Mosty

...

Ron se očividně nehodlal smířit s Harryho krví, i když na něj Hermiona naléhala. Rozloučil se tedy jen s Hermionou.
Vyhlídka na necelý půlrok v tom zámku, který Snape Manor připomínal, se mu nelíbila. Kromě pár skřítků tam vlastně nebyl nikdo, s kým by si Harry mohl popovídat a i když se vztahy se Severusem výrazně zlepšily, pořád se necítil na to, s ním žít.
Severus byl náladový, věčně mrzutý a zákeřný. Harry byl zvyklý být obklopený přáteli, kteří mu se vším pomáhají a baví se s ním. Severus byl pravým opakem, pokud šlo o přátelské tlachání.

Jak se později domluvili, čekal na něj za ochranami Bradavic, někde u cesty do prasinek. Harryho ještě zdržel Draco, protože mu chtěl vysvětlit, že se určitě i s Otcem někdy během víkendu staví, ale aby se o tom Severusovi nezmiňoval, takže, když se Harry o dobrou půlhodinu později dopravil za hranice, chvilku mu trvalo, než si všimnul černé postavy opřené o strom s velmi nevraživým pohledem.
,,Jdeš pozdě." Prsknul.
,,Promiň... zdržel mě-"
,,Já se tě neptám, kdo tě zdržel. Jdeš pozdě." Napřímil se. ,,Jdeš pozdě a já netoleruji neposlušnost." Prskl naštvaně.
,,Omlouvám se..." zašeptal. Otcův naštvaný obličej mu náhle připomněl ten Vernonův, vzpomněl si na ty nejhorší zranění, které vždy přišly po křiku a všech těch urážkách.
,,Pokud si tvůj malý nebelvírský mozeček myslí, že stačí omluva a já to přejdu možná jen s pár strhnutými body, jako Minerva, tak se pleteš, kluku, nehodlám trpět přítomnost někoho, kdo ani neumí chodit rovně-"
Harry začínal bojovat se slzami, Snape byl tak blízko a tyčil se nad ním jako příšera z nočních můr.
,,-pořádně a slušně se najíst-"
První trhavý nádech.
,,-bůh ví, jestli se umíš vůbec učesat-"
Druhý trhavý nádech.
,,-sláva ti nejspíše opravdu stoupla tak moc do hlavy, že ti zatemnila zrak a proto ti cesta sem trvala tak zbytečně dlouho-"
Začal mrkat, aby zahnal slzy, ale stejně mu jedna unikla z pod víčka.
Náhle křik ustal.
V tu chvíli už Harry nedokázal bojovat s dalšími slzami, věděl že prohrál.
,,Ovládání tvých emocí je taky na mizivé úrovni," dodal jen už tiše, snad i mile, než jej chytil za rameno a přemístil je.
Harryho snídaně šla hned po přemístění ven. Kdyby na sobě neměl několik ohřívacích kouzel, asi by jej ruce pěkně zábly, když je měl zabořené až po zápěstí ve sněhu. Nejspíše by tam ještě dlouhou chvíli klečel a snažil se utišit křeče v žaludku, kdyby jím Severus nesmýkl vzhůru a nedonutil vypít lektvar, po kterém se jeho žaludek uklidnil, vlastně celý se najednou uklidnil. V plicích se mu rozlilo podivně příjemné teplo.
,,Hm?" Podíval se trochu překvapeně na otce.
,,Uklidňující lektvar. Na to, že letos skládáš NKÚ by jsi to měl poznat už jen od pohledu. Po každém přemístění ti je blbě?" Zeptal se už vláčněji.
,,Jo." Odpověděl stručně. ,,Ale tohle bylo poprvé, co jsem zvracel."
Naštěstí už pozůstatky Harryho snídaně přešly.
Snape přikývl a Harryho popohnal před sebe. Cesta až k panství byla velmi tichá, občas se sice pokusil Harry navázat konverzaci, ale většinou ji Snape utnul větou, která naznačovala, že si povídat nechce.
,,Proč vlastně musíme jít takový kus pěšky? Proč se nemůžeme přemístit rovnou k bráně, jako posledně?"
