Mosty

Ráno bude líp, možná

Trvalo to snad celý měsíc. Byla to těžká práce. Harry musel klást cihlu po cihle, aby dokázal ve své mysli postavit dostatečně silnou bariéru, která Severuse nepustila k Harryho vzpomínkám a myšlenkám blíže.
Velmi často otec mizel ze sídla - většinou jen na noc. K ránu se vždy vracel - zničený, unavený a mrzutý.
Harry se nikdy neptal, co se děje, ani to nezkoušel. Jídla probíhala v tichosti, pokud jej zrovna nenapomínal, jak sedět a jak držet příbor.
Hodiny nitrobrany se staly každodenním cvičením před spaním - následné vyčištění mysli pak Harrymu pomohlo zahnat pochmurné myšlenky a většinou i noční můry.

Táhl nohu na tenkém kousku kůže za sebou, bolest jej natolik otupila, že dokázal najít sílu jít dál - spíše se plazit. Rukama šmátral po dalších kouscích kořenů, díky kterým by se mohl posunout o dalších několik centimetrů dál.
Chlad byl tak blízko, cítil jej v zádech.
Pár něžných slůvek mu bylo pošeptáno, než se mu dýka zabodla mezi lopatky. Probudil se s pár kloktavými nádechy - nahnul se přes postel a vyzvracel celou večeři. Po spáncích mu stékal pot a žaludek se ne a ne uklidnit.
,,P-parro!" Vydechl s námahou. Skřítek okamžitě přispěchal.
,,Parra je zde- ach ne... pane Harry... c-co má Parra dělat? Má... má Parra zavolat pána?" Harry stěží přikývl a jakmile skřítek zmizel, nechal nepořádek na zemi nepořádkem a natáhl se na záda zpátky na postel. Zalitoval, že ještě Parru nepoprosil o sklenici čisté vody - nutně potřeboval spláchnout pach zvratků.
Po pár minutách dovnitř vtrhla postava - bez všech těch černých obvyklých hadrů působil Severus jako normální člověk. V ruce držel hůlku a svítil si nejspíše na cestu. u Harryho postele byl vlastně hned. Podle krásné vůně květin se nějaký skřítek o zvratky asi postaral.
,,Harry..." vydechl. ,,Není ti dobře?"
,,Noční můra." Vysvětlil hned. ,,Bylo mi z ní prostě trochu špatně." Pokrčil rameny a promnul si nevědomky pobolívající jizvu.
Odhrnul Harrymu vlasy z čela a přejel palcem po vystouplé a zarudlé jizvě.
,,Bolí to?"
,,Trošku." Přikývl.
,,Jinak jsi v pořádku?"
,,Myslím, že jo... prostě jen noční můra." Zachumlal se víc pod deku. ,,Zůstaneš tu?"
,,Harry, už jsi dost velký." Povzdechl si.
,,Nikdy jsem neměl možnost vyrůst - vlastně jsem nikdy neměl možnost spát vedle táty." To Severuse obměkčilo. Hůlku si odložil na stolek vedle Harryho. Ještě mu vykouzlil sklenici vody, jakoby četl Harrymu myšlenky a jakmile ji poctivě celou vypil, vlezl si pod deku k Harrymu, který prvních pár minut poslušně ležel dál od Severuse, ale po chvilce se ke svému otci přitiskl jako malé dítě a vyhledal jeho ruku, za kterou se jej pevně chytil.
Kdyby si sám sebe představil v této situaci v minulých letech, asi by si myslel, že si někdo z něj dělá srandu, že to je snad i nechutné, že je nenormální, ale právě teď mu teplo těla jeho krve vedle dodávalo odvahu usnout a nebát se, že přijde další noční můra a pokud by přišla, nebyl by na to sám.
Když se ráno probouzel, místo vedle něj bylo opuštěné a už chladné. Jen proleženina naznačovala, že tu Snape v noci opravdu byl. Možná odešel po tom, co Harry usnul.
Když se toho rána díval do zrcadla, uvědomil si, že jeho vlasy už dosáhly délky vlasů táty, možná je už trochu přerostly. Nikdy si nevšiml, jak se o své vlasy stará právě on, ale on sám si je myl každý druhý den a nechával si jednou skřítkou občas zastřihnout konečky.
Teď, když byl Severus jen doma, vypadaly mnohem méně mastnější, než předtím.
Když se tak na sebe díval, přemýšlel, zda trochu nevyrostl - od té doby, co měl každý den tři pořádná jídla, nabral, už nepůsobil jako to malé vyžlátko, takže by mohlo být i možné, že vyrostl.
Posnídal po dlouhé době zase sám a jak mu později Parra sdělil, Severus se nacházel ve své laboratoři a nechtěl být rušen. Jenže Harryho zvědavost neznala meze.
,,Docela rád bych se zase vrátil do Bradavic. Mám na tátu opravdu naléhavou otázku... byl bys ochotný mi prozradit heslo do laboratoře, Parro?" Usmál se jak nejmileji dokázal.
,,Ne, Parra nesmí. Pán nařídil, že jej nikdo nesmí rušit."
,,Ani, když tím nikým je jeho syn, který má v hlavě něco, co mu nedá pokoj a nepočká to?"
Vypadalo to, že skřítek zaváhal.
,,Ale pán říkal-"
,,A já nejsem tvůj pán?"
A bylo to. Skřítek zmlkl a jen Harrymu naznačil, aby jej následoval.
Ne, že by Harry neměl nutkání zmínit, že cestu zná sám, ale nechtěl nic pokazit. Dveře z tmavého mahagonu byly v nejspodnější části hradu, kde chodby osvětlovaly jen louče - nápadně se tato chodba podobala cestě ke kabinetu profesora lektvarů v Bradavicích.
Z pode dveří se kouřilo - nenápadně, jen pár pramínků bílého kouře. Určitě někdo něco vařil v nějakém kotlíku. Na chvilku se Harry zarazil - otec možná vařil nějaký důležitý lektvar a opravdu nesměl být rušen.
Nakonec se jen podíval na Parru, který rychle štěkl heslo ke dveřím, klika cvakla a skřítek zmizel.
Po několika uklidňujících nádeších konečně otevřel dveře a vešel.
Laboratoř byla plná stolů, přísad, lektvarů a ampulek, všude se válely kotlíky různých velikostí i materiálů, spousta střípků skla a spousta korků na zacpání lahviček. V neposlední řadě na druhé straně seděl v koženém čenrém křesle Severus. Obnažená hruď bylo to poslední, co Harryho zajímalo. Jeho znamení na předloktí pulsovalo a různě se kroutilo, oproti muži v křesle, který jen bezhybně seděl a pomalu oddechoval. Podle prázných sklenic vedle na stolku vyl rozhodně nadopovaný lektvary. Harry odtušil, že proti bolesti.
,,T-tati?"
Skelný pohled se setkal s tím Harryho. ,,Zmiz." Zachraptěl. A Harry bez protestů poslechl.