Dáme rande, Weasleyová?

Kapitola Osmnáctá

Týdny plynuly a přiblížil se den zápasu mezi Nebelvírem a Zmizelem, na což se celá škola nemohla dočkat.
,,Tak co, komu fandíš?"vyhrkl na ni Albus, oblečený ve svém dresu.
Rose s úšklebkem poukázala na Nebelvírskou šálu a Zmijozelský svetr.
,,Oběma týmům?!"vykulil Abe oči načež
Rose jen pokrčila rameny.
Albus si odfrkl a dloubl jí do ramene, vzal Amy, které vlepil mlaskavou pusu, za ruku a zmizel venku.
Rose mířila na tribuny, když ucítila dotek na své pravé ruce.
,,Hodně štěstí"objala ho okamžitě, co se na něj otočila.
,,Ten svetr ti neskutečně sluší"zamumlal, než jí políbil.
,,Fandíš oběma týmům?"usmál se a odhrnul jí zrzavé vlasy za ucho.
,,Jo, ale tobě víc"zašeptala potutelně a líbla ho znovu na rty.
,,Teda, ještě jednu pusu a budu vážně úplně nejlepší"řechtal se na ni a láskyplně si jí prohlížel.
,,To víš že jo, a Nebelvír nebude mít šanci a Abe mi to do konce života neodpustí"zamumlala a otočila se k tribunám.
To by ale nebyl Scorpius Malfoy, chlapec který nakonec vždy získá co chce, proto si jí k sobě přitáhl a vášnivě jí políbil, načež jí konečně s vítězoslavným úsměvem pustil.

•••

Rose seděla a fandila spolu s ostatními, pozorně sledovala zelenou skvrnu v podobě Scorpiuse a usmívala se.
,,A je to padesát ku padesáti! Tohle je opravdu vyrovnaný a tvrdý boj!"hulákala Dominique do mikrofonu svůj komentář.
,,Greenová přihrává Potterové a je to šedesát padesát pro Nebelvír! Potlouk od Gellera, ale Snowden se mu úspěšně vyhýbá.
,,Ajajaj! Tohle byl tedy odporný, nechutný faul od Zmijozelského odrážeče na Nebelvírskou střelkyni Potterovou! Co si o sobě myslíš ty.."
,,Slečno Weaseyová!"napomenula ji profesorka McGonagallová přísně.
,,Omlouvám se paní profesorko"zamumlala Dom a pokračovala.
,,Snowden střílí gól! Sedmdesát padesát pro lvi! Pěkně zlato!"vykřikovala a sledovala svého milovaného Edwarda, jenž si právě prolétával oslavné kolečko nad brankovištěm.

,,Ale, co se to děje? Malfoy se řítí střemhlav dolů a za ním hned Potter. Do toho Abe!"ječela a sledovala oba chytače v naprosto vyrovnaném souboji.
Rose si silně, až bolestivě, zkousla spodní ret.
,,A oba své košťata vyrovnávají, Zlatá jim očividně uprchla"uzavírá tuto akci Dom a zapáleně pokračuje.
,,Camrál má v držení Zmijozel a Jelliová střílí gól. Šedesát sedmdesát pro Nebelvír"
,,No tak"zavrčel si pro sebe Albus a ostražitě se rozhlížel kolem.
V koutku oka zahlédl zlatavý záblesk.
Okamžitě stočil své koště prudce na stranu a vrhal se za třepotajícím se míčkem.
Cítil jak se za ním vrhá Scorpius a zaslechl Rosiino vyjeknutí. Byl si jistý, že to byla ona.
Natáhl ruku a spatřil vedle sebe svého nejlepšího kamaráda, který byl ale pro tento okamžik nepřítelem. Dlouho se s tím musel vyrovnávat a naučit se to tak brát, ale teď už hráli oba jako naprostí profíci.

,,Albus Potter chytil Zlatonku! Nebelvír vyhrál! Sto sedmdesát ku šedesáti! Výborně lidičky moje zlatý!"vřískala Dominique a tleskala.

Rose se rozeběhla s širokým úsměvem dolů z tribuny.
,,Jsi v pořádku?"přelétla Scorpiuse očima a skočila mu kolem krku.
,,Teď už ano"zamumlal s hlavu zabořenou v jejích vlasech. Najednou vůbec nezáleželo na tom, že nevyhráli, on svůj vlastní boj totiž vyhrál..boj o jednu krásnou, zrzavou, chytrou Nebelvírku.

•••

Dny se skládaly v týdny a týdny v měsíce, a tak se přiblížilo období, které měli snad všichni nejradši.

Rose se vracela ze své poslední hodiny, kterou bylo bylinkářství, před začátkem Vánočních prázdnin.
,,Ahoj"přistála jí pusa ve vlasech, na které se snášel sněhobílý sníh.
,,Ahoj"usmála se a polibek mu oplatila na rty.
,,Nechceš si jít zabruslit?"udělal na ni štěněčí oči a ona se rozesmála.
,,Jasně že jo"usmála se na něho, načež se zastavil.
Přitáhl si jí k sobě do objetí a vzal její tvář do dlaní.
,,Bradavice jsou snad pod sněhem ještě krásnější"zamumlal k ní.
,,Mají něco do sebe v každém ročním období"šeptala, snad aby nenarušila onu krásnou poklidnou atmosféru.
,,Jedeš na Vánoce domů?"řekl lehce podmračeně.
,,Musím, jedeme všichni k babičce a dědovi do Doupěte"povzdechla si.
,,Každý den se za tebou aspoň na chviličku přemístím. Tak moc tě miluju, že mi snad pukne srdce"
,,Víš co? Rozhodla jsem se."založila si ruce na prsou a nasadila výraz, který mladý Malfoy důvěrně znal. Byl to ten, který dával jasně najevo že to, co si právě umínila už jen tak být nenechá.
,,Cože?"
,,Uvidíš"mrkla na něho, lípla mu pusu a táhla ho k jezeru.

