Uprchlice aneb Princezna proti své vůli

9.

Bolelo mě celé tělo.
Nic jsem necítila, až na jedno, že podemnou nebyla půda prudce jsem otevřela oči a na poslední chvíli se chytila kraje kde končila zem a začínala propast. Držela jsem se z posledních sil co ve mě zbyli, ale věděla jsem že se dlouho neudržím. Koukla jsem se nad sebe a viděla toho odborného chlapa jak se nademnou sklání. Chtěl něco říct už se nadechoval, ale neřekl nic. Zmizel mi z dohledu, někdo ho strhl pryč a potom prolítl vedle mě smeřujíc dolů za svým přítelem. Doufám, že oba skončí v pekle. Je sice krásný že mě zachránil, ale bylo by ještě hezčí kdyby to dodělal a vytáhl mě.

"Ricardo! Tady jsem!,, křičela jsem a za chvíli se nademnou objevil. Chtěla jsem mu podat ruku, ale jakmile jsem jednu ruku pustila tak ta druhá se pustila taky. Já chvíli myslela, že půjdu za těmi loupežníky naštěstí byl rychlý a chytl mě za tu ruku pak i druhou, potom mě vytáhl.
Oba jsme byli vyčerpání a leželi na zemi, ležela jsem mu na hrudi a cítila jak jeho srdce rychle bije. Akorát nevím jestli to bylo z toho že se pral s loupežníky a pak mě vytahoval nebo ze mě.

"Říkal jsem ti, že se máš pokusit přežít. Neříkal jsem uteč a spadni do propasti,, jako vážně mi to bude vyčítat?!

"A co jsem měla podle tebe dělat schovat se za strom a čekat jestli je přepereš nebo ne? To si fakt myslíš že by si mě nevšimli? Když si všimli i toho, že jsem vzala koně a ujela? To jsi tedy naivní,, idiot! Zrovna když jsem na něj začínala měnit názor tak to takhle podělá, blbec. Zvedla jsem se a šla ke koni, chtěla jsem nasednout, ale on si mě otočil k sobě.

"Co si jako myslíš že děláš?,, zeptal se naštvaně

"Tak snad pojedeme dál ne?,, řekla jsem stejným tónem.

"Ty snad víš kudy?,,

"Ne. Ale já jedu k sobě domů a to není touhle cestou. My v zemi žádný sráz nemáme,, řekla jsem naštvaně

"Ano. Jedeme ke mě tam vyměníme koně pojedeme k tobě,, odpověděl jakoby se nic nedělo. Nějak se mi to nelíbilo, myslím, že má něco v plánu. Snažila jsem se tomu věřit.

"Dobře,, kývla jsem nasedli jsme na koně a jeli. Za pár hodin jsme ale stejně zastavili už se stmívalo.
Rozložil věci na přenocování.

"Jsi nějak zraněná?,, zaptal se najednou. To teda brzo kdybych měla vážné zranění tak už jsem mrtvá.

"Jen nějaké škrábance,, 
Ošetřil mi je skoro to ani nebolelo.
Pak jsem ležela na boku pořád se na mě koukal, když najednou se ke mě přiblížil a chtěl mi dát pusu. Zastavila jsem ho.
"Jsem ti moc vděčná, že jsi mi zachránil život, ale můj názor na tebe se nezměnil,, asi jsem ho sklamala, ale je to tak. Otočila jsem se na druhý bok a usnula.
Ráno mě však čekalo nemilé probuzení.