Strávil jsem tam s ní celý den. Nemohla to tušit, nikdo to nemohl tušit, tudíž jsem to nejspíš dělal kvůli sobě a kvůli svým výčitkám.
Strávila tam poměrně dost hodin. Na přímém slunci s upřímným, ale unaveným úsměvem na tváři, se kterým zákazníkům prodávala své výtvory.
Uvědomoval jsem si, jak tato práce musela být náročná. Přesto se má žena nepřestávala usmívat, přesto všechno byla tak ohromně silná.
To já ji táhl ke dnu. Nikdy jsem ji nepodpořil, neptal se, kam jde, a ještě ji bezdůvodně podezříval, že mě podvádí. Byl jsem k ní nepříjemný a mrzutý, zatímco ona šla jen vydělávat peníze.
Věčně zavřený ve svém ateliéru jsem nic nevěděl.
ČTEŠ
Den, kdy jsem zemřel ✓
Short StoryPierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen nap...
