žalozpěvy pro zkaženou generaci.

Krátká básnička s věnováním

Vzpomínam na dobu, kdy jsme byli malý děti

hráli si, smáli se, učili se číst, psát, počítat do pěti

učil jsi mě vyhýbat se kapkám deště

a bránil jsi mě před všim zlym a já netušila ještě

že se zlomíš až budeš starší a ochabneš

že se začneš topit a zeslábneš

že už si nikdy nebudem hrát a vyprávět pohádky

že se musim připravit na bolest a hádky

že krev a slzy potečou proudem

že projdu poslednim soudem

a že pak už to nikdy nebude stejný

a že se pak zlomim i já.

Věnováno mýmu bratranci, kterej může za prolitý slzy, ale mnohem víc úsměvů a krásný dětství, i když si tohle nejspíš nikdy nepřečte...