Já, striptér

Kapitola 4.

"No tak," napomenul mě a prsty začal dráždit moje bradavky. Nejraději bych ho vykopnul oknem. Oznámí mi, že se zabouch a myslí si, že bude v pohodě, když se spolu vyspíme? Čekal bych, že bude věrnej jako pes.

Jeho další kňučení a žebrání o sex mě neskutečně vytáčelo. Chtěl to? Má to mít. Otočil jsem se k němu, chytil ho za obě tváře a začal ho líbat. Zprvu byl zaskočený, jak jsem rychle převzal dominanci, ale po pár vteřinách se mi podřídil. On býval ten nahoře, ale dnes tomu bude jinak. Vymrdám ho, že si ještě dlouho bude honit nad mojí fotkou.

Svlíkl jsem mu triko, ve kterém spával a rukama zaútočil na jeho rozkrok. Pořádně jsem ho zmáčkl, a jazykem jsem mu nepřestával plenit pusu.

"Sasuke," vydechl zadržovaný vzduch a prsty mi zajel za lem napnutých kraťasů, aby mi mohl promasírovat prdel. Zároveň mi tím pomáhal v pohybech pánví proti jeho rozkroku.

"Jsem Ame," opravil jsem ho. Neměl jsem rád, když mi někdo říkal vlastním jménem.

"Promiň," ušklíbl se a za zátylek si mě přitáhl k dalším polibkům. Bylo to zvláštní. Najednou líbá nějak... jinak... záleželo mu na tom, aby to bylo romantické.

Odtrhl jsem se od něj a postavil se k oknu. Tohle nevydržím. Dělá se mi z něj špatně.

"Odejdi," zavrčel jsem s pohledem na rušné město. Snažil jsem se z hlavy vytěsnit možnost, že by ho někdo dokázal změnit. Stala se z něj zamilovaná puberťačka. Chce se mi z něj zvracet.

"Cože?" vytáhl obočí, co nejvýš to šlo. "Myslel jsem, že nikdy neodmítneš možnost se s něký-"

"S tebou se to nedá," odvětil jsem a vrhl na něj znechucený pohled. Koukal jsem se mu do očí, dokud si to trochu nesrovnal v hlavě. Přimhouřil oči, kterýma těkal po místnosti. To bylo znamení, že se mě snaží pochopit.

"Fajn," pokrčil rameny jakoby nic, "myslel jsem, že se spolu naposledy vyspíme, protože už dnes odcházím," oznámil mi.

"Počkej. To už jsi stihl dát výpověď?" zamračil jsem se. Takže mě celou dobu tady tahal za nos. Nepřemýšlel o tom, že odejde. Jenom si se mnou trošku pohrál.

"Už včera," přikývl a zhluboka vydechl. "Budeš mi chybět."

Protočil jsem očima a znovu je upřel na rušné město. Hlavou mi začaly kolovat myšlenky typu: Bude žít normální život. Najde si přítele, nebo přítelkyni, budou spolu bydlet. A co já?

Děsil jsem se sám sebe. Začínal jsem taky uvažovat o odstupu z bordelu? Ne, tohle nemůžu udělat. Jsem v tomhle nejlepší, nemůžu to tu opustit. Zvlášť ne po tom, co se mi tu stalo. Bylo to jasné znamení, že sem patřím.

"Ame?" zaklepal na dveře náš šéf a vešel dovnitř. Svraštil obočí, když uviděl Deidaru. Neměl rád, když se dva kolegové v pracovní době flákali a jen kecali a on věděl, že u nás dvou je to dost často. Jenom nevěděl, že spolu spíme. "Myslel jsem, že se balíš."

"Omlouvám se," poklonil se hlavou a zmizel.

Přítomnost šéfa mě nijak nerozhodila. Všichni jsme ho brali jako sobě rovného, jenom jsme mu vykali.

"Mám pro tebe prácičku," takhle začínala snad každá jeho konverzace. Navíc ten úchylný úsměv... "Pokud si chceš vydělat slušnej balík," povytáhl obočí a posadil se mi na postel.

"Poslouchám." Věděl, že na povel peníze a sex já slyším. Možná až moc dobře.

"Nafotíš se do časáku," vyplivl na mě, čekal na reakci. V obličeji měl výraz, který říkal, že stoprocentně odmítnu, ale já jsem byl jenom na vážkách. Nerad se fotím, tak tomu bylo vždycky, ale vydělá mi to dost slušný prachy. Navíc mě uvidí víc lidí a budu mít daleko větší návštěvnost.