Smrt.
Jen čtyři písmena, a kolik dokáží v člověku probudit emocí!
Tedy.
Jen v tom živém. Mrtvého bychom nejspíš už neprobudili.
Každého z nás to čeká. Někteří jsou smíření, jiní se bojí. Další na to raději nemyslí, ale najdou se i tací, co jsou smrtí fascinováni.
Už v mladém věku si v okolí hledají hřbitovy, na nich si rezervují místa, vybírají rakve, píšou závěti a sestavují hudbu, která jim bude hrát na smutečním obřadu.
Řekl bych, že až taková posedlost smrtí není zrovna zdravá. Pravda je však taková, že kostlivci s kosou v ruce neuteče nikdo z nás. Ani já to nedokázal.
Pohodlně se usaďte, a pojďte si nyní přečíst můj příběh. Příběh o tom, jak jsem zemřel.
ČTEŠ
Den, kdy jsem zemřel ✓
Short StoryPierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen nap...
