Mosty

Vánoce - Nevánoce

Hermiona s Ronem okamžitě poslali domů dopisy, že na Vánoce nebudou v Bradavicích, jakmile se dozvěděli o nařízení Brumbála.
,,Ah, Harry, je mi to tak líto," šeptala mu Hermiona. Ona i Ron věděli jací k němu Dursleyovi byli.
,,Budu ti psát a posílat čokoládové žabky, slibuji." Loučil se s ním Ron, když vystoupili na nástupišti.
,,No tak, Rone, Ginny, Frede, pospěšte, George šel už napřed za tátou," mávala na něj usilovně paní Weaslyová.
Ron na ní houkl, že už jde, mrkl na Harryho, chytil Hermionu a vlekl jí k paní Weaslyové, která se už loučila s paní a panem Grangerovými.
Chlapec s jizvou došel k jedné z laviček, po tom, co nikde neviděl strýce, který na něj měl čekat. Věděl, že mu Brumbál poslal dopis, že v tuto hodinu přijede, ale jak jej Harry znal, ještě ani nevyrazil.
Měl alespoň dost času na přemýšlení jak propašovat skrz Hedviku dárky, které nakoupil před týdnem v Prasinkách. Domluvili se, že si dárky předají až ve škole po prázdninách, ale i tak je chtěl Harry překvapit, že jim pošle dárky dřív.
Zrovna, když si to k němu mířil strýc Vernon, Harry došel k názoru, že chce vidět jejich obličeje a předá jim dárky tedy až ve škole.
,,Ty kluku pitomá, dneska 'seš bez večeře, hledám tě tady už celou věčnost."
,,Promiň, strýčku Vernone, ale vždy vystupuji a čekám tady."
Raději se klidil z dosahu ruky, když viděl jeho rudnoucí obličej. Popadl kufr a vlekl jej ven z nádraží.
,,Když nám přišel ten dopis, Petúnie málem zešílela z toho, jak jí sova přistála na parapetě, Dudley probrečel celou noc. Za tohle zaplatíš, nevystrčíš hlavu z přístěnku, dokud ty prázdniny neskončej, je ti to jasný, kluku?" Harry z předchozích vět věděl, že nemá cenu odporovat a tak jen pokýval hlavou. Zavzpomínal na předchozí Vánoce s Dursleyovými a zavrtěl nad tou vzpomínkou hlavou. Vždy dostal jen obnošené ponožky nebo něco po Dudleym, co už chtěl stejně vyhodit. Byl na jednu stranu rád, že je letos stráví v přítmí přístěnku.
Narval svůj kufr do auta, pár věcí si nechal v Bradavicích, takže nebyl tak těžký a nasedl se strýcem do auta.
Doma jej přivítalo podivné ticho. V dohledu nebyl žádný Dudley ani teta Petúnie.
,,Nakupují dárky," objasnil strýc jeho nevyřknutou otázku. ,,Pokud máš hlad, v hrnci máš kaši na celé prázdniny, nandej si a pak mazej do přístěnku." Zahrozil prstem a odešel sledovat nějaký pořad v televizi. Harry byl přejedený sladkostmi z vlaku. Navíc si jídlo chtěl šetřit, věděl, že největší hrnec tety Petúnie by dal tak na pět pořádných porcím možná by mu vystačil na dva dny, pokud by jedl tak, aby nebyl hladový, ale rozhodně nevěřil tomu, že pro něj teta obětovala svůj největší hrnec. Zahlédl v rohu místnosti stromek se světýlky, když přicházel do kuchyně, aby se podíval, kolik toho v hrnci je.
Byl to obyčejný hliněný hrneček ve kterém byla tak jedna porce kaše.
,,Sněz to teď nebo nikdy, zítra to vyhodím, stejně budeš pořád v přístěnku." Zasmál se Vernon, když pozoroval jeho obličej. Harry spořádal svou porci, umyl po sobě nádobí a odebral se do přístěnku pod schody.
Za pár hodin, kdy už podřimoval, se vrátil zbytek rodiny. Dudley dupal tak nadšeně po schodech, až se Harry rozkašlal.
,,To už je ten spratek tady? Ach Vernone, budeme mít zase zkažené Vánoce."
,,Neboj se, Petunie, toho spratka nikam nepustím, zítra si užijeme tu nejlepší večeři a ráno si zase otevřeme všechny dárky, neboj se, bude to perfektní, nebudeš o tom spratkovi ani vědět."
Harry se vymotal ze svých peřin, přístěnek mu byl už opravdu malý, takže, když lezl ven, nebyl jen přikrčený, ale i ohnutý v pase.
,,Teto Petúnie, strýci Vernone, nemohl bych přečkat svátky nahoře u sebe v pokoji? Slibuji, že nebudu dělat rámus a ani se odtamtud nehnu." Věnoval mu ten nejupřímnější pohled, který zvládl. Paní Dursleyová na něj hleděla s tím nejvíc znechuceným pohledem, jaký u ní kdy viděl.
,,Ty malej spratku, opovažuješ se mě na tohle ptát? Ty zůstaneš zavřenej v tom přístěnku a ani necekneš a pokud ano, přelámu ti kosti vejpůl, že nebudeš schopnej ani z toho přístěnku vyjít, natož se vrátit do tý zasraný školy!" Po krku mu stékal pot a jeho tváře úplně hořely, Harry hořečně vrtěl hlavou.
,,Bradavice nejsou zasraný!" Vzpamatoval se najednou. Urážek měl už dost na svoji osobu, nechtěl aby jeho strýc zpochybňoval i věci okolo.
Najednou se v očích strýce mihlo něco, co Harryho zastrašilo. ,,Podej mi vařečku, Petúnie, ten chlapec nejspíš zapomněl, co se stane, když bude mluvit o kouzlech v naší přitomnosti.
Za chvilku chlapci přilítla jedna přes stehna, druhá přes ruku, třetí přes žebra, vyrazil mu dech, když jej druhým koncem vařečky šťouchl do hrudního koše.
Lapal po dechu, raději se pomalu klidil ke dveřím.
,,Mazej do toho přístěnku, za tohle nedostaneš ani snídani!" Harry raději před vztekem strýce utekl. V přístěnku se schoulil do rohu, byl už moc velký, aby si natáhl nohy.
,,Kam se hrabe Voldemort?" Mumlal si velmi tiše pro sebe.