Pustil jsem se do přemýšlení nad tím, jaký že jsem to vlastně byl člověk.
Pravda, k mnoha lidem jsem nebyl nejmilejší, vlastně jsem byl docela hnusný, zlý, lakomý, a mrzout k tomu.
Ale sám jsem měl málo, tak to snad bylo logické. Nebo ne?
Popravdě si nemyslím, že to se mnou bylo až tak zlé. Všichni, které jsem si k sobě pustil, přeci věděli, že jsem byl v jádru dobrý.
Marně jsem si snažil vybavit ty zástupy lidí, které jsem si k sobě pustil blíž. Až na mou ženu mě nikdo jiný nenapadal. A i s ní to ostatně nebylo nejžhavější.
Uvědomil jsem si, že mé pravé dobré já ve skutečnosti nikdo neznal.
ČTEŠ
Den, kdy jsem zemřel ✓
Short StoryPierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen nap...
