Dáme rande, Weasleyová?

Kapitola Patnáctá

Byl pátek, a od neděle, kdy Scorpius naposledy mluvil s Rose, uplynulo tedy už pět dní. Celý týden se jeden druhému vyhýbali, oba chodili jako tělo bez duše, jak jim tvrdili jejich kamarádi, moc toho nesnědli ani nemluvili. Na hodině lektvarů Rose dokončila jejich společný projekt, aniž by mu cokoliv řekla a odevzdala ho, na žádné jiné hodině si nevěnovali jediný pohled. A tak nebylo divu, že při pátečním obědě praštil Albus pěstí do stolu a otočil se na svého kamaráda, který konečně zvedl oči od sklenice dýňové šťávy.
,,Už toho mám dost! Vypadáš jak zombie!"obořil se na blonďáka nevrle.
Ten jen pokrčil rameny.
,,Prostě za ní půjdeš a něco s tím uděláš!"rozhazoval Abe bezradně rukama.
,,Jo? A co takhle kdybych jednou prostě nebyl já ten, kdo za ní polete jako pejsek? Už mě odkopla tolikrát.."vstal Scorpius rozzuřeně, ale u srdce ho nepříjemně bodalo.
,,Já už na to prostě nemám Albusi, už nevím jak jí říct, že ji miluju"sykl ještě, než se otočil k odchodu.
,,A co jí to třeba jednou zkusit říct přesně takhle? Žádným žertíkem, ani básničkou čtenou před celou Velkou síní, prostě takhle! Jako to pořád opakujes mě, řekni jí to jako ty Scorpiusi, ne jako ten hlupák, co neví jak jí to má naznačit"utrhl se na svého kamaráda a nakonec to byl tedy Abe, kdo vypochodoval z Velké síně a cestou vrazil neurvale do Mellanie. Dívka si založila ruce na prsou a rázně vypochodoval z Velké síně za Potterem.
Scorpius stál jako přibitý. Albus měl pravdu, věděl to. Sebral se a zamířil dolů do sklepení, kde ho čekaly lektvary.

•••

,,Co to jako mělo sakra znamenat?!"vyjela Mell na Albuse vztekle.
,,Co jako?"
,,Vrazil jsi do mě! A od neděle jsi se mnou nebyl ani chvilku! Pořád jenom přebíháš mezi tím ukňouraným Malfoyem a tou pihatou zrzkou!"
,,Je to můj nejlepší kamarád a ona moje sestřenice, jsem tu pro ně když se trápí, takový zkrátka jsem"
,,Ale mě to nezajímá, máš se snad věnovat mně!"rozčilovala se.
,,Tak promiň.."zamumlal. ,,Ale jestli nechápeš, že tu pro ně prostě jsem a vždycky budu, tak.."nechal větu vyznít do ztracena a podíval se jí zpříma do očí.
,,Já se omlouvám.. samozřejmě že to chápu, Abe. Jen jsem byla smutná, mám tě moc ráda, víš?"zamrkala dlouhými řasami a Abe potlačil zavrácení očí. Nikdy neměl dovolit, aby si s ním cokoliv začla. Vždyť ji ani neměl rád, měl rád někoho dočista jiného, koho mu možná Mell občas připomínala.. Líbla ho na rty, ale on stočil hlavu a nastavil jí tak tvář, otočil se a odešel

,,Tímhle mě pěkně překvapila.. a mě se zdála tak jiná, tak zvláštní a hezky odlišná, skoro jako.."s trhnutím se zastavil, když si to uvědomil. To právě jí mu tolik připomínala. Už se nemohl dočkat na odpoledne, na Famfrpálový zápas, a na to, že jí uvidí. Vešel do učebny lektvarů a uvědomil si, že jí uvidí mnohem dřív.
Seděla ve čtvrté lavici, hlavu sklopenou a vlasy jí spadaly do tváře.
,,Ahoj"pozdravil jí tlumeně.
Neodpověděla mu.
Sklopil pohled a rozhodl se tuhle hodinu nějak přečkat. Smutně si uvědomil jaký byl hlupák.

