Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola druhá - pravidla

No to si ze mě děláte srandu ne? On je se mnou ve třídě! Super. Když jsem přišla že školy, rozhodla jsem se, že se půjdu projít a vyčistit myšlenky. Vzala jsem mikinu, klíče a pro jistotu i několik drobných a spokojeně jsem vyšla na ulici. Venku pofukoval chladný, ale příjemný vítr.
Bylo něco kolem tří hodin, ale venku kupodivu nikdo nebyl. Prošla jsem okolo Eshlyina domu a zahla vpravo. Přidala jsem do kroku a za chvilku jsem byla v městském parku. Moje nejoblíbenější místo. Je tu ticho a klid. Takže na vyčištění hlavy skvělé místo. Sedla jsem si na nejbližší lavičku a zavřela oči. Přemýšlela jsem o tom klukovi, když najednou jsem cítila, jak se mi někdo otřel o ruku. Otevřela jsem oči a oddychla si. Byla to Eshly.
,, Co tu děláš takhle sama? " zeptala se s tázavým výrazem.
,, Ále...... přemýšlím nad tím novým klukem"
,,Aha a co je sním?"
Nevím, co jí na to říct.
,, Ráno jsem do něj tak trochu nabourala. Teda... Vlastně on do mě. Je nepříjemnej a furt se na mě mračí "
V tom se Eshly rozesmála na celé kolo a nechtěla přestat.
,, Čemu se tak směješ? "
,, No přece tobě! Chováš se jak malý děcko! " vyprskla na mě. Možná má pravdu. Vážně, chovám se jak malá.

Po příchodu domů jsem si vzala knížku a sedla si venku na schody. Vítr mi čechral vlasy a sluneční paprsky mi svítily přímo do obličeje. Neuvěřitelně rychle jsem se začetla. Nevnímala jsem čas ani okolí.
,, Ale, ale, ale, koho to tu máme "
Ten hlas jsem poznala okamžitě. Podívala jsem se na něj. Stál tam a úplně s klidem na mě zíral.
,,Co chceš?" z mého hlasu přímo odkapávala nenávist. Zaklapla jsem knížku a zvedla se.
,, Jen ti chci říct, že jsem lepší než ty. To já sem tady, ten který je výš. Takže jsem si přišel ujasnit pravidla "
,, Pravidla čeho? "
,, Chování...... chápeš, že ty na mě nemůžeš, ale já na tebe jo? " po tváři se mu rozlil úsměv a já myslela, že prasknu vztekem. Vlna vzteku byla tak náhlá, že jsem mu málem jednu vpálila.
,, Hele..." začala jsem ,, netušim, co seš zač, ale žádný pravidla nejsou a ani nebudou. A už vůbec se ke mě nebudeš chovat, tak jak si se do teď choval. To já sem tady doma ne ty."
Otočila jsem se na podpatku a vklouzla do domu ještě, než mi stačil odpovědět. Myslím, že takhle to dál nepůjde. Toho kluka nesnáším. A teď se s ním budu vídat pět dní v týdnu. Bezva........