Sklep (DOKONČENO)

Nemoc

Třásla jsem se zimou. Proč by ne, když je tu taková zima a k tomu mě polil vodou.. Snažila jsem se co nejvíc zachumlat do toho ničeho, čemu on říká prostěradlo. Jako já nevím, ale jestli nám nebude dávat najíst, napít a zařídit alespoň něco, abychom nechcíply, tak mu tu asi moc dlouho nevydržíme.. 

Drkotala jsem zuby a najednou slyšela zpěv ptáků. Začala jsem se usmívat a zvedala ruku k té krásné záři. O můj bože, to bylo tak krásné. Najednou jsem se objevila v nádherném lese. Všude byla výrazná zelená, bílá a růžová. Procházela jsem se v trávě a poslouchala tu nádhernou melodii. To šumění potůčku. Bylo to krásné..

 Ale realita byla bohužel jiná... Celá jsem byla zpocená a třepala jsem se. Julia na mě volala, ale já jí neslyšela, měla jsem totiž halucinace a blouznila jsem. Julia začala bouchat na dveře a volala o pomoc. Za chvíli přišel ten chlap. ,,Co chceš? Jídlo nedostaneš" ,,O to nejde, je nemocná, blouzní, má horečku. Musíte jí dát prážky a vyléčit jí, nebo tady umře!!"  vysvětlovala Julia. ,,Ježiš, tak... " chvíli se rozmýšlel, ale pak vytáhl lano z kabátu a svázal Julii ruce. ,,Teď ji budeš hlídat, dokud se nevrátím, rozumíš?!" řekl hrubě a odtáhl Juliu k Penny do cely. Hodil ji tam a zamčel dveře. ,,Oh, ne, Penny.. Chudinko malá, celá hoříš" říkala Julia a hladila ji po čele.

Cestu lesem jsem si užívala. Všude byly různé zvířata, které byli mírumilovné. Najednou se však všechno změnilo. Uviděla jsem strašnou chatrč uprostřed lesa, který byl ještě před chvílí  nádherný. Z chatrče vyzařovala temná energie, strach a bolest. Vešla jsem dovnitř. Dveře zaskřípaly. Dům byl ale celkem přijatelně vybavený. Procházela jsem se po domě a narazila jsem na dřevěné dveře. Otevřela jsem je a prošla temnou chodbou. Na konci chodby byly železné dveře. Dveře byli na kód. Začala jsem mačkat různá čísla.. 3769821 * Dveře se otevřely. Šla jsem po schodech dolů a uviděla několik cel. Bylo jich 21, počkat! 21 cel? Železné dveře a schody? To musí být ten dům, kde jsem uvězněná!? Procházela jsem celami a došla jsem na tu poslední celu. Vešla jsem dovnitř a viděla jsem se tam ležet a u mě byla Julia a utěšovala mě, avšak mi to nepomáhalo. Rozhlídla se po cele a uviděla kýbl s vodou a tak do něj namočila konec prostěradla a položila mi ho na čelo. Začala jsem  otvírat oči a já zase zavírat...

,,Aaah, co se to.. stalo?" zamumlala jsem a otevřela pořádně oči. Uviděla jsem před sebou Juliu...  ,,Konečně jsi se vzbudila, to prase za pár minut příjde s lékama. " řekla Julia.