Naka-vaki 1. díl

PRÁVO VOLBY

Naka-vaki seděla skrčená pod stromem, kolena přisunutá k bradě, a utápěla se ve všelijakých myšlenkách. Nikdo jí to nevyčítal, všichni byli dosud u ohňů, včetně malých dětí. Všichni truchlili pro zemřelého náčelníkova syna Teka-hašu, pohřební zpěvy žen se zasmušile táhly a přivolávaly černé myšlenky. Naka-vaki si do zádušní melodie představovala tvář nevlastního bratra, když byl ještě v plné síle.

Jak zvláštní, ještě před týdnem spolu objížděli hranice podél Zeleného potoka. Vylezli tam na jednu skálu porostlou lišejníky, jež se tyčila nad vodou, a bratr tehdy ukázal prstem do dálky.

„Ať se Naka-vaki podívá, jak obrovské a krásné je území lidu Želvy. Ví, že jsme jediná nezávislá liga rudého lidu v Americe? Jsme obávaní, ale mírovými smlouvami naši otcové, náčelníci Ligy, dokázali žít v klidu s Angličany a Francouzi z Kanady i americkými koloniemi, kéž by se to podařilo i jejich nástupcům, ať se jimi stane kdokoli," řekl a prstem pomalu klouzal po linii obzoru, kde se rýsovaly kopce a údolí Adirondackých hor. Ona se podívala pod sebe dolů, kde hučel Zelený potok. Irokézové odtamtud počítali své území a přízvisko potok nedostal podle zelené vody nebo zelených lišejníků na skále, nýbrž podle zeleného kamene, který se Naka-vaki houpal na krku a který byl odtud kdysi přivezen. Byl to krásný, po vybroušení do ostra téměř průzračně zelený drahokam, jež vyrostl z černé skály. Nechali ho tak i teď, když ho náčelníkova jediná dcera nosila od sedmi let na krku, doslova s tím kamenem srostla. Dokonce podle něj i dostala jméno. Naka-vaki znamenalo Zelený kámen, nebo také Zelené oko, záleželo na výslovnosti slova vaki. Její dřívější dětské jméno bylo Ulakišppi, což znamenalo rosnička, bylo to také kvůli jejím zeleným očím, tak netypickým pro rudý lid.

Teď se její zelené oči dívaly k nebi, a když uviděly v duchu ten zářící obzor od Zeleného potoka a bratrovu paži kolem ramen, zalily se poprvé od jeho smrti slzami a ona se konečně rozplakala a jako malé dítě se schoulila mezi kořeny stromu a skryla si tvář do šatů. Napětí v jejím těle konečně povolilo a ona ze sebe dostala všechen smutek, zlost a zoufalství, které se v ní nahromadily za jediný den. Chtěla, aby tu byl s ní, aby přišel sem a utěšoval ji, a rvalo jí srdce, když si uvědomila, že už tu není a už nikdy nebude, že už nemá nikoho, komu se může svěřit, nikoho blízkého v jejím věku, kdo by se alespoň snažil jí porozumět, kdo by jí řekl „miluji tě, sestro," jako to řekl dnes on, než naposled vydechl po tom, co odešla pro pomoc. Vyčítala si, že s ním nebyla víc, když byl ještě na živu.

Dlouho plakala, tiše i hlasitě, ale nakonec byla už příliš vyčerpaná; v hlavě měla úplně prázdno, už nebyla schopná dál štkát. Zvedla se a oklikou došla do svého stanu, vklouzla pod přikrývku a už nevystrčila ani nos. Ne, nikdo ji nesměl vidět v takovém stavu, zvlášť před zítřejším dnem, kdy měla podle bratrova přání vyvolit jeho nástupce v roli zástupce náčelníka v pohraniční oblasti a vyslat posly k otci se správou o Teka-hašově smrti.

Ráno se vzbudila s těžkou hlavou, ale lepší náladou k plnění bratrova pokynu.

Mezi těmito indiány z vesnice Mekina-kotte žila už skoro rok od té doby, kdy ji sem s sebou vzal Teka-haša, ačkoliv mu tehdy bylo teprve šestnáct, byl už přijat mezi bojovníky kmene Mohavků a jako od náčelníkova syna se od něj očekávalo, že půjde rozšiřovat své zkušenosti právě sem do pohraničí a že se vzdálí od otce. Naka-vaki se také chtěla vymanit z otcova vlivu a Itemallak jí nakonec dal za úkol dohlížet na o rok mladšího bratra, ačkoliv Teka-haša byl povahově trochu klidnější a rozvážnější než ona. Teď ve svém poslání selhala, ale musí o tom dát otci zprávu. Bratr by jí tuhle roli nedal, kdyby neměla mezi muži v Mekina-kotte oproti ostatním ženám tak rozdílné postavení. Mělo to mnoho důvodů, které se za ten rok tady na ni nabalovaly jako sníh na kouli kutálející se ze svahu. Ženy byly sice v irokézské společnosti váženější než muži a náčelníky volila obyčejně Rada matek, ale muži byli ti, kterým náležela sláva z bojů, válečná kořist a postavení. Naka-vaki si už od útlého věku získala mezi bojovníky poměrně velkou úctu.