Mosty

Smíření

Trvalo to snad celý večer, než Harry pochopil způsoby stolování. Snape mu i ukázal něco ze správného držení těla, nechápal pak o to víc, jak může být profesor při chůzi tak tichý. Harry se cítil jak slon, když patou došlapoval na zem a při tom držel hlavu vzpřímeně a ramena pěkně vzadu.
,,Je pozdě, Harry, nechme toho, je něco jiného takto chodit odmalička a učit se to v tak pozdním věku." Chlapec němě přikývl, přiznával, že jej dnešní den dost zmohl.
,,Jistě, půjdu se osprchovat a spát."
Snape jej zastavil.
,,Pitomé děcko, copak si myslíš, že tě nechám spát v pokoji pro hosty? Jsi můj syn-" Harry zakoulel očima nad tou větou, slyšel jí dnes už několikrát.
,,Jo, jo, já vím. Jsem tvůj syn, ty jsi můj otec. Musím se naučit ctít rod Snapeů i kdyby mi to bylo proti srsti, musím se naučit nést jako kdysi šlechtici, jelikož mám v krvi šlechtice, bůh ví jestli se rod Snapeů nepovažuje stále za šlechtice. Musím se naučit vytříbeně jíst, musím také řádně vypadat..." odmlčel se, když se Snape zamračil, až se Harry docela i bál, že to přehnal.
,,Akorát opakuješ moje slova - i když, když to říkáš ty, zní to poněkud směšně. Chtěl jsem tím říct, že jsem pro tebe nechal připravit tvůj pokoj - hned vedle mého, do kterého máš zákaz vstupovat. Je ti to jasné? Kdyžtak zaklepej a vyčkej na můj příchod, ale sám dovnitř nikdy nechoď. Můj pokoj je tabu." Harry přikývl, že rozumí. Jenže cítil jakousi bodavou touhu porušit zákaz.
,,Proč?" Zeptal se tiše.
,,Pottere-" zamračil se.
Harry rychle začal kývat hlavou. ,,Jo, jo, chápu, moc otázek. A kde je teda můj pokoj? Rád bych si dal alespoň horkou sprchu a šel si lehnout. Zítra je přeci návrat do školy, ne?" Pousmál se.
,,Hm, ano, jistě. Harry se nám těší do školy." Zasmál se.
Byl zaskočen tou událostí. Sice si uvědomoval, že je profesor taky člověk a má právo se usmívat, šklebit se, ale nikdy neslyšel jej se smát.
,,Musíte být taky hodně unavený." Zamumlal tiše. ,,Vychovávat Harryho Po-Sna-," odkašlal si. ,,Prostě Harryho je docela fuška, co?" Zasmál se taky.
Dobré dva nádechy bylo ticho.
,,Stydíš se za svoje jméno, Harry?"
Chlapec zavrtěl hlavou. ,,Jen to je nezvyk. Zní to jinak... opravdu je pozdě, ukážete mi tedy, ukážeš mi můj pokoj?" Snape přikývl.
Zanechal Harryho samotného v obrovském, elegantně zařízeném pokoji, jen se slovy dobrou noc.

Brzy ráno chlapce probudil jiný skřítek, než kterého potkal předchozí den a docela rychle jej vykopal z postele. Harrymu se stále svíralo hrdlo ještě ze včerejšího dne.
Rozhodně chtěl ze Snapea vydolovat, jak se to tedy stalo, že není jeho otcem James Potter.
I přes přemlouvání skřítka, ať si oblékne něco víc, než jen košili a kalhoty, si vydupal svoje. Nakonec skřítek s malým lupnutím zmizel.

I když jej jeho otec zhodnotil odměřeným pohledem, nekomentoval jeho nedbalý příchod ke snídani a ještě nedbalejší způsob stolování, ale když už nemohl další cinkutí příboru o talíř vydržet, prudce od stolu vstal.
,,Ha-harry." Trhaně se nadechl, jak se snažil udusit vztek pod pokličkou. ,,Harry." Zopakoval znovu.
Chlapec s plnou pusou vzhlédl od talíře. ,,Hm?"
,,Laskavě nejdřív polkni." Zamračil se. Harry se trochu narovnal, když mu najednou jeho kus koláče zmizel.
,,Ale já mám ještě hlad a moc tlustý si nepřijdu." Zamumlal.
