Uprchlice aneb Princezna proti své vůli

22.

Připadala jsem si jak obří balón. Nemohla jsem se ani ohnout, když jsem si sedla nemohla jsem se zvednout, neviděla jsem si ani na špičky bot. Jak může být břicho takhle velké? Jak je to možné že každý pohyb je namáhavý. Je možné že každým dnem porodím a už se těším až bude ten prcek venku. Podle doktora je vše v pořádku a neměla bych se moc vzdalovat od hradu, protože se každým dnem může miminko narodit.
Chodila jsem po hradě a hledala matku nemohla jsem ji nikde najít. Až konečně v jednací síni jsem ji našla stála tam s nějakým mužem. Neviděla jsem mu do obličeje ale pak se otočil a mě se zastavilo srdce šokem.

"A tady jsi. Dovolte abych vám představila svou dceru Sofii Marii Anastazii Konzuelu I. Nalslednici trůnu. Opravdu mě překvapilo že jste projevil zájem. Ale teď už vás nechám o samotě aby jste se poznali. Trošku.,, ještě než odešla vzala si mě stranou. "Zlato. To je král z Černého království a projevil zájem o tvou ruku ačkoliv ví v jaké jsi situaci. Tak buď milá,, ještě mi dala pusu na tvář a odešla. Tak král z Černého království ten co mě málem znesvětil ve vězení chce mou ruku. Jenže pak mě znesvětil jeho bratr.

"Princezno.,, řekl a uklonil se "já dlužíme vám omluvu. Mé chování bylo nepřípustné, ale na mou obranu já netušil, že jste princezna,, falešně jsem se zasmála a zakroutila hlavou

"Jistě. Kdyby jste věděl kdo jsem ani by jste se mě nedotkl. Jenže co ostatní služebné co jste zneuctil a kterým váš bratr nepomohl!,, zvýšila jsem na něj hlas. On semknul rty do úzké linky a trochu se zamračil. Jistě jsem urozená, ale křičet na krále bych tedy neměla

"Bratr ochránil jen vás. A zřejmě neztrácel čas.,, podíval se na mé obrovské břicho a já se za něj automaticky chytla. "Jaktože tu není?,,

"S bratrem máte dost věcí společných. A proč tu není. To víte když vás někdo zachrání jenže pak vězní na svém hradě pak si konečně získá vaše srdce vy mu dáte nevinnost, ale on vás pak vyhodí. Tak to se nesmíte divit, že tu není a o svém  dítěti neví.,, řekla jsem rozhořčeně. Sklopil zrak a tvářil se provinile.

"To je mi líto. Bratr vypadal že vás miluje. Jenže to jsem nevěděl že jste to vy. Omlouvám se, vaší matce vyřiďte mou omluvu,, najednou se tak rychle stáhl a oděšel. Co se stalo?

~~~~~~~~~~~~~~~
Ricardo

Připadám si jako blázen. Už cele měsíce se dívám z toho okna ze kterého jsem pozoroval jak moje Sofie odjíždí. Pořád to vidím od té doby co odjela nemohl jsem odjet z letního hrádku. Nemohl jsem, nešlo to. Slyšel jsem bušení na hlavní dveře. Jelikož tu jsem sám, musel jsem otevřít já. Viděl jsem známí obličej akorát ne ten, který bych toužil vidět.

"Bratře co tady děláš?,, bez pozvání vstoupil dovnitř.
A rozhlédl se kolem. Nikdy na mém hrádku nebyl tak co tady dělá? 

"Přijel jsem se podívat na největšího idiota na světě,, otočil se na mě a díval se. Cože? Já a idiot? Co zase blbne.

"Jestli sis ze mě přišel dělat legraci tak můžeš zase jít,, řekl jsem naštvaně a pokynul rukou ke dveřím.

"Kdepak bratře. Já ti přijel dát pár facek aby ses probral. Dostal jsem pozvání na hrad od jisté královny a ta má dceru na vdávání jenže je v těžké situaci ta dcera ať přijedu a pochopím. Jo a pochopil jsem. Byla matka tvé bývalé snoubenky Sofie a já myslím že by jsi tam měl ject.,, její matka jí nabídla mému bratrovi copak je Sofie nějaká kráva na prodej? A v jaké těžké situaci se Sofie nachází? Je snad nemocná?

"Co? Co je Sofii? Co se jí stalo?,, ptal jsem se naléhavě

"Já ti to říkat nebudu. To musíš zjistit ty. Bratře mohl jsem být sobecký, vzít si ji a ty bys to nezjistil. Jenže já ti přeji štěstí, když jsem nemohl být šťastný já ty můžeš. Jeď tam a vyřešte si to,, řekl jen a odešel. Nerozuměl jsem tomu ale zřejmě to je něco naléhavého.
Proto jsem se oblékl a vyrazil za Sofií.