Uprchlice aneb Princezna proti své vůli

19.

Už jsme na tomhle hrádku několik dní a já asi zešílím. Ležet vedle něj každou noc v posteli. Trávit s ním celé dny. A chovat se jakoby se semnou nic nedělo. Ani nevíte jak je to namáhavé. Nedotýkat se ho. Už tady nemůžu být, už se nemůžu dál přemáhat. Dnes jsme si vyjeli na koních a už se vracíme zpátky do hrádku. Celou dobu co jsme byli na vyjížďce povídal mi o svém dětsví jak prožíval svou první lásku jmenovala se Daisy. V podstatě mi odvýprávěl celí svůj život a já celou dobu mlčela. Přemýšlela jsem nad tím co vlastně cítím vůči Ricardovi. Měl pravdu od nenávisti k lásce je jen krůček. A já ten krůček asi udělala. Dojeli jsme do hrádku dali jsme koně do stájí a odstrojili je.
Jakmile jsem to udělala, rozutíkala jsem se do naší komnaty a začala si báli tich pár věcí co tu mám. Zachvíli jsem za sebou slyšela cvaknout dveře.

"Sofie? Co to zase děláš?!,, přišel ke mě ze zadu a chytl mě za paže a přitáhl k sobě. Snažila jsem se mu vzepřít ale šlo to těžko je moc silný.

"Já už nemůžu! Nemůžu tu být jedu zpátky k matce!,, zařvala jsem naplno a on se zarazil.

"Cože? Já myslel že tohle jsme už probrali? Doufal jsem že mi s tím dáš pokoj,, rozčiloval se taky

"Je to moje matka! Miluju jí přišla o manžela a pak jsem utekla já a...... ani si nedokážu představit co prožívá a ty mě tu držíš jak vězně!,, ječela jsem na něj a přitom se přemáhala abych se na něj nevrhla.

"Tohle není ten důvod že ne? Tvá matka to není ten hlavní důvod že jo? Co se děje?,, hmmm není blbej to se musí nechat.

"Nemůžu tu být s tebou. Nejde to. Měl jsi pravdu o té nenávisti a lásce. Mám tak zmatené pocity a když vedle tebe v noci ležím tak....to je jedno prostě jedu domů,, řekla jsem rozhodně, ale než jsem se stačila jen nadechnout měla jsem jeho rty na těch svých. Konečně jsem se uvolnila a obmotala mu ruce kolem krku. Zachvili jsem pod zády cítila měkkou postel.
"Jestli si myslíš že mi teď utečeš tak se mýlíš,, věděla jsem že dělám pěknou pitomost, ale ten chtíč byl silnější.