,,Že mě vůbec překvapuje tato otázka. Nechci aby byla naše stopa snadno čitelná, když půjdeme pěšky, těžko najdou z tamtoho místa cestu, kterou jsme se vydali my. Nechce se mi narazit na smrtijedy dřív, než to bude nezbytně nutné.
,,Počkat, smrtijedy?" Hlesl překvapeně.
,,Věřím, že temný pán si už není tak moc jistý mou loajalitou a nevěří, že bych tě k němu přivedl, až mi to přikáže. Upřímně jsem mu posledně dal dost najevo, že se mi jeho názor nelíbí a tuším, že si mne chce prozkoušet. Pokud narazíme na smrtijedy a já tě budu chránit, jsem si jistý, že se mi to nepovede svést na rozkaz od Albuse. Proto bych se velmi rád tomu vyvaroval." Podíval se přímo na Harryho. Věže sídla už byly na dohled. ,,Role špeha je pro mě mnohem důležitější, než tvůj prašivý život." Prskl. ,,A neloudej se tak, zrychli."
Chlapcem otřáslo to zjištění. Když jim Brumbál oznámil, že bude muset tak jako tak zemřít, čekal nebo alespoň doufal, že by to nemuselo být Snapeovi jedno. Očividně se spletl. Cesta až k bráně proběhla v naprosté tichosti. Snape musel promluvit až teprve, když si Harry ještě v zimním hábitu sedl na první schod schodiště a zůstal tam sedět, i když Snape byl už dávno v patře. Chvilku dělal, že si prohlíží portrét zakladatele sídla, než se otočil a sešel zase pár schodů dolů.
,,Hodláš tady trucovat celý den?"
,,Hm... asi jo."
,,Je tvůj důvod trucu zmínka toho, že mi je jedno, co se s tebou stane?"
,,A co když jo?" Otočil se se s uslzeným pohledem za siluetou, která se přibližovala k jeho zádům.
,,Ty sis opravdu myslel, že někdo jako já by ti mohl být otcem?" Prskl se šklebem.
,,Já... no... ve škole jsi se choval-"
,,To byla jen maškaráda pro Brumbála." Zasmál se znovu.
Najednou Snape zavrtěl hlavou a pomalu zase zamířil nahoru. ,,Kde je tu krucinál nějaký skřítek?"
Harry se zvedl ze země. Žádný skřítek se ale neobjevil. Otec se napružil, nejspíše jej naštvala neposlušnost domácích skřítků a zmizel někde v patře.
Harry se zvedl ze schodů až někdy před obědem. Když došel do jídelny, pár skřítků tam poklízelo a tiše si něco šuškalo. Když Harry vešel, opravdu překvapeně se na něj zadívali a jeden skřítek mu běžel s úsměvem naproti, až mu uši plachtily.
,,Parro." Vyhrkl Harry překvapeně a málem přepadnul dozadu, jak měl najednou uvězněnou levou nohu v sevření.
,,Parra je tak ráda, že je mladý pán zpátky a v pořádku. Všichni se moc báli, že vám ta zrůda ublížila." Skřítka skoro plakala. ,,Parra si bude muset jít přitlouct palec kladivem, protože nedokázala dát na pána pozor."
,,Co se stalo? Proč všichni vypadáte tak zničeně?" Rozhlédl se po síni.
,,Ah, pán si toho nevšimnul." Vyhrkl najednou nějaký skřítek, kterého Harry při minulém pobytu párkrát zahlédl ve Snapeově přítomnosti.
,,Nevšimnul čeho?"
,,Pán Lucius je pán. Parra vycítila jeho auru. A skřítci ví, že nemá dobré úmysli. Skřítci ale nevědí, co je s pánem. Co mu Lucius provedl." Už teď se asi dva skřítci rozplakali naplno.
V Harrym se přehrály znovu ty scénáře. Všechna ta mířená slova, změna chování. Všechno.
,,Muselo se to stát, když na mě čekal..." Hlesl tiše Harry. ,,Mu-musím se dostat pryč..."
