Už jsme se začínali pomalu učit a já si poctivě vše zapisovala.
Ano, jsem tak trochu šprt..
O přestávce jsem si vyndala svačinu a zakousla se do jablka.
"Ty jsi Isabel?" přisedla si ke mně jedna holka sedící přede mnou.
"Uhm." přikývla jsem.
"Jsi hezká, cvičíš?" "Ne." zakroutila jsem hlavou.
"Závidím ti tvou postavu." zaknikla a najednou přišli další dvě holky.
"Musíš mít hezkýho přítele." řekla jedna.
"Já nemám a nikdy jsem neměla kluka." zavrtěla jsem hlavou a oni z toho byli úplně mimo.
"Fakt ne?" řekli najednou a já jim to potvrdila.
"To se divím." řekli.
"Mimochodem, prý jsou tu strašně hezcí třeťácí." nadhodila jedna a najednou jsme se o tom začali bavit.
"Pojď, jdeme se na ně kouknout, možná ti nějaký padne do oka." vytáhli mě za ruku z lavice a já je nuceně následovala.
Byly to tři holky a jmenovali se Coco, Sheila a Melissa.
"Koukej, akorát prochází!" vyjekli a já se zadívala na toho kluka, který mě zachránil v tom busu.
"Čau." uchechtl se na mě. Byl střed pozornosti a kolem něj byli další 4 kluci.
"Waaa!" vyjekli ty holky a začaly kolem mě poskakovat.
"Uklidněte se, jenom mě pozdravil." povzdychla jsem si otráveně.
"Ty s ním něco máš? Říká se mu král nedobytný, jelikož prý nikdy neměl holku." řekla jedna.
"Potkali jsme se jednou v autobusu." řekla jsem a oni najednou začali mluvit o tom, že chtějí být družičky na naší svatbě.
"Ani nevím, jak se jmenuje." povzdychla jsem si.
"To my taky ne." řekla Melissa. "Pojďme zpět do třídy." řekla jsem, když zazvonilo.
"Asi máš pravdu, ale jsem si jistá, že budete spolu!" vyjekli. Co mají ty holky s těma klukama? Když jde o ně, jsou jak utržený ze řetězů.
Další přestávky mě vždy ty holky obklopily a já i přes bolest v krku jsem si s nimi pořád povídala. Na tu bolest jsem si i přes nějaký to chraptění zvykla.
Stihli jsme si toho o sobě říct docela dost a zjistili, že všichni bydlíme na intru, takže jsme tam po škole šli společně
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