,,Okamžitě narovnej záda," lehce jej plesknul dlaní o hrb mezi lopatkami. Harry se hned narovnal. ,,Při jídle se člověk nikdy nehrbí, jí tak, aby donesl jídlo do úst bez toho, aby se musel naklánět." Hůlkou mu poklepal na stehno, nohy měl u kotníků překřížené. ,,Narovnat. A hned." Harry raději poslechl, i když si chtěl z profesora nějak utahovat, nechtěl čelit jeho vzteku. ,,A ramena dozadu, hlavu vzhůru, na stole mohou být položeny maximálně dlaně nebo polovina předloktí, lokty nikdy, dáváte tím najevo svou znuděnost." Harry se posměšně uchechtl, čímž si vysloužil menší pohlavek. ,,Dávej pozor Pott-Harry." Znovu si povzdechl. ,,Jídlo se jí," poklepal hůlkou na stůl a objevila se bílá ozdobná mistička s něčím, co Harrymu připomínalo puding, ,,velmi pomalu, vždy si na lžíci, popřípadě vidličku, nabereš jen určité množství jídla tak, aby se ti při konzumaci nenafoukly tváře..." Snape se odmlčel, odsunul židli hned po boku Harryho a přisunul si k sobě talíř. ,,Alespoň mě sleduj, Harry," pobídnul jej, nabral si na lžičku, která se mu jevila ještě menší, než kávová, trochu z kraje a než si vložil lžičku do pusy, upozornil Harryho, ať si všímá, jak sedí. Harry se jen znuděně opřel o loket. Snape jej spražil pohledem a polkl.
,,Harry, snažím se tě naučit něco, co pro tebe bude v budoucnosti nutnost."
,,Ale nejdřív chci všechno popořádku vysvětlit."
Snape nadzvedl obočí. ,,Co chceš vysvětlit?"
,,Já vlastně ani nevím... něco jako, proč je z Harryho Jamese Pottera najednou Harry James Snape?"
,,Harry Tobias Loyd Prince Snape." Uchechtnul se a pohodil svými mastnými vlasy. Nevypadal zrovna nadšený představou, že bude muset Harrymu vyprávět něco, co nechtěl.
,,Hm, prostě jen Harry," pokrčil rameny.
,,Nejsem si jistý, jestli vše pochopíš - je to v nějakých částech poněkud komplikované... Harry, i když jsme teď v jiné situaci, pořád jsem pro tebe autoritou a ty mě v žádném případě nebudeš pozorovat tím pohrdavým pohledem." Úzká linka mezi obočím Harrymu naznačovala, že opravdu není dobrý nápad si zahrávat se Snapem. Choval se slušně, ale bůh ví, kdy jej Harry vytočí tak, že se neudrží.
,,Řekneš mi to tedy?"
,,Jen část."
,,Proč?"
,,Je tvůj mozek snad neschopný pojmout tu informaci? Stručně a jen část."
,,Proč stručně?"
,,Pottere!" Pohrozil zvýšením hlasu.
,,Dobrá, dobrá..."
,,Kdyby se pán zla dozvěděl, že mám syna, byl bys ve velkém nebezpečí, vzpomínám si, jak zacházel s Luciusem, když Narcissa čekala Draca..." Začal, ale nejspíše si uvědomil, že mluví příliš průhledně - v jeho tváře probíhala válka emocí.
,,Byl jsem nucen tvoji matku ochránit a to tím, že jsem se jí vzdal. Nemilosrdně jsem ukončil s ní vztah, co jsem ale nečekal bylo, že vyhledá oporu o Pottera." To jméno vyplivl tak znechuceně, až Harrymu naskočila husí kůže. ,,I když bylo už v té době zřetelně jasné, že dítě není Potterovo... přijal jej za své - přijal tebe. Jak jsem později pátral - tvé papíry ohledně narození byly zfalšovány, tvůj pravý rodný list mi totiž zanesl Brumbál," vytáhl ten papír, který držela profesorka McGonagallová těsně před tím, než mu Snape prozradil, proč jej vlastně přivedl. Harry četl ty řádky pozorně. Kromě jména otce a jeho samého, bylo vše totožné s tím, co znal.
Harry zavrtěl hlavou, skoro přemáhal slzy.
