Díra

80 5 5
                                        

Spala jsem tvrdě. Ani jsem nevnímala tu zimu. Viděla jsem jenom tmu. Žádný sen. Nic. Tady se nedá o ničem snít.

Probudila jsem se a Julia nikde. ,,Julio?" zeptala jsem se do vzduchu. Porozhlédla jsem se kolem a uviděla díru zacpanou matrací. oddělala jsem ji a podívala se, kde je Julia. Seděla tam v tureckém sedě a kameny si kreslila na zeď. ,,Jak jsi to udělala?" zeptala jsem se jí. ,,Penny!" řekla nadšeně a šla mě obejmout. ,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála!". Usmála jsem se. ,,Jak jsi to dokázala?" Julia ukázala na velké kameny. ,,Teď se můžeme podporovat, zahřívat se a tak.." řekla nadšeně Julia. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se vyléčila. Škoda..

,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se. ,,Nevím, nemám zrovna dobrý odhad, ale zhruba tak......šest hodin? cca?" řekla nejistě Julia. ,,No nic. Jdu spát, dobrou." a lehla si. ,,Dobrou.."

Sklep (DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat