"Isabel, jsi v pořádku?" zeptala se mě Sasha, která se mnou třásla.
"Sasho... Mám pocit, že teď jsem řekla něco fakt, fakt špatnýho." stiskla jsem pěsti.
"Achjo, Isabel..." objala mě Sasha. "Lituješ toho? Nejsi šťastná? Už nemusíš být jeho holka." objímala mě Sasha.
"Já vím, že bych měla být šťastná. Ale místo toho se cítím fakt blbě." začala jsem brečet. "Co je to?!" vyjekla jsem.
"Víš Isabel, jak se tomuhle pocitu říká? Je to láska... Je to pocit, který jsi si neuvědomila, že k němu cítíš. Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že jste spolu měli rande, ale myslím, že jsi se do něj nevědomky zamilovala." uchechtla se Sasha, ale mě do smíchu nebylo.
Já ho miluju? Jakea? Toho, který mi otočil život naruby?
"Mám pravdu?" zeptala se Sasha. "Nevím." šmikla jsem rameny a ona mi utřela slzy. "Nejdříve se uklidni." uchechtla se a opět si sedla na svý místo, protože musela vstát, aby mě objala.
"Objednám ti dort, tak se uklidni." uchechtla se Sasha a objednala dva karamelový dorty.
"Jsem klidná." odsekla jsem ji. "No, každopádně je na tebe fakt naštvaný. Nevím proč, měl čekat, že se takhle cítíš, to jediný nechápu. Ale urazil se a odešel, protože tvoje slova mu ublížila. Asi si myslel a doufal v to, že spolu opravdu chodíte, jiný vysvětlení nemám." řekla Sasha a nám přinesli dva dorty.
"Nemyslíš," zeptala se mě. "Je to možný. Někdy byl docela naštvaný, když jsem řekla něco, co se toho týkalo." začala jsem jíst ten dort, který musím uznat, že byl fakt dobrý...
"A chceš, aby to skončilo? Nebo aby to pokračovalo? Teď je to jen na tobě." řekla Sasha. "Nechci, aby to skončilo." zasykla jsem a ona se usmála.
"Vidíš, nejspíše ho fakt miluješ. Je pátek, takže si s ním musíš v pondělí ve škole promluvit." řekla povzbuzeně Sasha. Achjo, i když je mladší, je zodpovědnější než já a má názory, který opravdu dávají smysl..
"Dobře." jedla jsem dort.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zítra zase nevyjde kapitola, tak se opět omlouvám :( Zatím Bye, Bye
