Dáme rande, Weasleyová?

Kapitola Jedenáctá

,,Kámo, jezevce dáš jedna dvě"chlácholil Abe svého kamaráda u snídaně.
Scorpius byl úplně zelený, a marně se snažil dostat do sebe alespoň loka dýňové šťávy.
,,Nevím kolik zápasů bych musel mít za sebou, abych nebyl nervózní"zahuhlal přiškrceným hlasem.
,,Tak pojď, to zvládneš, králi Škorpionů"vzal ho Abe za ramena a táhl ho za sebou z Velké síně.
,,Scorpe?"svitlo Albusovi čím jemu kamarádovi pomůže nabrat ztracenou odvahu.
,,Hm?"
,,Bude tam Rose"zamrkal na svého kamaráda.
Scorpiusovi se ve tváři objevil široký úsměv.
,,Jdeme na to. Roztrháme Mrzimor na kousky!"
Albus se rozesmál. ,,Tak se mi líbíš"

•••

Dominique stoupala s hlavou vztyčenou na tribuny profesorů. Rozhodla se nedat na sobě znát sebemenší emoce. Tohle byl první Famfrpálový zápas od doby, kdy přestala hrát. Při posledním finálovém zápase mezi Nebelvírem a Zmijozelem přišla k vážnému úrazu. Jeden z Potlouků jí zasáhl do hlavy a druhý jí rozdrtil veškeré kosti levého lýtka. Musela být měsíc u svatého Munga, od té doby musela dát Famfrpálu navždy sbohem.            V jejím srdci měl však stále své místo a proto přijala nabídku profesorky McGonagallové, a pro letošní rok se stala komentátorem zápasů.
Posadila se za mikrofon a odkašlala si.
Na Nebelvírské tribuně spatřila mávající zrzavou dívku a tak jí taky odmávla.
Sotva viděla vcházet družstva na hřiště, zmocnilo se jí přesně takové vzrušení jakoby nastupovala ona sama. Začala nadšeně vykřikovat do mikrofonu jména hráčů a v hloubi duše si uvědomila, že tohle je její nový záchranný bod. Její nová srdcová záležitost. Byla to ta nejlepší náhrada za její milovaný sport, jakou si kdy mohla vůbec přát.

,,Jellingtonová střílí a je to gól! Deset nula pro Zmijozel!"vykřikovala nadšeně Dom.
Rose namířila svůj dalekohled na Zmijozelského chytače vznášejících se několik stop nad hřištěm a rozhlížejícího se po Zlatonce.
Nevnímala ani jásot diváků ani Dominiquenin komentář.
,,A jéje Mrzimor vyrovná a je to padesát čtyřicet pro Zmijozel! Ale, co se to děje? Malfoy ztáčí své koště střemhlav dolů, že by zahlédl Zlatou? A Mrzimorský chytač je mu v patách! Tohle vypadá nadějně, pokud zvládne Malfoy své koště stočit, než narazí do země! Tohle vypadá nebezpečně! Natahuje ruku.."vřískala Dominique.
Rose si ani neuvědomila, že křičí Scorpiusovo jméno a ječí spolu s ostatními.
,,Malfoyovo koště se řítí střemhlav k zemi, tohle nevypadá vůbec dobře.."dolehl k Rosiným uším Dominiquečin hlas, jako by z obrovské dálky.

,,SCORPIUSI!"proťal okolí Rosiin výkřik a následovala dunivá rána, když se Zmijozelský chytač zřítil k zemi.

•••

Rose brala schody dolů z tribuny po třech. Vyběhla na hřiště, kam se pomalu snášeli ostatní hráči na příkaz madame Hoochové. Poklekla ke Scorpiusovi ke kterému se hnala madame Pomfreyová i madame Hoochová.
,,Ustupte stranou slečno Weaseyová, musíme dopravit pana Malfoye na ošetřovnu"odháněla jí madame Pomfreyová a levitovala ke Scorpiusovi nosítka.
Rose se nepohla ani o píď, stála jako přibitá a celá bledá sledovala bezvládně ležícího Scorpiuse.

