"Nemám kdy." "Nekecej, každý den končíš v šest." cvrnknul mi do čela.
"Potom ale jdu s kamarádkou do kavárny." řekla jsem na svou obranu.
"Tak o víkendu." "To se musím učit." "Snad ti ta hodina neublíží." řekl už taky trochu naštvaně.
"Promyslím si to." povzdychla jsem si.
"Na, tady máš moje číslo, pak mi napiš, až budeš vědět." dal mi papírek s jeho číslem.
"To jsi se na mě takhle připravoval?" "Uhm." uchechtl se a odešel na hodinu, jelikož už zazvonilo.
Zničeně jsem si sedla na lavici a opět uběhla další hodina.
Když jsem spěchala zase na autobus, nevím, jestli mě sleduje, ale Jake tam zase byl.
"To tu budeš takhle každý den?" stoupla jsem si vedle něj.
"Každý den takhle jezdím, to ty jsi se přidala." "Neobracej to proti mně." odsekla jsem.
"Kam takhle jezdíš každý den?" "Dělat svou práci." zasmál se.
"Ty máš práci?" "Dá se to tak říct, i když ne moc legální." "Co?" zkameněla jsem a najednou přiejl autobus.
Nastoupili jsme oba do něj a jeli opět na stejnou zastávku.
Já jsem vystoupila a bez jediného slova šla do pekárny.
"Zase se tu potkáme." mávl na mě.
"To doufám, že ne." povzdychla jsem si a do pekárny přišla na čas.
"Čau." pozdravila jsem Sashu..
"Ahoj, jak ses měla?" uchechtla se.
"To ti řeknu v kavárně, je toho docela hodně." povzdychla jsem si a opět začala pracovat.
A opět přišel Jake..
"Čau." "Dobrý den pane." řekla jsem provokativně.
"Najednou jsem pán jo?" zasmál se. "Máte vybráno?" trvala jsem si na svým a on si něco vybral a dal mi to. Zaplatil a naštěstí teda hned odešel.
Do kavárny najednou přišel vysoký muž, který spíše koukal na mě, než na pečivo.
"Máte vybráno?" zeptala jsem se docela koktavě.
"Prosím pouze tohle." podal mi koláč. "Ano." spočítala jsem mu to a pří předávání jemu mě chytil za ruku.
"Nashledanou." vyšmykla jsem se mu a on naštěstí zmizel. "Uf." povzdychla jsem si.
Když jsme skončili, šli jsme se Sashou do té kavárny jako vždycky.
"No a tak jsem šla domů, ale najednou se tam ten kluk s někým bil, nějak jsem se do toho zapletla, on byl docela zraněný, ale vyvázli jsme z toho a kvůli tomu zranění mě donutil k tomu, abych na dva týdny předstírala, že jsem jeho holka. No, chápeš to?" řekla jsem nechápavě a napila se donesené kávy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