Mávnutím hůlky měli oba v rukou své brusle, které si pomocí obyčejného Accio přivolali ze svých ložnic, a vyrazili na led.
Rose se Scorpiuse pevně držela a líbilo se jí, jak jí opatrně přidržuje a dává pozor, aby ani neměla šanci uklouznout.

Večer seděli v knihovně na parapetu a sledovali zasněžené školní pozemky. Scorpius vdechoval vůni jejích vlasů a povídali si.

Druhého dne se mělo odjíždět domů, pokud tedy někdo nezůstával ve škole i přes prázdniny.
Scorpis ještě Rose přemluvil ke krátkému výletu na koštěti nad pozemky Bradavic a obdivovali spolu tu krásu.
,,No není to nádhera, lásko?"šeptl, ale tak aby ho mohla i přes vítr, šlehající jim kolem uší, slyšet.
Jen přikývla a pevněji kolem něho semkla paže. Oči jí zářily a rty se jí stáčely v úsměv.

•••

Seděla ve vlaku a vyhlížela z okna. Scorpius střídavě rozplétal a zase proplétal své prsty s jejími a povídali si.
Albus, ležící hlavou Amy na klíně, pořád vypravoval své vtipy a prapodivné teorie, jakože třeba takový mudla zní jako šmudla a že právě proto je šmudla ten trpaslík v mudlovské pohádce a další takové nesmyslné, duchaprázdné řeči.
Dominique seděla u Edwarda a předháněli se v pojídání čokoládových žabek, Lily seděla ve vedlejším kupé s Frankem Longbottomem, a Hugo s Louisem určitě někde prodávali záškolácké zákusky od strejdy George.

Vlak pomalu zastavil a pára zaplnila celé nástupiště 9 a 3/4.
,,Tak pojď"zavelela Rose a táhla za sebou Scorpiuse.
,,Cože? Kam jdeme?"nechápal blonďák.
,,Rozhodla jsem se"řekla jen a vykročila z vlaku.
Okamžitě našla svou rodinu a tak zamířila ráznou chůzí rovnou k nim.
,,Rose!"zvolal Ron, ale úsměv mu zmrzl na rtech, jakmile spatřil vedle ní stát platinového blonďáka.
,,Co to má být?"vyjekl na oba.
,,Chceme vám něco říct"ozvala se Rose a zachytila povzbudivý pohled své matky.

,,Scorpiusi?"ozval se jim za zády Dracův hlas.
,,Výborně otče, tak si to alespoň poslechneš taky"podíval se mu chlapec zpříma do očí.
,,Co by tady měla dělat ta fretka?!"vztekal se Ron.
,,Zavři hubu lasičko"odsekl mu Draco a zabodával chladné oči střídavě do Scorpiuse, mladé Weasleyové a nakonec i Rona s Hermionou.
,,Tak dost!"křikla Rose a oba jejich otcové se na ni překvapeně ohlédli.
,,Chodíme spolu"dořekl za ní Scorpius a pevněji sevřel její ruku ve své.
Draco a Ron těkali střídavě očima z jejich spojených rukou jeden na druhého.
,,Na to můžeš zapomenout Rose! Dokud žiješ pod mou střechou..."
,, ..tak tam žít nebudu a půjdu pryč!"skočila mu Rose jedovatě do řeči.
,,Říkal jsem ti ať se Malfoyovi vyhýbáš!"štekl po ní její otec, jakoby její poznámku neslyšel.

,,Takže za trápení mého syna můžeš ty, Weasley?!"udělal k němu Draco pár kroků.
,,Tati!"zařvala Rose jednohlasně se Scorpiusem.
Ron Weasley a Draco Malfoy se drželi vzájemně pod krkem a Hermiona se jen zděšeně obávala, že její manžel dostane infarkt.
,,No tak Rone"ozval se za jeho zády Harry a s pomocí Albuse, který se vymanil z objetí své matky Ginny, a Teddyho, který se přišel na své oblíbené "prcky"jak říkával již dospělým Rose, Dominique a Abeovi, také podívat, se jim povedlo roztrhnout od sebe Draca s Ronem.
Scorpius si povzdechl.
Rose se na něho otočila s výrazem plným odhodlání a vzdoru. Vyhoupla se na špičky a líbla ho na tvář.
,,Vždycky jsem tušil, že to bude zlý, až se to naši otcové dozvědí, ale že se na sebe vrhnou po mudlovsku pěstmi a bez hůlek.."zamumlal si pro sebe a Hermiona se snažila skrýt své uchechtnutí zakašláním.
Samozřejmě, že stála při své dceři. Vždycky tomu tak bylo, je i bude. Nedovolí, aby byla její rozhodnutí ovlivňována. Nikdy a nikým, dokonce ani Ronaldem ne. Však..její rodiče zprvu taky nebyli zrovna nadšení, když jim Rona přivedla domů, krátce na to, co je po válce našla a vrátila jim paměť.. takže ne, ona rozhodně bude na Rosiině straně stůj co stůj. Taková zkrátka Hermiona byla. Vždy si stála za svým a bojovala pro to.