Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola jedenáctá - rvačka

Chtěla jsem okolo ní jen projít, ale ona mě chytila za ruku a otočila si mě k čelem k sobě.
,, Tak co tvůj bezva vztah? " zeptala se a ušklíbla se. Nepoznávala jsem ji. Vždycky pro mě byla vším a já ji mohla věřit a se vším se svěřovat. Byla moje  nejlepší kamarádka. Byla....
,, Náhodou.... celkem dobrý. Jen mi nejde něco do hlavy" odpověděla jsem.
,, Copak to je? "
,, Víš, co tě donutilo to udělat?  Myslela jsem, že si byla moje kamarádka " snažila jsem se, abych nevyzněla nějak zlomeně, protože já si to užívala. Bavilo mě, jak se snaží být lepší než já.
,, Děláš si srandu?  Proč sem to udělala?  " zakřičela najednou ,, ty si vždycky byla lepší. Kluci na tebe letěli víc, než na mě, měla si vždycky lepší známky, hezčí oblečení a ve všem si měla štěstí. Ten tvůj blbeček na to skočil a ty taky" křičela na mě rozzuřeně.
,, Aspoň, že to přiznáš. To, že sem lepší než ty" s těmi slovy jsem se jí vytrhla a šla si po svých. Nechala jsem jí za sebou a bylo mi jedno, jak se teď cítí. Měla jsem jí opravdu ráda, ale ona si usmyslela tyhle blbosti.
Když jsem přišla domů, nemohla jsem ho pustit z hlavy. Prostě to nešlo. Stále jsem na něj byla trochu naštvaná, ale to nic nemění na skutečnosti, že ho miluju. Teda.... cítím to tak.
Odemkla jsem telefon a uviděla zprávu od spolužáka. Psalo se v ní o nějaké akci ve městě. Šlo o nějaký koncert či co. A já byla pozvaná. Proč ne. Potřebuju se nějak odreagovat.
Na sebe jsem hodila svoje oblíbené tmavé džíny a béžové tričko s nápisem , girl do it better' a kolem šesté jsem se vydala na autobusovou zastávku.
Po vystoupení jsem hned uviděla partu lidí, které znám.
,, Ahoj" pozdravila jsem. Všichni se otočili a několika lidem se na tváři rozlil úsměv.
,, Ahoj, jsem rád, že jsi přišla. Teď jsme všichni. Tak se dem bavit ne? " řekl Lucas - spolužák, který mě pozval - a všichni jsme se vydali směrem k pódiu, na kterém byla nějaká kapela. Hudba hrála a já se skvěle bavila. Konečně po několika mučivých dnech. Všichni jsme se hýbali do rytmu hudby a nemohlo to být lepší.
Měla jsem strašnou žízeň a tak jsem si šla pro nějaké pití. Propletla jsem se davem a vydala se k automatu s pitím. Hm.... Coca-Cola?  Jo. Vhodila jsem peníze, namačkala 5B a čekala na ten úžasný nápoj, který by fakt bodnul.
,, Ahoj kočičko" řekl někdo vedle mě. Otočila jsem se a uviděla chlapa, kterého jsem v životě neviděla. Měl modré oči, které mě sjely pohledem od hlavy, až k patě. Jeho blonďaté vlasy mu padaly do ksichtu a jeho tělo se na mě nepříjemně lepilo.
,, Vodprejskni " vpálila jsem mu do obličeje, to už mě ale držel kolem pasu a dokonce bych řekla, že mu z pusy tekla slina. No fuj! 
,, Nebo co?  Nebo začneš křičet?  Věř mi, to ti nepomůže " řekl, usmál se a tím mi ukázal jeho nechutně žluté zuby. Začala jsem panikařit. Sakra! Asi  mi to poznal na očích a ještě víc se na mě přitiskl. Bleee! 
,, Ne, nebo tě nakopu do prdele" ozvalo se za mnou a já  se nemusela ani otáčet, abych poznala, kdo to je. Byl to Chris. Stál tam a v očích měl čirou zlost. No ještě lepší....ten tady tak chyběl!
,, Ty? " zasmál se můj věznitel, který měl stále ruku kolem mého pasu. Začaly se mi klepat nohy a já věděla, že jsem v pytli.
,, Ano, já. Okamžitě jí pusť" řekl Chris a naše pohledy se střetly.
,, Ne" uchechtl se žlutozubý chlápek. To už Chris nevydržel a chytil chlapovi ruku a jednu mu vrazil. Týpek to schytal a druhou stranou se praštil o automat. Chris mě jemně odstrčil stranou, ale já se ho snažila zastavit. Chytila jsem ho za ruku, kterou ale okamžitě odrazil a vrhl se na žlutozubáka, který se stále vzpamatovával z rány od automatu.
1:0 pro Chrise. Chris ho chytil za košili, ale chlap se mu vykroutil a vrazil mu pěstí. Začala mu téct krev z nosu. Co mám jako dělat?!  1:1
Chris se ho snažil praštit, ale chlápek se mu se zasmátím vyhnul, takže máchal do vzduchu. Viděla jsem ten vztek, který v sobě Chris měl.
,, Chrisi přestaň!" křičela jsem na něj, ale bylo to k ničemu. Chytil chlápka pod krkem a řekl: ,, Ještě jednou na ní sáhneš a já přísahám, že tě rozkopu. Jasný?!! "
,, Jo, jasný " vydal ze sebe s námahou chlap,  který byl úplně červený v obličeji. To už jsem nevydržela a rozplakala se. Chris se ke mě hned vrhl, ale já ho odstrčila a rozeběhla se pryč. Slyšela jsem, jak volá moje jméno, ale nezastavovala jsem. Prostě jsem běžela dál. Přes slzy jsem nic neviděla. Jen obraz toho, jak ho držel pod krkem. Ne!  On takový není! 
Vrhla jsem se (opět) se slzami do postele a jen vzlykala a vzlykala.

Ahoj všichni!  Dneska jsem se trochu více rozepsala a doufám, že se líbilo. Teď čekejte posledních pár kapitol a budeme u konce!