Kapitola první - setkání

45 0 0
                                    

To otravné zvonění budíku mi už lezlo na nervy, a tak jsem se konečně natáhla a vypla ho. Bylo pondělí - nejhorší den v týdnu. Podívala jsem se na hodinky, je čtvrt na osm, v osm mám být ve škole.
Švihem jsem se vyhoupla z postele a přešla pokoj ke skříni, z které jsem následně vytáhla černé tričko a světle modré džíny. Tryskem jsem se nasnídala a následně si vyčistila zuby. Sakra. Bylo už půl osmé. Rychle jsem si naházela potřebné sešity a učebnice do tašky a už jsem si to cupitala ke dveřím.
Venku bylo jakž takž,  ale já se teď zajímala hlavně o čas. Z kapsy jsem vytáhla mobil a chtěla jsem se podívat na hodiny,  když v tom- někdo do mě prudce naboural a mobil mi vyklouzl na zem.
,,Seš ty normální?!"zaječela jsem na osobu před sebou a sehla se pro mobil. Prosím, moc prosím, ať nemá prasklý displej. Uf.... neměl.
,,Já jestli jsem normální?  Ty máš dávat pozor na cestu a ne čumět do mobilu! "
Narovnala jsem se a vzhlédla.  Ježíši.  Málem se mi zastavilo srdce. Přede mnou stál kluk. Docela dost pěknej kluk. Jeho hnědé vlasy mu trčely všude možně a jeho karamelové oči se do mě zabodávaly. Zračila se v nich zlost smíšená s něčím, co jsem nedokázala popsat.
Co si to dovoluje?  Já nemám čumět do mobilu? 
,, Tak hele, ty frajírku, když asi vidíš, že jdu, tak třeba uhnu nebo něco řeknu a ne že do někoho vrazim vší silou!  Kdo si sakra myslíš, že seš? " z hlasu mi sršel vztek.
Kluk se ještě víc napřímil a řekl:  ,,Hele sorry, ale musim jít. Nemám čas se tady dohadovat s nějakou malou holkou. Takže papa zlato,  já mizim "
Mrkl na mě a prošel jakoby nic. Co to k čertu bylo?  Jaký zlato? 
Podívala jsem se na mobil..... SAKRA!  Rychle jsem se rozeběhla směrem ke škole a běžela jsem, jak rychle jsem jen uměla. Teď už si nemůžu dovolit další neomluvené hodiny.

Ve škole na mě jako obvykle čekala moje kamarádka Eshly. Když jsem vešla do třídy, vzhlédla a usmála se. Za minutu zvoní.... uf. Vyndala jsem potřebné věci a se zvoněním se postavila.
Do třídy vešla učitelka a někdo s ní. Nejdříve jsem postavě nevěnovala pozornost, ale jakmile promluvila učitelka podívala jsem se před sebe a nemohla věřit vlastním očím.
,, Toto je náš nový student "
Když jsem se na něj podívala, zamračil se.
,, No do prdele" povzdechla jsem si.

Na první pohled? [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat