Učedníci

Tik, ťak

Theo vedl Colina na pobřeží ostrova.

 Colin sice nevěděl kam jdou, ale šel přímo za Theem. Díval se na něj. "Zezadu je ještě hezčí. Kurva. Coline Blacku! Seber se! Ty do hajzlu nejsi teplej!" Honilo se Colinovi v hlavě.

Když oba došli na pláž, bylo tam dost dalších lidí. Asi okolo patnácti. Všichni ve věku asi od sedmnácti do třiceti. 

Všichni tam stáli v řadě. Theo se taktéž postavil do řady. Colin se na něj nechápavě podíval, ale taktéž se zařadil. 

Před celou skupinou lidí se na zemi objevil pentagram. Pentagram měl zlatou barvu a z něj začalo vycházet světlo. Po chvíli z něj vyšel Bartoloměj.

Všichni se mu mírně poklonili. Všichni až na Colina, který založil ruce na hrudi. Bart si ho ani nevšiml.

"Děkuji všem že přišli." Řekl Bart svým obvyklým hrubým ale vlídným hlasem. Všichni se posadili. Colin následoval. Na obličeji měl svůj obvyklý arogantní pohled.

"Vy, co jste přišli, jste mě požádali o hodinu historie." Řekl Bart s úsměvem.

Všichni až na Colina kývli. Ten měl stále svůj arogantní výraz a snažil se nedávat najevo, že ho to taky zaujímá.

Bart se posadil naproti studentům. "Takže asi začneme od začátku. Od jisté doby, kdy někteří lidé přišli na to, že jejich svět je v ohrožení existuje naše skupina. Nejdřív jsme byli jen my tři. Já, Beranabus a Percival. Byli jsme prvními kouzelníky, kteří začali ovládat své schopnosti." Začal Bart s výkladem. Jeho hrubý ale vlídný tón zněl jako hudba, kterou člověk prostě musí poslouchat.

"Přišli jsme na to, že po světě nás a nám podobných je v celku mnoho a už také začali objevovat své schopnosti. Přicházely zprávy z různých zemí. Kdyby to nevěděl, byla to doba ještě před naším letopočtem." Když Bart řekl tuto větu, Colin a pár dalších mělo ve tváři výraz překvapení.

Bart si toho však nevšímal a pokračoval dál. "Až když byli všichni kouzelníci a magnusové spojeni, mohli jsme se navzájem učit to, co jsme se naučili. Přišli jsme na to, že magie má dvě odvětví. Elementární a Arkání. Do elementárního odvětví patří magie vody, vzduchu, ohně, země, ledu, rostlin, blesku, světla a stínu. Do Arkání patří arkána sama, čas, život, smrt a mysl." Řekl opět část svého proslovu a musel se zhluboka nadechnout. 

Všichni studenti ho pozorně poslouchali. I ten Colinův arogantní výraz se změnil na zaujatý.

"Učedníci byli asi do pátého roku našeho letopočtu jedinou skupinou, která sjednocovala všechny magnusy a kouzelníky. Patří k nám třeba i smaragdoví řytíři, ale to je odbočka. No po pátém roku našeho letopočtu se jednomu z pěti nejvyšších démonů nějakým nám neznámým způsobem procházet do našeho vesmíru." Začal mluvit pomaleji. Bylo vidět, že má v očích žal a smutek. I přes to však pokračoval.

"Nezakrýval svou ohavnou podobu. Chodil mezi Učedníky a nabízel jim nemožné věci. Někteří se však nechali svést na jeho stranu a stali se jeho poskoky. Asi jedna pětina učedníků byla pryč. Někteří se po pár týdnech vrátili k nám. Zmlácení, bez končetin. Bylo nám divné, proč si končetiny sami neobnoví. Pak nám to došlo. Ty slabší má onen démon pouze jako schránky z kterých vysává život, tudíž i magii, či jejich potenciál. Ti silnější dostali vlastní démon a snaží se bojkotovat všechny akce učedníků." Dořekl Bart. Jeho oči byly naprosto prázdné. Jeho výraz připomínal ten Ježíšův, když ho přibyli na kříž.

Všichni studenti byli plní očekávání, zájmu a trochu i strachu. Colin seděl na zemi a hlavu si opíral o svá kolena.

"Magii jsme jim sice mohli vrátit, jen jedinou cestou. Každý z nejvyšších démonů má nějakou zálibu. Lidskou hru ve které se vyžívá a když má možnost si ji zahrát, ihned po ní skočí. U Hraběte Tereba, jak se onen nejvyšší démon jmenuje, je touto hrou šach. Miluje šachy. Zabíjí pro ně. Já, Beranabus a Percival jsme je s ním hráli. V sázce byla pokaždé duše jednoho učedníka z naší strany a magie  jednoho okradeného učedníka ze strany Hraběte. Učedníků, kteří se k nám vrátili bez magie bylo okolo tří stovek. Prohráli jsme dohromady osmnáctkrát." Řekl smutným hlasem.

"Co se s nimi stalo?" Zeptala se dívka sedící kousek od Colina třesoucím se hlasem. Měla červené vlasy, oči modré jako středozemní moře a na nich brýle. Oblečená byla v jakési podivné uniformě.

"Hrabě Terebo si k sobě bere duše vždy na deset let. Jejich těla tady zůstávají. Po těch deset let jsou jako zombie. Jí a pijou. To je tak vše. Když se duše vrátí do jejich těla, nejsou jako dřív. Trpí silnými nočními můrami, při kterých jsou schopní i zabíjet. Bojí se různých hloupých věcí. Zkrátka a dobře je to změní. S duší si za tu dobu může hrát sto tisíc různých démonů. Nikdy nevíte jaké ohavnosti a hrůzy tam zažili. Někteří se z toho dostanou za pár desítek let. Někteří však naprosto zešílí a spáchají sebevraždu." Mluvil Bart smutně. Jako by ti, co zachraňoval byli jeho blízcí.

Colin a i ostatní studenti si právě uvědomili jednu věc. Je jen otázkou času, kdy i je navštíví onen hrabě a bude jim něco nabízet. Tik ťak. Čas do této chvíle uplývá.