Probudila jsem se v noci. Zdálo se mi o tom deníku. Chvíli jsem přemýšlela a tak jsem se rozhodla, že si ho nakonec přečtu. Nadzvedla jsem matraci, vzala sirky a svíčku. Škrtla jsem a posvítila si na místnost. Pak jsem vzala deník a otevřela Ho a začala číst.
Den 324.
Ležím tu a modlím se za odpuštění. Jen, Ať se odtud dostanu..! Znám ho až moc na to, abych se odtud mohla dostat.. Přes noc. Vím, jak si vše načasovat. Po schodech mu to trvá dvacet sekund a zpět stejně. V noci chodí kontrolovat v deset. Ve dne osmkrát a k tomu si užít. Myslím, že mám i šanci s těma předmětama, co mám. K jemu věcem se dá dostat hladce.. Stačí narvat vnitřek matrace pod prostěradlo a použít kleště, které tu nechal. Debil. Pak jen stačí schovat se za dveře a vyběhnout dovnitř a čorknout jídlo a vše potřebné k přežití tady v této díře. Vždycky jsem mu vzala to největší a nejcenější, co jsem našla. Na útěk jsem neměla čas. Stejně bylo zamčeno...
Tady jsem přestala, protože zase šel sem dolů. Sfoukla jsem svíčku a schovala všechno pod matraci. Pak jsem začala odpočítávat. Měla pravdu. Sice nevím, kdo byla, ale moc mi pomohla! Tohohle musím využít. Ale kleště tady nebyly. Snad se mi podaří zdrhnout.
ČTEŠ
Sklep (DOKONČENO)
RandomPenny. Mladá dívka, co si žila krásný život s rodinou. Byla tak šťastná. Avšak jednoho dne nastal zlom a Penny unesl úchyl. Penny tomu nemohla uvěřit, že snad už nikdy neuvidí své rodiče, jen tmu, chlad a strach. Penny ale zjistila, že v tom obrovsk...
