Uprchlice aneb Princezna proti své vůli

12.

Nějakou chvíli jsem nehybně ležela a zpracovávala to, že jsme se právě líbali. To by tolik nevadilo, horší je že se mi to líbilo. To nejde vždyť ho nesnáším!
No nic. Po chvíli jsem se zvedla a rozhlédla se po místnosti.
Páni. Byla snad větší než moje komnata co mám doma. Doběhla jsem k oknu ze kterého byl vidět les a za ním byl vidět vodopád i tu vodu jsem slyšela hučet byl to krásný výhled. V pokoji jsem měla obrovské skříně z dubového dřeva, obrovskou postel, kousek od postele obrovské zrcadlo také tam byli dveře které vedli do koupelny. Úžasné ale stejně nemůžu ven na čerství vzduch. Aspoň můžu z komnat a to jsem také učinila, vyšla jsem s úmyslem najít kuchyň nebo aspoň jídelnu. Nevím jak dlouho jsem bloudila, ale řeknu vám nic jsem nenašla.

"Hledáš snad něco?,, ozval se zamnou hluboký mužský hlas který jsem tak dobře znala. Ricardo kdo jiný. Naskočila mi husí kůže a vybavila se mi vzpomínka která se stala před pár hodinami. Několikrát jsem polkla a snažila se uklidnit. Nakonec jsem se uklidnila a otočila se na něj.

"Kuchyň nebo místnost kde je nějaké jídlo,, řekla jsem trochu rozklepaným hlasem. Pokynul mi rukou úplně na opačnou stranu než jsem šla a pak jsme šli úplně jinými chodbami. Celou dobu jsem šla špatně. Za chvilku jsme byli přímo u zdroje jídla, v kuchyni.

"Řekni si co chceš. Klidně ti něco udělám.,, řekl a usmál se. Divný.
Jen jsem odfrkla a chtěla ho uzemnit.

"A co za to budeš chtít další pusu?,, řekla jsem jedovatě. Omyl. Tím jsem ho neodpálila, jen jsem ho víc přilákala.

"Když už jsi u toho,, řekl laškovně "nemůžu to dostat z hlavy. To jak jsi ze skoro strhala oblečení. Co to mohlo způsobit,, pomalu se ke mě přibližoval až stál úplně u mě. "Užila by sis to se mnou. Vzal bych tě do náručí a položil tě na postel potom bych tě zbavil těch šatů co ti pokrývají tvé jistě krásné tělo. Pak by přišla chvíle kdy bych se věnoval jen tobě a tvému tělu. Začal bych u obličeje a přes celé tělo a obě nohy bych se dostal obličejem do tvého klína. Pak, po tom co bych tě udělal a ty by sis odpočinula, bys zažila ten nejlepší sex v životě na kterej bys nikdy nezapomněla,, zůstala jsem na něj zírat. Nevím jestli jsem byla překvapená, naštvaná, ale na víc jak zírání jsem se nezmohla. Až po chvíli jsem se vzpamatovala a silně ho odstrčila.

"Co si o sobě do háje myslíš! Jasně že ne!,, vyjela jsem po něm a chtěla jsem odejít jenže mi došlo, že jsem ještě nejedla. Tak jsem se vrátila zpátky a začala hledat něco k snědku.

"Dobře. Promiň byla to jen nabídka.,, řekl s úšklebkem na tváři. Potom se vydal přímo ke mě. "Pojď ukážu ti kde kuchař schovává nejlepší suroviny,, natáhl ke mě ruku a zavedl mě do nějakého sklepa. Mohla jsem si vybrat co jsem jen chtěla. Vzala jsem šunku a krajíc chleba, vyšli jsme zpátky do kuchyně sedli si ke stolu, já jedla a on na mě se zájmem koukal. Pak jen na chvilku sklopil zrak. Chvilku se díval na stůl a pak vrátí zrak znovu na mě. Už, už jsem se chtěla zeptat proč na mě tak zírá, nemusela jsem začal sám.
"Jmenovala se Mona.,, promluvil a já nechápala o čem to mluví "miloval jsem ji snad už od dětství ačkoliv jsem věděl, že mi nikdy patřit nebude. Přesto jsem s ní měl poměr,, hlava mu padla do dlaní a zlomil se mu hlas "nebyla to Princezna, ale nebyla ani chudá. Ochořela a doktor jí nezvládl pomoci. Tohle zamává tvým světem a už se z toho nevyhrabeš. Ano jsem necitelný podobně jako bratr a já mám k tomu taky svůj důvod. Myslel jsem že jsi jiná, že jsi chápavá a milá ale ty jsi neznala mé důvody a už máš předsudky.,, teď jsem se cítila opravdu hrozně. Měl pravdu odsoudila jsem ho bez vysvětlení.

"Promiň. Neměla jsem právo soudit tě, když jsem neznala okolnosti tvého chování. Teď se omlouvám upřímně,, řekla jsem mu a usmála se na něj. "Je mi líto co se stalo tobě i tvému bratrovi, ale to nemění nic na faktu, že k tobě nic necítím a vzít si tě nechci promiň. Jak už jsem řekla chci se zamilovat srdcem,, přikývl nevím jestli chápavě nebo tak že se mezi námi nic nezměnilo. Nechápu proč mu tak vadí že ho nechci, když on mě ve skutečnosti taky nechtěl. Miloval Monu a nejspíš jí pořád miluje i když už není mezi námi. Chvíli jsem přemýšlela jak změnit téma, ale nic mě nenapadlo.

"Nauč mě se bránit. Jak se ubránit, když mě někdo přepadne.,, zašeptala jsem potichu. Zvedl na mě obočí, ale po chvilce ho zase vyrovnal.

"Tak dobře. Naučím tě to. Třeba nás to sblíží a ty si o mě nebudeš pořád myslet jak jsem hrozný,, potom se zvedl a natáhl ke mě ruku. Dobrý třeba můj plán vyjde a konečně odtud uteču