Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola devátá - zapomeň

Měla jsem úplně promočený polštář a kapesníky, které ležely okolo, nešly ani spočítat. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Proč? Proč já? Myslela jsem, že Eshly je moje nejlepší kamarádka a Chris...... můj..... kluk?  Nechápu to. Stále mám v hlavě ten obraz, jak na něm seděla úplně nahá a on..... on se tvářil úplně neutrálně. BOŽE!
Zvedla jsem telefon, který ležel celou dobu vedle mě a podívala se na displej. Hah..... 23 zmeškaných hovorů od Chrise. Pff. Jak si může dovolit mi ještě volat a něco zkoušet? 
Zítra je pondělí. Takže škola. Uvidím je. Oba dva a ona sedí vedle mě.Skvěle.

Druhý den

Když jsem vešla do třídy, ještě tam nebyli. Sedla jsem si na svoje místo a připravila si na první hodinu. Hned, jak jsem zvedla hlavu, uviděla jsem ho. Srdce mi vynechalo jeden úder. Tvářil se překvapeně a hned se ke mě vydal. Sklopila jsem pohled.
,, Car.... " začal tichým hlasem.
,, Ne, vypadni. Nehodlám s tebou mluvit" začala jsem.
,, Počkej přece " nenechal se odbýt.
,, Vypadni! "zakřičela jsem a bylo mi jedno, že se na mě všichni dívají.
Omluvně se podíval, otočil se a odešel.
Škola utekla překvapivě rychle a já se hned po ní vydala domů. Eshly dnes nepřišla. Díky Bohu.
Když jsem se blížila k domu, uslyšela jsem za sebou kroky a otočila jsem se. Stál tam a koukal na mě těma JEHO očima. K sakru!
,, Nechci s tebou mluvit" řekla jsem, než stačil otevřít pusu. Otáčela jsem se, když mě najednou chytil za ruku a otočil si mě k sobě. Slzy se mi draly do očí, ale udržela jsem je.
,, Nech mě to vysvětlit...... " řekl a vyhýbal se mému pohledu.
,, A co mi chceš jako vysvětlovat?  To,  že moje nejlepší kamarádka na tobě seděla nahá a ty si vůbec, ale vůbec, nic nedělal? Myslím, že to chápu! " křičela jsem na něj a slzy už dál neudržela. Brečela jsem naplno.
,, Jo, přesně tohle ti chci vysvětlit. Nech mě to vysvětlit. Prosím " řekl a upřímně se mi podíval do očí.
,, Zapomeň" řekla jsem.
,,Cože? " nechápavě se na mě díval.
,, Zapomeň," zopakovala jsem ,,zapomeň na všechno, co jsme spolu prožili. Naše osudy se propletly, ale nespojily. Zapomeň na naší první srážku a na to, jak jsme se nesnášeli, na náš první polibek, na kino. Zapomeň na nás. " Otočila jsem se a vběhla do domu. Vyběhla jsem schody, hodila tašku do kouta a svalila se na postel, na které jsem se následně rozbrečela, jako ještě nikdy.
Vážně jsem mu právě řekla, ať zapomene? Udělá to nebo ne? Zapomene?
Po dvou hodinách breku a sebelítosti jsem se šla osprchovat. Hned se mi ulevilo, ale ne tak, jak bych chtěla. Otevřela jsem mobil a uviděla zprávu. Byla od něj. Klika jsem na displej a začala číst.
    Caroline, nemůžu zapomenout. Nemůžu zapomenout na první spojení našich rtů, na kino, na to, jak jsem tě nesnášel, nemůžu zapomenout na tebe. Nedostal sem možnost ti to vysvětlit a proto tě žádám o jednu jedinou šanci. Car..... prosím. Zítra ve čtyři v kavárně Na rohu.
Nevím, co si mám myslet a už vůbec nevím, co mám dělat. Zhasla jsem a šla si lehnout. Mám tam jít?