl, ale... nechtěl bys přijít? Vím, že je to narychlo... je to už tento víkend, ale byl bych rád."
Umlčený Harry jen pokrčil rameny. Byl trochu mimo z toho všeho, co se dozvěděl a docela jej mrzelo, že jej jako jeho syn nezná lépe.
,,No... rád." Zašeptal nakonec. ,,Jo, rád přijdu... pokud mi to tedy..." opravdu na dlouho se odmlčel. Přemýšlel, jestli by bylo vhodné jej právě teď nazvat otcem a nebo jen Severusem či profesorem Snapem." ,,Ehm... táta. Jo, táta dovolí."
,,Spíš ředitel Brumbál - musí tě propustit, ale jsem si jistý, že to dovolí. Vlastně o tom Severusovi ani neříkej, ano? A já ti to u ředitele domluvím. Stejně jsem se mu zmiňoval, že bych rád vzal nějakého kamaráda... takže to máš vlastně už dovolené."
Harry i Draco mlčel.
,,Je přátelé, že ano?" Zeptal se nejistě blonďák.
,,Jo, jo, myslím, že jo... víš, jsi docela v pohodě, když odhodíš tu zášť." Pousmál se.
,,Jo, vlastně jsme skoro jako bratři, že?"
,,Jo, asi jo." Znovu pokýval hlavou. Dracova vlezlost mu přišla už trochu moc vlezlá.
Jejich cesta skončila, když zahnuli k jednomu obrazu. ,,Dobrý večer sire," pozdravil jej Draco.
,,Ah," obraz najednou ožil. ,,Jestlipak to není Harry Snape - tu novinu jsme už slyšeli... je mi ctí tě pustit dovnitř, Harry." Kamenná zeď vedle obrazu se zamihotala, když mladý Malfoy vyřkl heslo, které Harry nestihl zaznamenat a velmi rychle jej zatáhl dovnitř. Jelikož za chvilku mělo začít vyučování, byla společenská místnost skoro prázdná. Jen pár sedmáků tu ještě zůstalo, vypadali tak, že ani na vyučování nemají v plánu jít. Jakmile však spatřili Harryho, velmi rychle zamířili do svých pokojů nebo někam ven.
Kromě většího šera a jiných barev to vypadalo podobně jako v nebelvíru.
,,Ehm, páni," uchechtnul se Harry, když si všimnul, že se na něj Draco dívá zvědavým pohledem.
,,No, obvykle tu není tak čisto, myslím, že akorát profesor Snape poprosil skřítky, aby před tvým odchodem uklidili důkladněji - takže, náš pokoj." Vedl jej do jedněch dveří, které následně vedli schody o patro výše, o patro níže a doprava a doleva byly další pokoje. ,,Tady jsou kluci, holky jsou naproti. Můj pokoj je nahoře." Schodů tu nebylo až tak moc, jak Harry čekal.
Když vstoupili do místnosti v zelených a černých barvách, musel se Harry jen pousmát.
,,S kým ještě sdílíme pokoj?"
,,S nikým. Táta mi zařídil vlastní pokoj jen s tebou." Pokrčil rameny. ,,Přál jsem si to... a abych byl upřímný, já většinou dostanu to, co chci." Dal až moc velký důraz na poslední větu, až se Harry trochu oklepal.
V rohu místnosti našel svůj kufr, ke kterému raději rychleji přešel a začal vybalovat učebnice.
,,Budeme si muset pospíšit, že? Za chvilku začíná vyučování."
,,Jojo, přesně tak. Máme ještě deset minut, jelikož jsi ze snídaně odešel docela dost brzy... i když to na začátku ředitel protáhl."

Prvních pár hodin měli spojených s mrzimorem a havraspárem. Až obranu měli s nebelvírem. Harry se těšil, že se konečně uvidí s Ronem a Hermionou, ale zase se netěšil na Umbridgeovou. Nakonec zjistil, že jeho naděje na to, že díky nebelvíru budou hodiny lepší, se spletl. Nejen, že si na něj zasedl celý zmijozel, kromě Draca a pár jedinců, kterým to bylo jedno. Dokonce i nebelvír.
Nejen, že zmijozel přišel o pár bodů, když měl námitky ohledně výuky, ale ještě si vysloužil další tresty na celý příští týden.
I když jej po hodně Hermiona s Ronem, dokonce se v tu chvíli snesli i s Dracem, uklidňovali, bylo mu stejně mizerně. Byl jen rád, že ve čtvrtek lektvary nemají.

Pokud si myslel, že trest bude po tom dni plným nějakých poznámek probíhat, spletl se.
,,Ah, pane Pottere, jdete docela brzy." Poznamenala na příchod.
,,Posaďte se Harry, chci si s vámi popovídat." To už neznělo moc příjemně.
,,Zaslechla jsem, že se svými příteli něco připravujete. Něco, co by mě nebo Popletala mohlo dosti ohrozit. Povězte mi, pane Pottere, copak to je?" I když se jí snažil přesvědčit, že o ničem neví, byla ochotná mu pohrozit i veritasérem a i když nadále odmítal cokoli přiznat, byl si jistý, že mluví pravdu, jelikož s Hermionou se ještě nedostali tak daleko, aby oslovili spolužáky ohledně kroužku obrany proti černé magii s Harrym v čele, dosti jej rozhořčil trest, ke kterému nakonec přistoupila.
Když mu už asi po čtvrté vyhrožovala veritasérem, praštil rukou do stolu.
,,Já nelžu!" Zakřičel tak nahlas, až se většina koček na zdích rozmňoukala. ,,Nelžu, prostě nelžu!" Magií, která kolem něj přímo kypřila se mu rozechvěly vlasy, vznesl se i hábit, měl chvilku pocit, že snad může jedinou myšlenkou vyhodit do vzduchu celou místnost, dokonce i chtěl, když jej náhle něco zevnitř vtáhlo dovnitř. A nastala tma.