Sklep (DOKONČENO)

Čas plyne..

Čas plyne a já si ani neuvědomila, že uběhl týden a pár dní. Všechny dny jsou tak stejné. Neliší se. Ležela jsem na matraci a třásla se. Cítila jsem strach, chlad a nechuť. Když si představím, že to takhle bude každý den, chce se mi brečet. Hrozně mě bolelo tam dole. To špinavý prase nás má snad jako hračku. Bere nás jako věc. Jako dobytek válející se v hovnech. Cítila jsem k němu takovou zlost. Ležela jsem a koukala na zeď. Nešlo téměř nic slyšet, jen  těžké dýchání, kašlání a plačící dívky. To ale splývalo s pištěním v mém uchu, které snad vše překrývá. Když jsem tak přemýšlela o tom, kdy zase příjde, uvědomila jsem si, že naposled, co mě znásilnil, ani nezamčel dveře. Vykulila jsem oči a podívala se směrem ke dveřím. Začala jsem se zvedat a šla pomalu ke dveřím. ,,Kam jdeš?" zeptala se mě Julia. ,,Ven" odpověděla jsem tiše. Cítila jsem svobodu, štěstí a radost, když jsem pomyslela na to, že bych mohla znovu obejmout svou maminku a říct jí, jak moc ji mám ráda. ,,Ale vždyť to je hloupost, on vždycky zamyk...á " nedořekla Julia, když uslyšela, jak jsem chytla za kliku a otevřela dveře. Vešla jsem na chodbu a stála na místě. Byla jsem v tranzu. Bylo tam tolik ,,cel" a znich vykoukávalo mnoho obličejů dívek různého věku. Cel tam bylo celkem 21, ale zamčených a zavřených jich bylo šestnáct, plus se mnou a Juliou 18 cel. Julia se také šla podívat a jak ona, tak i já jsme spatřila naše vzájemné obličeje. Julia mi podala ruku. ,,Hodně štěstí"  řekla smutně a já šla. Byla to velmi dlouhá chodba, které končila dlohými schody nahoru, kde byly dveře z železa. Dala jsem nohu na první schod a podívala se kolem. Uviděla jsem sešitek a zápalky spolu se svíčkou. Vzala jsem je. a šla nahoru. Pak jsem ale uslyšela kroky z venku za dveřmi. Hrozně jsem se lekla a snažila se běžet zpět do celi.ale on už otevřel dveře a viděl mě, rozběhl se ke mě a já vběhla dovnitř a alespoň schovala ty věci co jsem našla, ale moc dobře jsem věděla, co mě čeká a lituji toho, že jsem se neschovala za dveře a pak zdrhla... Já jsem ale blbá, svoboda mohla být moje.. ale stejně.. trest mě nemine..