,,Ty nikam nepůjdeš." Zahřmělo ode dveří. Než se ale stihl Harry otočit, postava ve dveřích se pod náporem nějakého kouzla skácela k zemi. Víc než pět skřítků se náhle postavilo před Harryho, než si všichni vydechli úlevou a rozeběhli se ke dveřím. Harry se alespoň jednoho pokusil zastavit.
,,Ať pán Harry pustí Ferryho, Ferry by rád přivítal pána." Harry pustil skřítka spíše překvapením, než se rozeběhl za nimi.
Ještě pár vteřin Harry tiše stál, než rychle překročil bezvládné tělo Snapea ve dveřích a přiběhl k pravému Snapeovi, který, i přes značné vyčerpání, stále bojoval s nabídkou pomoci Skřítků. Nohavice měl celé potrhané, hábit někde nejspíše ztratil. Tvář měl plnou špíny a levou ruku měl podivně zkroucenou pod košilí. Opíral se druhou rukou o zábradlí schodů a ztěžka oddechoval.
Když si Harryho všimnul, vypadalo to,ž e se mu výrazně ulevilo.
,,Glamy, přines mi mast a obvazy... a všichni ostatní se ztraťte!" Zůstaly v předsíni sami.
Žádná slova mu neřekl jeho otec... nikdy neřekl, že pro něj Harry nic neznamená a nikdo na něj nekřičel za to, že se zdržel. Jakmile tíha toho vědomí na něj dopadla, přiběhl k otci a objal jej tak pevně, jak jen mohl, rychle se ale odtáhl, když Snape zasyčel bolestí.
,,Mám zlomenou ruku." Vysvětlil rychle a tou nezraněnou si poklepal na košili na lehkou vystouplinu. Harry tiše přikývnul a nabídnul mu oporu, aby mu pomohl dojít alespoň do jídelny a usadil ho na nejbližší židli.
Snape sezení přivítal s unaveným úsměvem. Když mu skřítek donesl vše, o co si Snape řekl, pomohl mu Harry z košile a natřel mu veškeré škrábance.
,,Zvládl bych to i sám." Komentoval Snape jeho až moc precizní práci, když mu už deset minut roztíral mast po zádech. Bylo fascinující sledovat, jak se rány rychle zatahují a ty menší rovnou hojí. ,,A rychleji," dodal.
,,Ale já to chci udělat. Navíc nevím, jak by sis asi natřel záda." Zavrtěl hlavou.
Snape něco zamumlal, čemu Harry nerozumněl.
,,Hm, až skončíš, doběhneš mi do laboratoře, nebo vlastně raději ne... Glamy!" Jakmile se skřítek objevil, Snape jej poslal hned do laboratoře pro lektvar, který by mu měl napravit ruku i pochroumaná žebra.
,,Ty mi nevěříš." Zasmál se tiše Harry.
,,Ne, zatím ne. Nevím, jak bych pak vysvětloval, že mám například žábry a stále zlomenou ruku." Pokrčil rameny.
,,Ts." Zasmál se. Pak kývl hlavou k postavě na zemi, která už teď vypadala zase jako Lucius Malfoy, jen ve Snapeovských šatech. V ramenou ten hábit praskal ve švech. ,,A co uděláme s ním?"
,,Nevzbudí se, dokud to nedovolím, upřímně si pohrávám s myšlenkou jej zabít. To, co provedl, i když to nejspíše bylo na příkaz pána Zla, je neodpustitelné." Zamračil se.
,,Nic mi neprovedl." Namítnul Harry.
,,Ale měl to v plánu. Chtěl tě dnes v noci mít na setkání, kdo ví jestli o tom pán vůbec věděl, ale nejspíše jej chtěl potěšit. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby tě tam přivedl." Zavrtěl zničeně hlavou.
,,V klidu tati... a radši nasaď ten svůj zabijáckej výraz, s úsměvem působíš strašidelně." Zasmál se, přičemž rozesmál i Severuse.
,,Dneska jsem pocítil takový menší cruciatus, horší, než kterýkoliv od pána Zla. A nikdy jej nechci zažít znovu."
,,Co ti Lucius provedl? Jakej cruciatus?"
,,Unesl mi syna... a já dlouhou chvíli netušil, jestli vůbec ještě žiješ."