,,Unavuje mě už žít jen ve lži a další lži. Nejdřív nevím o ničem, nevím, kdo vlastně jsem - pak jsem najednou zlatý chlapec, ten, který přežil, jsem syn Lily a Jamese Potterových a nakonec zjsitím, že i toto byla lež? Promiň, momentálně přestávám věřit všemu. Chci důkaz, že toto všechno je pravda, že se za rok neobjeví někdo, kdo mě odtáhne na dno moře, přičaruje ploutev a řekne, že jsem synem támhle-toho-bůh-ví-koho," rozhodil rukama a pak rezignovaně zavrtěl hlavou.
,,I když mi Brumbál vysvětloval, proč v mojí podobě tolik lidí vidělo Jamese, nechce se mi tomu věřit, proč mám tedy vadu očí jako on? Proč jsem podle jiných měl tolik rysů jako on? Jsem malého vzrůstu - oproti tobě jsem malý a i když ten švec nebo kdo to byl, říkal, že ještě vyrostu, stejně mi to přijde málo..." Pohlédl přímo do těch černých, neprůhledných očí.
Snape si povzdechl.
,,Opravdu ti inteligence po tom šoku nezůstalo, nejspíše ti to připálilo mozek. Je nejspíše pravděpodobné, že někdo z mých předků nebo Lilyiných měl vadu zraku, tvoje výška je přiměřená, vzhledem k tomu, že Lily nepatřila mezi ty vysoké a váš vzhled - jistě jste si všiml, že spousta dětí má podobnou stavbu těla a to i tváře - souhlasím s Brumbálem... abych byl upřímný, já ve vás - v tobě Jamese Pottera moc neviděl, kromě brýlí jsi byl celá matka, v pozdějších letech jsi se začal podobat i mě, krajně jsem se ten fakt snažil přehlížet."
,,Byl jste na mě vždy zlý, vysazený, když to nebylo kvůli mému... adoptivnímu otci, smím to tak nazvat, že? Tak proč?"
,,Smrt Lily byla převážně moje vina, ale občas je snadnější si to nepřiznat a svalit ji na někoho jiného. A už dost všetečných otázek, Pottere. Zpátky k jídlu - jsi hubený, jez."
,,Hm, ne, chci se zeptat ještě na něco." Profesor pozvedl obočí od svého vlastního jídla a pohled upřel na Harryho.
,,Když se to teď všechno provalilo, musí se to dozvěděti Voldemort, co se stane? Pokud jde o něj, nejsem v tvojí přítomnosti v bezpečí..." Harry už začínal být zmatený z toho tykání-vykání, rozhodl se, že zůstane jen u tykání.
,,Temný pán - vždy ho tak oslovuj, ano? Měl jsem stejné pochybnosti jako ty a abych byl upřímný, stále mám, mohu jen předpokládat, že vyčkává, jelikož je nemožné doufat, že o tom ještě neví a pokud by mi kdykoli nařídil, abych tě vzal na setkání, snad není tak hloupý, aby mě zmrzačil cruciem, pokud mi Brumbál zakáže."
Harry jenom tiše přikyvoval, bylo tu více věcí, na které se chtěl zeptat, ale poznal na Snapeovi, že to není nejlepší nápad. Začal se znova neeticky dloubat v jídle.
,,Myslím, že to Hermiona s Ronem nepochopí..."
,,Pak jsou slečna Grangerová a pan Weasly velice hloupí."
,,Nejsou... jen... myslím, že o mě budou mít strach."
,,Nebelvíři." Pronesl s uchechtnutím.
,,A tobě nevadí, že je tvůj syn v nebelvíru?" Nadzvedl obočí.
,,Ředitel Brumbál chápe moji povinnost být tvým otcem a chápe, jak nenávidím tvou kolej. Navrhl mi tedy, že by bylo možné nechat moudrý klobouk z hodnotit znovu, do jaké koleje patříš." Odložil příbor na talíř a nádobí náhle zmizelo. Harry také příbor odložil, ale spíš v překvapení.
,,Já jsem nebelvír... nehodlám se své koleje vzdávat, tohle po mě nemůžeš chtít." Hleděl na Snapea s takovou nechutí, jakou na něj koukal při hodinách lektvarů.
,,Já to po tobě požaduji. Když jsme tuto konverzaci vedli, klobouk na polici ožil a svěřil se, že kdysi dávno váhal, kam tě dát a že by tě viděl ve zmijozelu. Harry. Nemůžeš jen tak prosit klobouk, aby jsi se dostal někam, kam nepatříš." Zavrtěl hlavou.
