Sklep (DOKONČENO)

Pryč

Slyšela jsem ty kroky. Už si pro mě šel. Já se mu ale nenechám. Schovala jsem se za dveře. Slyšela jsem odemykání a v tom momentě on otevřel dveře. Vešel dovnitř a začal mě hledat. Uviděl díru mezi mou a bývalou Juliinou celí. Vyběhla jsem ven, zamčela jsem dveře a vyběhla ven. Rozhlédla se po bytě a hledala dveře. Ze sklepa jsem slyšela bouchání a nadávky. Také jsem ale slyšela prosby mladých dívek, které prosili o propuštění. To mi nedala a začala jsem odemykat dveře, kromě mojí a Julie. Dívky mě začaly objímat. Vyběhla jsem znovu spolu s ostatními 16 děvčaty ven z domu a hledala cestu. Běželi jsme téměř nahé po lese s holými chodidly po jehličí a mechu. Cítila jsem takovou svobodu, takový klid. Mohla jsem se pořádně nadechnout. Začaly mi téct slzy štěstí po tváři. Běželi jsme. Některé se na chvíli zastavili, ale pak zase pokračovaly. Vyběhli jsme z lesa a rozhlížely se po celém okolí. Jedna z holek ukázala na nějaké domy. Pořádně jsem zaostřila zrak a ztuhla jsem. To je.. moje vesnice.. ta kde jsme žili, než jsme se odstěhovaly. rozběhla jsem se tam, kam ona ukázala. Ony pokračovaly za mnou. Běžela jsem po asfaltu jako nikdy. Najednou se ve mě vzbudil pocit naděje. Doslova jsem sprintovala. Doběhla jsem před městečko a brečela nad tím, že jsem venku, že jsem pryč.. Klekla jsem únavou a uvolněním na zem.. Zvedla jsem svůj zrak a uviděla někoho jít po ulici.. Ten styl chůze mi někoho připomínala.. ,,Thomasi!!" zakřičela jsem. Zvedl zrak a pohlédl tam, odkud se to ozvala. Pomalu jsem si stoupla. Zaostřil zrak.. ,,Penny!!" zařvala a rozběhl se k naší skupině zahanbených dívek. Udělala jsem pár kroků. Dosprintoval ke mně a obejmul mě. Brečela jsem štěstím a pocitem bezpečí. Jedna malá holčička si dokonce schovala dlaněmi, aby nemusela vidět, co tam děláme.

A tak to bylo... Rodiče se vlastně rozvedli kvůli tomu, že mě máma pustila k někomu úplně jinému a že táta si zve na oslavu nějakého úchyla. Jakmile si každý někoho našel, pojmenoval si své děti po mě. Máma měla jen jednu holčičku, které se jmenovala Penny, táta měl Chlapečka a holčičku, také Penny. A já.. vzhledem k tomu, že už mi bylo patnáct a podstatě jsem byla od třinácti do patnácti zavřená ve sklepě, jsem začala znovu šťastně chodit s Thomasem a o rok později jsme se vzali.. Ano, v šestnácti, ale není to jedno? Rodiče jsem viděla jen párkrát a to na vánoce, ale ti mi vlastně vzaly dětství kvůli jejích blbosti a nepozornosti. toho úchyla zavřely a já... já žiju tak, jak chci..

                                                                                            THE END