Po lektvarech zamířil na bylinkářství. Profesor Neville Longbottom jim zadal jen nějaký kvíz, jako cvičení pro OVCE, za což mu Abe nemohl být vděčnější. Byl nervózní, odpoledne měl svůj první Famfrpálový zápas za letošek a on potřeboval, aby Nebelvír vyhrál, zvlášť když byl kapitánem.
Ze školních pozemků zamířil rovnou do své ložnice. Chvíli jen tak vyhlížel z okna a odpočíval, pak na sebe hodil dres, popadl svou dřevěnou lásku- Měsíční paprsek 5000 a zamířil na hřiště.

•••

,,Pilně jste všichni dřeli, takže výhra je co?"ukončil Abe svou povzbuzovací řeč a nechal tým sborově vykřiknout poslední slovo.
,,Naše!"zaburáceli hromově.
,,Přesně! Jdeme na to! Havraspár si sedne na zadek!"s Albusovýmy slovy vyšli s novou várkou odhodlání na hřiště.
,,A nastupují Nebelvírští! McCourtney, sourozenci Sweetheartovi, Greenová, Snowden, Potterová a Potter!"vřískala Dominique do mikrofonu a madame Hoochová odstartovala zápas.
Albus se vší silou odrazil od země a vznesl se několik desítek stop nad hřiště.
,,Hledáš zlatou, zlato?"houkla na něho Mell.
,,To si piš"zašklebil se, ale ani se na ní neotočil. Očima propaloval dívku, která právě střelila gól.
,,A Greenová střílí gól! Dvacet deset pro Nebelvír!"jásala Dom.

Rose seděla na tribuně a ostražitě se rozhlížela kolem. Občas mrkla na hřiště, aby zkontrolovala hru, Abea, Amy, Edwarda a Lily, ale jinak svůj čokoládový pohled upírala ke Zmijozelským tribunam a aniž by to kdy přiznala, hledala šedomodré oči platinového blonďáka.
Překvapeně si uvědomila, že její pohled vyhledal sám. Jejich pohledy se na tu dálku setkaly.
Oba se rozhodli, že oni nebudou ten, kdo uhne jako první. V Scorpiusově pohledu, který se snažil zůstat chladným se znatelně rýsovala něha, láska a lítost. V Rosiině se promítala lítost, smutek, prosba o prominutí a k chlapcově překvapení i ta nejsilnější emoce vůbec. Láska.
Jakmile ji v čokoládových očích zahlédl, zapomeň na svět okolo.
Všechno co zrzka cítila a chtěla říct vyčetl z jejího pohledu. Aniž by si dali jakékoliv znamení oba se jako jeden zvedli a sbíhali schody dolů z tribuny ve snaze dostat se jeden k druhému.
,,Potter chytil Zlatonku! Nebelvír vyhrává sto sedmdesát ku šedesáti! Ale co se to děje? Potlouk se řítí přímo na Abea, Albusi pozor!"křičela Dominique na svého bratrance.
,,ABE!"ozval se ostrý, vyděšený hlas Nebelvírské střelkyně a brunetka se vrhla střemhlav k zemi.
Abe svůj let v poslední vteřině vyrovnal a dokázal tak své úžasné letecké schopnosti.
,,Amy!"vřískala Dominique tentokrát na svou kamarádku, která se ve svém vrhání za Albusem srazila s oním Potloukem.
Amy se svezla z koštěte a padala dolů.
,,Mám tě"usmál se Albus a přitáhl si jí k sobě na koště.
Tribuny se rozezněly huronským potleskem a všichni oslavovali jeho chytačské schopnosti.
Amy ho objala kolem krku.
,,Já..já tě mám rád, Amy. Byl jsem idiot, když jsem nechal Mell aby mě.."
Brunetka si ho jemně přitáhla za vlasy k sobě a políbila ho.
Albus slyšel jakoby z dálky vztekání Mellanie a věděl, že je dobře že má od ní pokoj. Byl to asi podobný úlet, jaký zažil jeho strýc Ron v šestém ročníku s Levandulí Brownovou, akorát mnohem kratší za což byl Abe rád.
Vždycky měl rád Amy, byla takový rošťák a byla tak úžasná jak jen mohla být.
Opatrně se od ní odtáhl a polibek jí vrátil ovšem to vyletěl na koštěti ještě několik stop nahoru.
Rose zůstala stát na místě a roztleskala se spolu s ostatními.