Buď-moje-holka. Ani jeden jsme se od sebe nedotáhli, ale musela jsem to udělat. Chce abych byla jeho..holka?
"M-Myslíš to vážně?" nevim proč, ale jeho otázka mě překvapila. Podívala jsem se mu hluboko do očí.
"Ano" usmál se a já mu úsměv opětovala. "Budeš moje holka?" zopakoval otázku. Moje odpověď byla jasné ano. Myslím si, že je to ten pravý.
"Ano" obejmula jsem ho. Doufám, že mi neublíží jako to před rokem udělal Jack. Byla to strašná bolest. Jack mě podvedl to jak ke mě přišel a řekl mi to. Nikdy na to nezapomenu.
Seděla jsem u notebooku a dávala jsem se na film. Byla to nejnapínavější část filmu, ale někdo zazvonil. Neochotně jsem stopla film a šla dolů otevřít dveře. Když jsem je otevřela stál tam Jack. Překvapila mě jeho návštěva a byla jsem i ráda, protože byl teď dva týdny mimo město.
"Ahoj. Co tu děláš? Neozval si se." smutně jsem se usmála, ale i on nevypadal dvakrát šťastně.
"Potřebuju s tebou mluvit." ignoroval moji otázku. Pocítila jsem divný tlak v mém břiše. Nevěděla jsem co se děje. Pořád jsem ani nechápala proč tu teď je. Neozve se dva týdny a po dvou týdnech se tu záhadně objeví.
"Mluv" jediné slovo na, které jsem se v tu chvíli zmohla. Celé moje tělo bylo stuhlé a nebylo schopné jakéhokoliv pohybu.
"Víš jak jsem byl teď dva týdny mimo město?" nadechl se a začal. Jen jsem přikývla a nechala ho mluvit dál. "Jeden večer jsem šel do klubu..a..opil jsem se. Ráno jsem se probudil u nějaký holky. No..Vyspali jsme se spolu. Je mi to líto Acacio. Miluju tě. Odpustíš mi to?" cítila jsem jak slzy stékají po mé tváři, ale to mi bylo jedno. Podvedl mě! Myslela jsem si, že by to nikdy neudělal. Nemůžu tomu uvěřit.
"Acacio.." chytl mě za ruce, ale já se mu vytrhla.
"Ne. Je konec Jacku! Nechci tě nikdy vidět!" s těmito slovy jsem bouchla dveřmi a brečela.
"Acacio?" probral mě z myšlenek a pobaveně se na mě díval.
"Ano?" probrala jsem se. Viděla jsem jeho úšklebek určitě se musel bavit když mě viděl jak se koukám někam do blba.
"Žiješ?" zasmál se. Hravě jsem ho bouchla do ramene.
"Ne chodíš s mrtvolou" zaironizovala jsem a snažila se mít stálý vážný výraz, ale dlouho mi to nevydrželo a začala jsem se smát Harry se přidal.
"Přemýšlel jsem jestli by si dneska nechtěla jít na párty. Neboj je to domácí párty a myslel jsem že by ses tam mohla seznámit s klukama." podrbal se na zátylku. Je nervózní? To je nějak často poslední dobou.
"Půjdu ráda, ale s ortézou to nepůjde. Co třeba kdyby jsme zajeli za doktorem?" nabídla jsem a Harry akorát přikývl na souhlas.
****
"Vypadá to, že už je to úplně zdravé. Ortézu už nepotřebujete a další kontrolu také ne. Tak nashledanou." oznámil mi mile doktor. Super!
"Děkuju a nashledanou." usmála jsem se na něj a odešla z místnosti.
Harry čekal venku a když mě uviděl ukázal ty svoje jamky.
"Tak?" stoupl si a nadzvedl obočí.
"Divoká jízda začíná" zakroutila jsem bokama a smála se. Harry se možná akorát tak bavil.
"Jasný jasný. Tak jdeme babe." chytil mě za ruku. Řekl mi babe ta přezdívka se mi líbí. Beze slova jsme vyšli z nemocnice ruka v ruce. Nastoupili jsme do auta a jeli domů.
