žalozpěvy pro zkaženou generaci.

Květina bez vody

Na stole chladne oběd

ona je jenom další oběť

dobrovolného hladomoru

podlehla modernímu moru

místo snídaně cigárko

vlasy ostříhaný na krátko

a pořád jí vypadávaj

a kluci, co jí osahávaj

cítí jenom kosti pod kůží

ale nikdo netuší

že se jídlu vyhejbá

stůl se prohejbá

pod prášky na spaní

a splácení daní

ideálu krásy

vypadaný vlasy

v odtoku už neřeší

a radši se prohřeší

další starou výmluvou

pod drahou výzdobou

skrejvá se smutek

jídlo? skutek utek

nahraď jídlo xanaxem

nadváha? nechoď sem

s tukem odchází radost

a rodiče mají starost

o uvadající květinu

už nesní ani pětinu

večeře na talíři

v její hlavě víří

obavy, že není dobrá

vypije až do dna

sklenici s vodou místo jídla

žádnej pokrm už nepříjmá

ale jde to snáze

když čísla na váze

klesaj.

Věnováno všem, co se prostě snaží být krásní, i přes to, že ideál krásy je pěkně zvrácenej. Kdo rozhodl, že člověk musí vážit třicet kilo, aby byl nádhernej?