Něčí ruka jí silně vzala za tu její. Otočila se a pohlédla do tváře svého bratrance.
,,Jdeme Rosie"stiskl jí mrtvolně bledý Abe, a o něco silněji sevřel její drobnou ruku. Roztržitě přikývla a následovala spolu s Albusem madame Pomfreyovou do hradu.
Ani jeden z nich nevnímal poslední Dominiquečinu poznámku ,,To je neuvěřitelné! Malfoy chytil Zlatonku! Zmijozel vyhrál!"

•••

Když došli na ošetřovnu, Scorpius ležel nehybně v posteli a madame Pomfreyová do něho nalévala poslední lektvar.
,,Co tady proklatě děláte?"vrhla na ně pohled, doslova rozzuřené saně.
Jindy velice výřečná Rose nebyla schopna promluvit a tak se stalo něco, co jen málokdy. Nahradil jí Albus.
,,Nezlobte se, já jsem Scorpiusův nejlepší kamarád a tohle je budoucí paní Malfoyová"
Už uhýbal a čekal Rosiinu ruku na své hlavě a příval nadávek, ale ani jedno se neuskutečnilo. Rudovláska se posadila na kraj postele a opatrně vzala chlapcovu ruku do své.
,,Králi Škorpionů, co jsi zase vyváděl"posadil se k němu Abe z druhé strany.
,,R..R..Rosie"mumlal spící blonďák a ve tváři se mu zrcadlil strach.
,,K..kde..je..R.. Rosie"huhlal pořád dokola Scorpius.
,,Takže na mě si jako ani v bezvědomí nevzpomene?!"založil Albus ruce na prsou a předstíraně nafoukl tváře.
,,A to jsem jeho nejlepší kámoš, zato ty na něj celých sedm let ječíš, nadáváš mu a fackuješ, a stejně se z tebe může zbláznit.. očividně je mu jedno, kolik depresí jsi mu způsobila.. myslí to vážně, doufám že si to konečně uvědomujes"dořekl Abe a zvedl se k odchodu. ,,Ale vidím, že ano, a až moc dobře" protáhl při pohledu na jejich spojené ruce. ,,Nebuď tak tvrdohlavá Rose"prohodil Abe ještě a odešel.

,,R..Rosie..kde je.."mumlal zmatený chlapec a cukal sebou.
,,Scorpiusi.. já..promiň, že jsem to nechala zajít tak daleko..nechtěla..nechtěla jsem abys kvůli mě tak trpěl..jenže ty..prostě jsi mě nikdy předtím nenechal poznat jaký doopravdy jsi.. až letos.. dřív jsi mi neuměl správným způsobem říct, co ke mě cítíš.. všechno tohle mi začalo docházet teprve nedávno..nikdy dřív jsem si nebyla ochotná připustit, že bych tě mohla někdy přestat nenávidět nebo snad mít dokonce ráda.. ale když jsi se mnou seděl v té knihovně..nebo v Zapovězeném lese..nebo když jsem včera prospala odpolední vyučování..a dneska jak jsi se zranil.. měla jsem skutečný strach, nefalšovaný a mít nepřestanu dokud se znovu neprobudíš.. ani nevíš, jak bych si přála aby ses probudil a všechno tohle jsem ti mohla konečně říct. Asi jsem zbabělá, že to říkám když ani nevíš o světě..ale já.. mám tě ráda Scorpiusi, ne víc než to, miluju tě"vylila si své srdce a se slzami v očích se k němu sklonila a políbila ho na tvář. Zvedla se a rychlým krokem opustila ošetřovnu.
Pár šedomodrých očí zalitý slzami sledoval jak za sebou rudovláska zavírá dveře a Scorpiusova tvář teď zářila úsměvem a leskla se od slz.