Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola třetí - s ním?

Do školy jsem dnes dorazila včas, ale hned, jak jsem vešla do třídy, chtěla jsem se otočit a co nejrychleji zdrhnout. Seděl v lavici a zabodával do mě oči. Viděla jsem v nich čirou nenávist. Ups. Asi jsem ho naštvala. Dobře mu tak, parchantovi jednomu.
Zazvonilo a do třídy přišla učitelka. Vypadá to, že dneska má dobrou náladu, takže bychom mohli dělat něco jednoduššího.
,, Tak, utvoříme si dvojice a začneme pracovat" hned, jak to do řekla s Eshly jsme se k sobě vrhly.
,, Ehm.. Caroline" začala učitelka ,, ty budeš ve dvojici s Chrisem. Je tu nový a tobě jde čeština. Takže mu trochu pomůžeš" vlídně se na mě usmála. S ním? Něco jsem chtěla namítnout, protože já nebudu s tím namyšleným blbečkem, ale Eshly mě hned zastavila a řekla ať s ním radši jdu. Zamračila jsem se na něj a sesunula se na židli vedle něj. Ukážu mu, zač je toho loket.
,, Takže..... co nechápeš? " zeptala jsem se nezaujatě.
,, Tebe" odfrknul si.
Nechápavě jsem se na něj podívala.
,, Nechápu tě. Myslíš si o sobě jak seš hustá a přitom nic. Na co si hraješ? "
díval se na mě jako bych byla z vesmíru a mluvila  na něj mimozemštinou.
,,Já?  Já si na nic nehraju. To ty si tady na něco hraješ! " Začala jsem na něj křičet a vší silou ho strčila do ramen. Vykulil oči a s hlasitým řachnutím spadl na zem. Vypadalo to, že to dost bolelo. Vrhl na mě ten nejhrozivější pohled, který jsem kdy viděla a vyhoupl se na nohy.
,, Božínku, nestalo se ti nic? " učitelka se k němu vrhla, jako bych ho pobodala. Pff. Teď má ještě pozornost. Chytil se za záda a dělal, jak ho to strašně bolí.
,, Budeme se muset promluvit " řekla učitelka s pohledem upřeným přímo na mě. Její namalované obočí se na mě škaredě mračilo. Ah.... to jsem to zase vyvedla.
Když se všichni uklidnili,  podíval se na mě,  usmál se a pošeptal  mi : ,,Pravidla zlato. Pravidla. "
Já mu kašlu na nějaký blbý pravidla. To si může strčit někam.

Po škole jsem se vydala rovnou domů a měla jsem v plánu jít se dívat na Hru o trůny (seriál), ale když jsem se přiblížila k domu, všimla jsem si, že tam stojí skupina lidí. Konkrétně kluků. Přišla jsem blíž a všimla si, že uprostřed stojí Chris a něco drží v ruce.  To něco bylo moje. Byl to můj loňský deník, kde jsem měla napsáno snad všechno, co jsem za ten rok zažila.
Podívala jsem se na něj a on měl na tváři neuvěřitelný úsměv a nahlas předčítal, to co tam stálo. Všichni okolo se smáli.  Ten vztek nešel ani popsat. Prodrala jsem se skrz rozběsněný dav kluků a vytrhla mu deník z ruky. Šlehla jsem po něm pohledem a vrazila mu facku.
,, Ale noták zlato.....přece mi nebudeš ubližovat. To máš za tu židli "
V očích jsem měla slzy. Ne z toho, že by mi to bylo líto. Ne to ne. Bylo to ze vzteku. Takovýhle vzteku jsem ještě nikdy necítila. Měla jsem chuť mu utrhnout hlavu. Nebo ho pořádně nakopnout do rozkroku. A tím pořádně, myslím pořádně.
,, Přece nám nebudeš plakat princezno...... " Všichni se smáli na plné kolo a já už to nevydržela a vyběhla k domu, do kterého jsem následně vklouzla a s co největším řachnutím zabouchla dveře. Vyběhla jsem k sobě do pokoje a svalila se na postel........