Uprchlice aneb Princezna proti své vůli

2.

Utekla jsem do zahrady, slzy mi tekli po tvářích a sotva jsem popadala dech. Proč se tohle děje?!
Proč mi tohle otec udělal?!
Copak mě neměl rád?
Připadala jsem jak kráva, kterou chtějí prodat na trhu aby z ní později měli maso.
Zakopla jsem o kořen stromu a spadla na kolena. Tohle je otřesný den. Před nedávnem mi zemřel otec a teď zjišťuji že můj milovaný otec mi podepsal rozsudek smrti. Vdát se za někoho koho neznám a nemiluji. Hrozné.
Seděla jsem ve zahradě v klubíčku a naříkala. Ani nevím jak dlouho jsem tam byla. Doufala jsem že budu chvilku o samotě. Nikým a ničím nerušena aspoň chvilinku vsého života.
Ne.
Nebyla jsem sama.
Zachvilku ke mě přiběhla služebná .

"Princezno? Co tady děláte všude vás hledám. Musíte se připravit,, pravila mi a dál se na mě usmívala. Jakoby se nic nedělo. Jakoby mě právě matka nechtěla zasnoubit s mužem kterého jsem nikdy dřív neviděla.

"Na co se mám připravit,, řekla jsem chladně. Bez emocí. Hleděla jsem na své nohy a byla úplně bez života. Neměla jsem chuť žít natož se na něco připravovat.

"Přece na váš zásnubní ples. Pojďte musíte se ustrojit.,, řekla s úsměvem a podala mi ruku. Ošklivě jsem se zamračila spíše vražedně.

"Jděte se svými zásnubami do háje! Když se matce tak líbí ať si ho vezme sama, ale já se nebudu vdávat za někoho koho neznám a nemiluji, to radši zemřu!!,, křičela jsem na ní a vyhodila ji od sebe. Odešla s vyděšeným výrazem za nedlouho se nademnou objevila další osoba. Tentokrát to nebyla služka ale něco mnohem horšího.
Má matka.
Podívala jsem se na ní s otráveným obličejem.

"Princezno Sofie Marie Konzuelo I.!,, křikla matka na mě. "Jestli si myslíš, že díky tomu, že jsi byla zlá má služebnou a řeklas jí to co si myslíš, že zruším ty zásnubi. Tak si na omylu! Prince Ricarda si vezmeš a hotovo!,, z toho jméná se mi zježily chloupky po celém těle. Princ Ricard?! To snad ne. Vdyt je tak chladný a necitelný.

V té chvíli jsem ještě netušila, že existuje mnohem horší člověk než je Princ Ricard.

xxx

Seděla jsem u jídelního stolu se sklenkou červeného vína rudého jak krev. Po troškách jsem upíjela. Jako slušná dospělá žena. Měla jsem jednoduché šaty černo modré. Vršek byl modrý a zbytek neboli sukně černá. Na pravém stehně jsem měla dlouhý rozparek, který končil těsně pod bokem.
Lednem jsem měla přehozenou nohu přes nohu a čekala na chvíli kdy padne můj ortel smrti a matka vyhlásí moje a Ricardovo zasnoubení.

"Smím prosit slečno?,, ozval se nademnou zhrublí mužský hlas. Letmo jsem se na něj koukla byl pohledný to ano, ale nechtěla jsem s žádným mužem ztrácet čas. Vždyť zachvilku mě matka zasnoubí s cizím mužem. Princ Ricard je pro mě cizí, ale kolují o něm hrůzné věci.
Není milí.
Možná má slitování nad určitými lidmi.
Nikoho nemiluje jen sebe.
Jak s takovým člověkem můžu žít? On by byl schopen mě po sňatku třeba i zabít nebo jinak ublížit, králem by stejně byl, tak na co bych mu byla já. Může se mě zbavit klidně hned po svatbě.
Ne! Tak už dost. Nemůžu na tohle myslet moc to dramatizuji.
Podívala jsem se znovu před sebe. Usmala jsem se a odpověděla.

"Je mi líto, ale nemohu s vámi tančit. Čekám až má matka nademnou vynese ortel,, odpověděla jsem s úsměvem.

"Vaše matka vás chce zprovodit ze světa?,, zeptal se s úsměvem na tváři. Asi si myslel že si dělám srandu. Ach kdybych si dělala.

"Ne. Vlastně ano, ale neuvědomuje si to. Něco mi řiká že víte kdo jsem?,, zeptala jsem se ho. Jen kývl na souhlas. To je skvělé já ani nevím s kým mam tu čest. No co. Stejnak tu dlouho nebudu.
"Mám domluvený sňatek. Matka mě chce provdat za sobeckého a bezcitného muže, kterého jsem v životě neviděla a nechci si ho vzít. Nechci ho ani vidět. To bych radši zemřela,, odpověděla jsem zklesle. Znovu se mi chtělo brečet, když jsem jen pomyslela na to co mě čeká. Omluvila jsem se tomu muži a odběhla pryč.
Seděla jsem ve svém pokoji. Nechtělo se mi tam vrátit. Přemýšlela jsem o tom co budu dělat, když mě z myslelnek vyrušil matčin hlas.

"Sofie? Chtěla bych se ti omluvit za své ranní chování a taky za to že jsme ti to s otcem neřekli dříve. Asi je teď toho na tebe hodně.,, říkala to tak mile a vřele     
"Vím co se o princi Ricardovi říká, ale tenkrát byl sám dítě. A zasnoubily jsme tě s ním, protože jeho království je mnohem větší než to naše a každé království se musí rozšířit. A to se dělá sňatkem. Domluveným sňatkem jinak to nejde takhle to chodí už stovky let,, snažila se mi to vysvětlit a já to chápu, ale nepřistoupím na to. Nikdy!

"Já tomu rozumím matko. Ale nepřistoupím na to. Nikdy to mě budete muset k oltáři dovést v řetězech protože já si toho muže brát nechci a ani nebudu!,, postavila se, a zamračeně se na mě podívala.

"Dobře. Je to tvá volba,, odešla. Došlo mi to. Matka je schopna jít i přes mrtvoli. I přes tu mou a nezastaví se dokud nedosáhne svého,, v neuvěřitelné rychlosti jsem se zvedla a běžela ke stájím. Cestou jsem ztratila oba střevíce což mi nevadilo běželo se mi lépe. Na sedla jsem na svého koně a odjela pryč.
Odjela jsem za svou vysněnou svobodou.
Jela jsem dál a dál, když najednou kůň se zplašil, shodil mě a běžel pryč odemě. Volala jsem na něj, ale nezastavil se běžel dál jakoby mě ani neslyšel a tak jsem zůstala sama v lese okolo mě byla jen tma a stromy.