Sklep (DOKONČENO)

Probuzení

Probudil mě pach vlhkosti a plísně. Oči se mi křížily z tvrdého spánku. Hlava se mi ,,koulela" po zemi. Pak jsem si vše uvědomila. To co se stalo. Začala jsem panikařit. Měla jsem slzy v očích z toho, že nevím, kde jsem, co tu dělám a tak. Hrozně jsem se bála. Pak jsem uslyšela bouchnutí dveří. Lekla jsem se, až mi naskočila husí kůže. Celá jsem se klepala na tenké matraci a ani ne centimetr tenkém povlečení páchnoucí po nemytí. Uvědomila jsem si, že jsem ve sklepě, ale v místnosti, celkem malé, ale pro jednu osobu snad dostačující. Přede mnou byly dveře. S okýnkem. To byl jediný zdroj světla. Rozhlédla jsem se kolem a všimla si dír ve zdi. Do okýnka se podíval.. Ten muž?! To je ten hajzl, co mě unes! Zasmál se děsivě a zeptal se ironicky: ,,Jakpak se ti tady líbí? Omlouvám se, cukrárnu už měli zavřenou". ,,Ty...Hajzle!" zařvala jsem a vyběhla směrem ke dveřím. Ani se nehnul. Vrazila jsem do nich. ,,Au.. moje rameno" zakňourala jsem a složila se k zemi. Zase se zasmál. ,,Ach jo, ty jsi tak roztomilá a neviná, když nevíš, kdy vlastně seš, ty malá kurvo" a odešel. Z poza dveří jsem slyšela.. dívčí pláč?! ,,Ne, prosím ne, znovu ne... Já už budu hodná, jen.. se mě nedoýkejtee" rozbrečela se silně ta dívka a začala ječet. Plesk. Asi jí dal facku. Pane bože, vždyť on ji znásilňuje a ne poprvé?! Chudina. Alespoň tu nejsem sama. Pak odkráčel. Jeho kroky se stále víc vzdalovaly a nakonec je ukončil zvuk zabouchnutých dveřích a to né dřevěných. Spíše železných. Zacinklo to. ,,H..H..haló? J,,je tu někdo?" zeptala jsem se rozechvěně. ,,No jo...asi víc než si myslíš" řekl znuděný dívčí hlas. ,,Co? Je tu vás víc?" řekla jsem s kapkou naděje. Byla jsem tak šťastná, že tu nejsem sama. Je to snad vězení? A jak to tu vlastně funguje? Každopádně chci odtud pryč..co nejdřív!