Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola dvanáctá - cože?!

Pořád mi psal a volal a já už nevěděla, co dělat. Co na tom koncertě vůbec dělal? Někoho tam zmlátí a čeká, že to jen tak přejdu? Ne, to se omlouvám, ale nepřejdu. Ležela jsem na posteli a přemýšlela, co s ním budu dělat. Zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít. Stál tam s obrovskou kyticí růží a na tváři měl široký úsměv.
,, Ahoj " řekl nervózně. Připadala jsem si strašně trapně. Stála jsem, na sobě jen špinavé pyžamo a nevěděla co říct. No... pro začátek ho můžu třeba pozdravit.
,, Ahoj, co chceš?" zeptala jsem se rovnou.
,, É..... mluvit s tebou"
,, Ale co když s tebou mluvit nechci"
,, Nemáš na vybranou"
Otevřela jsem dveře dokořán a pokynula mu, aby šel dovnitř. Měla jsem strašné nutkání se usmívat, ale potlačila jsem ho. Šla jsem po schodech do svého pokoje a on mě následoval. Růže jsem si od něj vzala a dala je do vázy. Sedl si ke mě na postel a díval se na mě tím jeho neskutečně roztomilým pohledem. Tohle na mě ale neplatí.
,, Tak o čem chceš mluvit " zeptala jsem se a dřepla si naproti němu.
,, Je toho víc a já nevim, kde začít "
,, Co třeba od začátku? "
,, Hm..... dobrej nápad. Takže k tomu koncertu;já.... nechtěl sem, ale on na tebe sahal a ty..... ty si vypadala bezbranně, tak jsem prostě zakročil"
,, Jo, ale nemusel ses na něj hned vrhat a škrtit ho a spoustu dalších věcí " zamračila jsem se na něj.
,, Já vím, já vím. Neudržel jsem se. Měl jsem strašnej vztek"
,, No, to sem si všimla"
,, Můžeš přestat? " zeptal se a mračil se.
,, S čím jako ?"
,, S tím, jak mi odpovídáš"
,, Heh" zasmála jsem se  ,, já ti odpovídám naprosto normálně "
,, Ne to teda ne, ale abych pokračoval "  odmlčel se  ,, je tady jedna........ ehm.... taková věc..... víš já se budu zase stěhovat "
,, Cože?!" vykřikla jsem. Když to řekl, myslela jsem, že se rozbrečím. Prosím, ať si dělá srandu. PROSÍM! Všechen vztek ze mě opadl a já se na něj vrhla a objala ho. Teď už jsem brečela a on taky. Počkat cože?  On...... on brečí? Odtáhla jsem se od něj a přitiskla své rty na ty jeho. Bože!  Ten pocit, ta chuť. Všechno mi to hrozně chybělo. Políbila jsem ho vášnivěji, než kdy dřív a on mi polibek oplácel. Miluju dotýkat se jeho rtů a cítit jejich sladkou chuť, která byla teď kvůli slzám trochu slanější. Odtrhl se ode mě a zpříma se mi podíval do očí, které byly teď červené.
,, Neboj, není to daleko. Jen pár desítek kilometrů"
,, Pár desítek? Mě vadí i když si ode mě víc, jak dvacet metrů, natož kilometrů "
Zasmál se a natáhl ke mě ruku, kterou mi setřel stékající slzu.
,, Jakto, že se tak moc stěhujete? " zeptala jsem se a nepřestávala brečet.
,, Hlavně kvůli tátově práci, ale neboj, budeme si psát,volat a já za tebou budu každý týden jezdit jo?"
,,A co když si najdeš jinou?"
,, Jakou jinou?"
,, No jinou holku "
,, Nenajdu " řekl a znovu se mi zadíval upřímně do očí  ,, miluju tebe a jenom tebe, jasný? "
,, Jasný" řekla jsem a znovu ho políbila. Tentokrát jemněji a pomaleji. Lehl si na záda a já se pomalu sesunula na něj. Ruce mi ovinul kolem boků a přitiskl si mě na sebe. Pomalu, ale jistě jsem se pod jeho dotekem roztékala. Byl to tak úžasný pocit. Ruce jsem mu vrazila do vlasů a nepřestávala ho líbat. Jeho ruce se posunuly níž, takže mě momentálně držel za zadek a já si nemohla pomoct a usmála jsem se. On samozřejmě taky.
Po zbytek dne jsme leželi v mojí posteli a povídali si, líbali se a plánovali. Slíbili jsme si, že za sebou budeme pravidelně jezdit.
K večeru odešel a já měla stále divný pocit. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se budeme vídat, ale na druhou, se stěhuje a nebude to takové, jaké to bývalo. Možná se pletu, možné ne.