Aktualizovali jsme naše Pokyny k obsahu.
Projděte si nejnovější pokyny, abyste mohli bezpečně sdílet příběhy.

Část 10 - Dohoda

3.3K 140 19
                                        

"Děkuju." řekla jsem a pepřák zandala zpátky.

"Promiň za to bouchnutí, bylo to kvůli mně." povzdychla jsem si.

"Jo, dost to bolelo." "Promiň..." "Omluva mi nestačí." řekl.

"A co chceš?" zeptala jsem se ho otráveně.

"Chci, abys chvilku předstírala, abys byla moje holka."

"Děláš si prdel?!! Na to zapomeň!!" vyjekla jsem na něj bez sebe.

"Uklidni se, bude to jen na chvilku." cvrnknul mě do čela.

"Proč to chceš zrovna po mně? A vůbec proč to chceš? Jsi hezký, každá holka by tě chtěla!" Vůbec jsem se neuklidnila.

"Nechci jen tak ledajakou holku." odpověděl mi.

"A potřebuju to kvůli rodičům, chtějí, abych si buď v blízké chvíli někoho našel, anebo mi někoho seženou, což fakt nechci." dodal.

"Já ale nikdy kluka neměla, vůbec nevím jak to chodí!"mávala jsem kolem sebe rukama.

"Já vím, říkala jsi mi to, jen se ke mně chovej jako k blízkýmu kamarádovi, a když se tě někdo zeptá, tvůj kluk jsem já." řekl mi.

Možná by bylo lepší, kdyby mě ten delikvent zmlátil...

"Zaručuju ti, že žádný polibky atd. nehrozí." předem jsem ho varovala poraženě.

"Takový zas nejsem, to chápu, jen chci, abys to chvíli hrála." "Chvíli znamená co?" zeptala jsem se vystrašeně. "Kolem týdnu, možná dvou, více ne." mávl rukou.

No, to snad zvládnu.

"Tak dobře, ale je to jenom kvůli tomu, že bych se cítila blbě..." řekla jsem mu a šla na autobus a on mě sledoval.

"Proč jdeš za mnou?" zeptala jsem se ho otráveně. "Jsi teď moje holka, proč bych za tebou nechodil? Navíc jdu taky na intro, takže jdu stejným směrem." odpověděl mi.

No bezva..

Nikdy jsem nečekala, že moje první láska bude bez lásky...

Nastoupila jsem do autobusu a sedla si na poslední volné místo a Jake se postavil přede mě.

Snad ty dva týdny s ním přežiju.

Dorazili jsme na zastávku, kam jsem mířili a vystoupili z busu.

A Jake byl hned za mnou a sledoval mě na intro.

"Jdeš do svého, že jo?" ujistila jsem se. "Jasně, že jo, do vaší nemůžu." řekl Jake a před mým intrem se zastavil.

"Ode dneška jsem tvůj kluk, nezapomeň na to a nikomu o tom neříkej, dva týdny to snad zvládneš." povzdychl si Jake.

"Budu muset." řekla jsem dost naštvaně.

" řekla jsem dost naštvaně

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Zatím Bye, Bye

Hra na milencePříběhy, které tě pohltí. Začni objevovat