Na první pohled? [DOKONČENO]

Kapitola šestá - rozhovor

Stála jsem tam jak opařená. Díval se na mě těma jeho očima a já nic nedělala. Vlasy měl v obličeji a já měla strašné nutkání  přijít k němu a odhrnout mu je, ale samozřejmě jsem to neudělala. Otočila jsem se a co nejrychleji se ztratila v davu.  Neotáčela jsem se.  Šla jsem  rovnou za nosem. Díky Bohu mě našla Eshly a já s ní hned hned zavedla řeč o módě a knihách.
Eshly musela na minutku doběhnout a já se rozhlížela kolem sebe. Uf.... nikde tu není. Najednou mě zezadu chytily silné paže. Nemusela jsem ani hádat. Poznala jsem jeho vůni. Co zas chce? 
,, Musíme si promluvit " zašeptal mi do ucha a stále mě vedl někam pryč. Od lidí. Chtěla jsem začít křičet, ale knedlík o velikosti jablka mi to nedovolil.
Sakra. Sakra. Sakra.
,, Je to dost nutný " dodal a zrychlil. No nepovídej. Taky mi to došlo. Najednou prudce zatočil a já myslela,  že snad omdlím. Kam mě ten úchyl sakra vede a co po mě chce?  Mohl normálně přijít a říct , hele chci s tebou mluvit' a ne mě hned unášet.
Otevřel velké hnědé dveře a šoupl mě dovnitř. Otočil se a zamkl.  Pomoc.
,, Co sakra chceš? Seš blázen nebo co?  Asi jo!" vychrlila jsem na něj a snažila se co nejvíce řvát. Co kdyby šel někdo okolo,  že? 
,, Hele sorry, je to důležitý. "
,, Aha... A tos nemoh normálně přijít  a zeptat se,  jestli s tebou nemůžu jít? "
Nespustil ze mě oči. Ty krásné třpytivé oči, které na mě zíraly.
Sakra, Caroline!  Ovládej se! 
Křičel mi hlásek v hlavě. Jenže ono to nějak nešlo. Nešlo z něj spustit oči.
,,A ty bys se mnou šla?  Kdybych se normálně zeptal? Hm? " usmíval se od ucha k uchu a v očích měl ZASE to něco, co nedokážu rozluštit. Protočila jsem očima a ještě víc se k němu nahnula. 
,, Ne" odpověděla jsem se srdcem až v krku. Cítila jsem, jak se mu zrychlil dech.  Je fajn taky ho jednou rozhodit.
Odklonil se o de mě a šel na druhý konec pokoje. Přecházel sem a tam. Byla jsem z toho trošku nervózní. Nevím, co se mnou má v plánu a radši bych to ani nevěděla. Chci odsud pryč. Hned teď.
Zastavil se a zadíval se na mě. Pohledem mě sjel od hlavy až  k patě a usmál se. Nedokázala jsem myslet. V tuhle chvíli ne. Teď rozhodil on mě a byl si toho moc dobře vědom. Nastalo trapné ticho, které trvalo několik minut.
,, Si strašná " přerušil ticho a zadíval se přímo na mě.
,, Sis všiml brzo" snažila jsem se potlačit úsměv, ale nešlo to. Koutky se mi pohnuly směrem nahoru a já se usmívala, jak pošahaná malá holčička, která dostala první Barbie. Kupodivu se taky usmíval.
,,Všiml, už když jsme se viděli poprvé"
,, Viděli?  Spíš do sebe narazili" začala jsem se smát a on se mnou.
,, Dobře.... tak když jsme do sebe narazili. Ty si s spíš narazila do mě, ale dobře. "
,, Tak to bych se hádala " zkřížila jsem ruce na prsou a zamračila se na něj.
,, Nemrač se, nesluší ti to" uchechtl se.
,, Hm, tak co teda chceš? " pomalu, ale jistě mi docházela trpělivost.
,,No.....chtěl jsem ti říct........."

Ahoj,všichni moc se omlouvám za to,že teď nevychází díly pravidelně,ale nemám moc času. Pokusím se co nejrychleji napsat další části. Můžete se těšit!