Dáme rande, Weasleyová?

Kapitola Desátá

,,Kde jste byli celé odpoledne?"snažila se Rose nenápadně zjistit pravdivost Albusových slov. Posadila se vedle svých sestřenic a začala si nabírat pečené brambory.
,,Já jsem se učila, Frank mi pomáhal s esejí pro jeho mámu"zašklebila se vesele Lily a mírně jí zrůžověly tváře.
Rose na ni jen kývla a otočila zrak na Dominique, která by právě teď svým odstínem mohla konkurovat řepě.
,,Já se byla projít s Edem"zamumlala a snažila se předstírat zaujetí těstovinovým salátem.
,,A? Něco nového?"ožila Lily a div neposkakovala zvědavostí.
,,No..drželi jsme se za ruce, procházeli se kolem jezera..a tak"mumlala a Rose si vzpomněla na Dominu starší sestru Victorii, když přišla z první schůzky s Teddym.
,,No a já si byla s Abem zalétat"přidala Amy svůj denní program.
Chvíli všechny dívky jedly, než zvedla Lily své oči od rizota a s potutelnym úšklebkem se obrátila na Rose.
,,A co ty Rosie?"
Rosiin obličej střídal bledou a rudou barvu.
,,No jo, ani na bylinkářství jsem tě neviděla" přidala si Dominique a pobaveně rozpoložení své sestřenice sledovala.
,,Usnula jsem"pokrčila rameny a byla ráda, že to nebyla zase taková lež.
,,A pak?"zubila se Amy.
,,Pak..pak.. víte co, vy veverky zvědavý, nechte mě žít"nafoukla pihaté tvářičky.
Lily, Dominique a Amy vyprskly smíchy.

•••

Večer sledovala strop a hlavou jí výřilo na tisíc myšlenek. A tak tu noc Rose Grangerová-Weasleyová ne a ne usnout.
Nakonec se propadla do snů se vzpomínkou na úsměvavé, šedomodré oči Zmijozelského chytače.

Když se ráno probudila, zamžurala na hodiny a zjistila že je půl deváté. Chvíli jen tak ležela a spílala si, za to na co to myslela před spaním. Je to přece Malfoy! Ten idiot Malfoy! Zvláštní že už jí to k němu vůbec nesedělo. Najednou jako když uhodí blesk, cítila nekonečnou potřebu ho aspoň zahlédnout. Vstala, dala si krátkou sprchu, oblékla si černé kraťasy a červené tričko na jedno ramínko, bylo to jedno z těch které téměř nenosila. Ona sama byla spíš na obyčejné oblečení, nic výrazného nebo zdobeného, ale od své sestřenice Victorie dostávala právě takové kousky a tak čas od času sama sebe přemluvila a oblékla si to.
Musela uznat že Vicky měla skvělý odhad, tričko jí padlo dokonale.
Rozčesávala vlasy, strčila si je za uši a usmála se na sebe do zrcadla.
Stejně nechápu, co zrovna na mě vidí.
Zamumlala si ještě, ale už si na tuhle myšlenku ani nevzpomněla, když scházela dolů do společenky.
Posadila se k poloprázdnému Nebelvírskému stolu a zalila si müsli mlékem.
,,Brý ránko"zívla Betty vedle ní a začala se cpát pohankovou kaší.
Rose ani pořádně nezaznamenala co jedla a už mířila po schodech nahoru, tak známou cestou do knihovny.
Neubránila se úsměvu, když viděla že Scorpius už tu na ni čeká.

•••

Seděla u svého oblíbeného stolku v knihovně, vůbec jí nepřekvapilo, že to Scorpius věděl a tak vybral právě tenhle, a přemýšlela. Posadil se naproti ní a na okamžik se jejich pohledy nad stolem střetly.
Přiznej si to konečně Rose, miluješ ho.
Rose zatraceně, je to Malfoy! Dělá ti celých sedm let že života peklo.
Ale letos je úplně jiný, změnil se.
Nezměnil a ani se nikdy nezmění, je to idiot, je to Malfoy!
Miluje tě, všichni z tvojí rodiny to říkali, a je to na něm vidět.
No a? Je to idiot a navíc Malfoy! Zapomeň na to Rose!
Vidíš jeho oči a usmíváš se, vidíš jak se usměje a srdce se ti rozbuší jako o překot.
Rose zatraceně, vzpamatuj se!
Rose přiznej to konečně! Nebuď srab!
Je to Malfoy!
Neměj předsudky kvůli jeho rodině, vždyť to sama nemáš ráda!
Prober se Rose!
Miluješ ho, nepopřes to. Pro lásku Merlinovu, Rose, budeš toho jednou sakra litovat. Přiznej si to.
Běželo jí hlavou, až se jí motala.
Zbrklým pohybem se vystřelila na nohy.
,,Promiň, de..dej mi chviličku"zamumlala a zaplula mezi regály knih.
Opřela se zády o police s četbou o Famfrpálu, zavrátila hlavu a svezla se až na zem, kde seděla opřená o police.
,,Rose? Je všechno v pořádku?"zaslechla Scorpiusův hlas s neskrývanými obavami.
,,Rosie?"zavolal znovu.
Rose se přistihla jak se usmívá. Byl tak pozorný, tak milý a měl jí tak rád. Zaposlouchala se do jeho hlasu, který by mohla poslouchat do konce života. A taky přesně to chtěla. Jakmile si to uvědomila a v té své tvrdohlavé hlavě si to přiznala, rozzářila se úsměvem a vstala.
,,V pořádku"přikývla a podívala se na bledého Scorpiuse, který právě vešel do uličky.
,,Určitě?"
,,V úplném"usmála se a vzala ho a ruku.
Vpíjel své oči do jejích a měl pocit, že se v nich snad utopí.
,,Už mám ty knihy"zamumlal najednou a měl sto chutí si za tak debilní větu vrazit facku.
,,Cože?"trhla sebou Rose jakoby se probrala z tranzu.
,,Na ten projekt do lektvarů"mumlal dál.
,,Ah tak. To je dobře"pousmála se a pustila jeho ruku. Posadila se zpět ke stolu a začala hledat v knihách a vypisovat z nich informace na kus pergamenu.
Zaklapla první knihu a natáhla se po druhé. Její ruka se letmo dotkla Scorpiusovy. Vzhlédla a střetla se s jeho pohledem. Seděla jako přikovaná, nebyla schopna sebemenšího pohybu a tak mu jen tak hleděla do očí.

Scorpiusovi bušilo srdce jako o závod. Rose začínala být k němu úplně jiná než dřív. Dřív by byla schopna raději skočit z Astronomické věže, než by s ním seděla v knihovně, nad společným projektem. Dřív by mu vytrhla ruku z kloubů, kdyby jí vzal za ruku, a dnes ho nechala a ještě ho vzala za ruku sama. Oplácela mu úsměvy a udržovala oční kontakt.
Najednou jakoby mu svitla nová jiskra naděje.