Mosty

Pět fází smutku

Potter, samozřejmě, že jsem Potter. Narodil jsem se jako Potter. Ne, narodil jsem se Potterovi, Jamesi Potterovi, komu jinému? I když nevěděl, kam přesně jde, cítil se v zahrádách Snapeova panství, které byly spíše více zarostlé a neudržované, dobře. Věděl, že na něj z oken nikdo nemůže vidět a když se usadil na jedné lavičce obrostlé břečťanem, mohl dát průchod jen zmateným myšlenkám, ve kterých si potřeboval udělat pořádek.
Jen si ze mě utahoval, vždyť ani mou matku skoro neznal, ne? Harry zoufale složil hlavu do dlaní. Snape. Vždycky si ze mě jen utahoval, byl naštvaný jen z toho, že mě vidí, že mě musí učit, že jsem vůbec v jeho přítomnosti...
Mladý chlapec se zahleděl na nebe. Zakouzlil tempus, aby zjistil, že se blíží jedna hodina ráno. Tušil, že tu sedí dobrou hodinku a věděl, že by se měl vrátit. Přesto byly zahrady kouzlem pěkně zahřívané, takže mu s kabátem vůbec nebyla zima. A vevnitř čekal profesor Snape a zvědavá profesorka McGonagallová s Brumbálem.
,,Také jsem zde často sedával," ozval se jemný táhlý hlas ředitele Brumbála. Harry nadskočil.
,,Ah, ehm... omlouvám se, vůbec jsem vás neslyšel přicházet, pane..." omlouval se Harry.
,,Z toho si nic nedělej, chlapče." Brumbál si přisedl na lavičku vedle mladého kouzelníka a povzdechl si. ,,Občas je naše mysl plná takových věcí, že drobnosti prostě přehlížíme."
Harry tomu tvrzení jen přikývl.
,,Máš určitě spousty otázek, že ano?" Harry znovu přikývl. ,,Ptej se, Harry, pokud budu moct, rád ti odpovím."
Harry chytil jednu otázku, která plula nad ostatními ve zmatku v jeho hlavě. ,,Um, pane, je to nemožné, nevím, jak jste k tomu přišli, ale mým otcem je - byl a vždy bude James Potter. Mám přeci jeho vzhled, dokonce mám po něm špatný zrak-" nejspíše by přikládal další a další tvrzení, kdyby jej Brumbál zvednutím ruky nezastavil.
,,Harry, chápu, že tomu stále nevěříš, ale občas jsou kouzelníci více slepí jak mudlové. Možná jsi byl jako malý podobný Jamesovi Potterovi, ale občas jsou malé děti takové stejné. Pravdou je, Harry, že, i když sis toho nevšiml, vyrostl jsi. James Potter měl vždy velmi protáhlé lícní kosti, ale všimni si, že to Severus také. S brýlemi a svým jménem si nikdo nedovolil myslet si něco jiného. Viděli tě v něm, protože jeho nikdy neviděli stát vedle tebe. Spousta lidí ani Jamese Pottera nikdy nevidělo na vlastní oči, možná ani ne na fotce. Jednoduše neměli s kým srovnávat. Odmalička jsi byl řazen přímo k němu. Harry, ať si myslíš cokoli, jen brýlemi připomínáš Jamese." Odmlčel se a pomalu vstal, nedal Harrymu prostor na odpověď, ten stejně měl teď ještě více otázek, než předtím. Otevíral pusu, že něco řekne, ale Brumbál tuto konverzaci utnul, když se rozešel pryč ze zahrad.
,,Už je pozdě," dodal tiše, ,,dovedu tě do pokoje, kde budeš moct přespat, myslím, že pro dnešek už bylo dost rozmluv, Harry, jsou Vánoce, dny, kdy by jsi se měl usmívat."
Cesta do sídla proběhla spíše v tichosti. Harry se snažil ještě vyptávat, ale Brumbál jej utnul vždy v začátku a většinou měl k tomu argument, že tyto otázky by mu měl zodpovědět Severus.
Brumbál jej zavedl do toho samého pokoje, ve kterém předtím čekal, než se vykoupe. Jeho kufr byl hned u postele.
,,Věřím, že si ráno najdeš cestu do jídelny na snídani, že ano? Nechal jsem tvou poštu přesměrovat z Bradavic sem... tuším, že si nenecháš uniknout dárky od svých přátel." Mrkl na něj a zanechal Harryho samotného.
Usadil se na kraji postele a aby se zaměstnal, začal v kufru hledat svoje pyžamo.
Brzy se ale myšlenky stočily opět k profesoru Snapeovi.
Jsem mu opravdu podobný? Zvedl se, vzal si svoje pyžamo po Duddleym a odešel do koupelny. Mohl se klidně převléknout u postele, neměl nejmenší důvod se schovávat v koupelně, ale chtěl se na sebe znovu podívat. Chtěl se vidět, chtěl vidět to, co mu řekl ředitel.
,,Harry Potter... samozřejmě, že jsem syn Jamese." Zašklebil se na sebe do zrcadla. Vždy v něm svého otce viděl, když se na sebe díval, ale teď opravdu na chvilku zaváhal. Jeho vlasy by za takové dva tři měsíce mohly dosahovat délky ramen. Harry se cítil zvláštně, když si uvědomil, že by měl vlasy dlouhé jako Snape. Neopovážil se si sundat brýle, prudce se od zrcadla odvrátil, rychle se převlékl a zapadl do postele. Zjistil, že je pod dekou ohřívací kouzlo.
Trvalo mu dlouho, než si vyprázdnil mysl a než usnul.