Zabalila jsem si věci a společně se Sashou jsme šly do kavárny.
Ale když jsme vyšly, stál tam ten vysoký úchyl a koukal se na mě.
"Hej, znáš ho?" zeptala se vyděšeně Sasha. "Ne." zakroutila jsem hlavou a skousla si dolní ret. Ale jakmile mě viděl, tak odešel.
"Ten byl děsivý." zaklepala se Sasha. "To teda." povzdychla jsem si. Doufám, že se Sashou budu chodit takhle furt, protože se bojím, co se stane, až půjdu sama..
"Dobrý večer." pozdravili jsme, když jsme přišly do kavárny a sedly si na svá oblíbená místa u okna.
"Tak? Jaký bylo rande?" vyptávala se mě hned Sasha.
"No, po tom, co jsi odešla jsme se jen procházeli po cestě a jenom jsme si o sobě povídali." začala jsem s vyprávěním a Sasha poctivě poslouchala.
Ale nějak jsem se neodhodlala ji říct o tom, že je to vůdce gangu a pere se s lidmi za účelem pomsty..
"No takže, má bohatou rodinu a rodiče ho navedli k tomu, aby na školu šel, protože chtějí, aby pokračoval v jejich stopách. Taky má malou sestru a bydlí daleko odsud, proto je taky na intru." dokončila jsem. "Potom jsem mu ještě řekla něco o mně a to je konec." dodala jsem ještě k tomu.
"Nějaký polibky?" zeptala se. "Sasho, doopravdy spolu nechodíme." povzdychla jsem si.
"To vím, ale kdyby náhodou." přemýšlela Sasha. "Žádný kdyby náhodou, já nechci a nebudu mít kluka. Chodím s ním jenom, protože mě o do toho donutil, nic k němu necítím, až to vše skončí, zase se začnu naplno věnovat učení a zapomenu na to." napila jsem se kafe.
"Aha, takže to si myslíš. Promiň, že jsem tě do toho všeho nutil, myslel jsem, že už jsi mě brala aspoň jako kamaráda." slyšela jsem za mnou známý hlas, který vyslovil větu, která mi zlomila srdce.
"Jakeu?" otočila jsem se na něj, ale on rychle z kavárny zase odešel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