,,Ale já do nebelvíru patřím." Skoro vykřikl. ,,Já jsem nebelvír, vždyť jsem zabil baziliška mečem Godrika Nebelvíra!" Naléhal.
,,Tak máš v krvi krev nebelvíra, ale to neznamená, že jsi nebelvír." Založil si paže na hrudi.
,,Nejsem zmijozel." Zasyčel ostře.
,,Opravdu? Tak mi pověz, co na tobě není zmijozelského."
,,Všechno. Nejsem prolhaná malá prašivá krysa, která lpí na Voldemortovi."
V tu chvíli pochopil, že to přehnal. Učiteli lektvarů se v očích zablesklo něco podobného touze vraždit. Harry by přísahal, že s dostatkem fantazie tam viděl záblesk smrtící kletby. Když rázně vstal od stolu, až se zakymácela židle, věděl, že je zle.
Ukázal svým dlouhým štíhlým prstem na dveře vedoucí do chodby. ,,A do pokoje! Okamžitě!" Vyprskl vztekle.
Harry zesinalý v obličeji poslechl, aniž by pronesl nějakou další poznámku, vstal a doslova utekl do svého pokoje. Byl si moc dobře vědom toho, že ho naštval, urazil. Urazil celou jeho kolej, vlastně všechny zmijozely, ale aby byl k sobě upřímný, nejvíc jej mrzelo, že urazil právě Snapea. I když nechtěl, začal si pomalu uvědomovat, že má vlastně otce. Poprvé po té dlouhé době má rodinu, pravdou rodinu.
Po delší chvilce měl už hlavu ve dlaních a tiše si nadával do všech možných sprostých nadávek, které díky Ronovi znal. Dokonce se přirovnal i k nějakému podivnému zvířeti, o kterém mu kdysi Lenka vyprávěla.
Vlastně by v téhle sebelítosti pokračoval ještě dalších několik hodin, kdyby nepřišel skřítek s tím, že se má sbalit, že odjedou za půl hodinky, že pro něj přijede někdo z řádu a dopraví jej do školy.
,,Parro, co se děje? Proč řád?"
,,Parra nemá bližší informace." Vrtěl skřítek hlavou.
,,A kde je Snape?" Vyhrkl náhle.
,,Pán je momentálně mimo domov, Parra se má postarat o mladého pána jak nejlépe to půjde."
Harrymu pomalu všechno docházelo a hrdlo se mu pomalu stáhlo. Uvědomoval si, že v tomhle musí mít prsty Voldemort, ale nechtěl zjišťovat jak moc blízko je pravdy.
Sbalil si hezky po mudlovsku, aby u toho mohl přijít na jiné myšlenky. Všiml si, že spousta jeho starých věcí je nahrazena krásnými vyšívanými košilemi a spousta kalhot podobných těm, které měl po Snapeovi. Když sahal do skříně pro spodní prádlo, nahmatal překvapivě velmi hebký materiál. Jeho ruka se s tím skoro mazlila, než si uvědomil, že to rozhodně není tkanina, ze které měl ušité své spodní prádlo. Překvapeně jeden kousek té černé látky vytáhl a rozložil.
,,Tak to si ze mě dělá srandu... Vážně mi vyhodil trenýrky a koupil jiné?" Krátce se zastyděl, když si vzpomněl na vzory spodního prádla od dvojčat. Jenom tiše doufal, že si je moc neprohlížel a desatero černých trenek složil ke kraji kufru.
S tichým puf se znovu objevil Parra. Harry skoro nadskočil, když se za ním ozval ten hlásek.
,,Pan Harry může jít dolů. Pan Lupin tam na vás čeká." Harry se pro sebe musel usmát, Remuse měl vždycky moc rád.
,,Parro, vyřiď mu prosím, že tam jsem hned." Skřítek zase zmizel a vzal s sebou i Harryho kufr. Usmál se. Docela si toho skřítka oblíbil, ale to Dobbymu říct nemohl, žárlil by.
Využil chvilky, kterou dostal, když scházel ze schodů dolů k hlavním dveřím, aby si znovu prošel vše, co se událo od toho večera.
Snape je jeho otec. Kupodivu mu ta myšlenka přišla o trochu méně divná.